Baroko vzniklo koncem 16. stol. v Itálii. V ostatních evropských zemích, kde měla převládající vliv katolická církev, se dále šířilo v průběhu 17. a 18. stol. Bylo to především ve Španělsku, Por-tugalsku, Rakousku, Polsku a v Čechách.
Baroko, jako okázalý umělecký sloh, bylo využíváno především k obnovení moci katolické církve. Proto se baroko uplatnilo ve všech uměleckých směrech a nejnápadněji se projevovalo v architek-tuře. Stavěly se a přestavovaly nákladné kostely, zámky a paláce, ale také měšťanské domy a radnice a v neposlední řadě venkovská stavení s bohatými štíty a vjezdy.
Architekti přešli od jednoduchých tvarů k vlnitým křivkám a bohatým ozdobám. Vnitřky chrámů, zámků a kostelů byly bohatě zdobeny sochami a barevnými nástěnnými malbami.
Prvním městem vzniku baroka byl Řím, který se stal symbolem obrození a posílení katolické církve.
K významným architektům patřil Carlo Maderna (1556-1629), který se proslavil stavbou průčelí kostela Santa Sussana, dále průčelím papežského chrámu sv. Petra. Nejoriginalnšjšim architek-tem 17.stol byl Francesco Borromini (1599-1667). Pozoruhodný je jeho kostelík San Carlo posta-vený v Římě, jehož průčelí i vnitřek kostela je samá vlnovka.
Vrcholem římského baroka je dílo sochaře a architekta Giana Lorenza Berniniho (1598-1680). Navrhl několik kostelíků např. San Andrea v Římě, podílel se na přestavbě chrámu sv. Petra, kde oslňuje jeho obrovský baldachýn nad náhrobkem sv. Petra, bohatě zdobený a podpíraný čtyřmi vinutými sloupy. Oválné náměstí před vchodem do katedrály na nichž stojí řady mramorových světců a symbolizují náruč církve, která objímá věřící.
Na území Čech a Moravy bylo baroko druhým nejzávažnějším uměleckým směrem . Jako první stavby v tomto slohu vznikly první brána Pražského hradu (1614) a velkolepý Valdštejnský palác
(stavitelé – Pieroni a Spezza).
Kolem poloviny 17. století se vedoucí úlohy ujal stavební podnikatel Carlo Luragho, který reali-zoval celou řadu pražských a venkovských staveb. Barevnost vrcholí v dílech Antonia de Pofta na stavbách zámků v Roudnici nad Labem, v Bílině apod.
Na Moravě patří k baroku zámek v Holešově a Kroměříži.
Koncem 17. století dospěla architektura v Čechách i na Moravě zásluhou vídeňského architekta Fischera ke složitým prostorovým řešením, například zámek v Liblicích a Kosmonosech, nebo kostely v Litomyšli a Děčíně.
Ke sjednocení myšlenkových proudů došlo kolem roku 1720 v díle nejvýznamnějšího architekta českého baroka, Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Významné jsou stavby kostelů v Praze, například sv. Markéty a sv. Mikuláše, v Karlových Varech, Nové Pace apod.
Na něj navazoval pražský stavitel F.M. Kaňka se svými četnými kostely a zámky v Praze a jiných českých obcích.
Baroko se snažilo ve všech oblastech umění působit na city člověka, ohromovalo svou velkolepostí, mohutností, okázalostí a nádherou.
Jak řekl teoretik umění Heinrich Wölfflin : “Baroko nás chce unést silou své působivosti, je bezprostřední a ohromující“.
Nejvíce bylo rozšířeno v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Rakousku, Polsku a v Čechách.
Baroko bylo používáno jako nástroj katolické církve k protireformaci.Baroko se snažilo ve všech oblastech umění působit na city člověka, ohromovalo svou velkolepostí, mohutností, okázalostí, nádherou nejvíce však v architektuře – ve stavbách kostelů, zámků, paláců, měšťanských domů a radnic Architekti zvlnili tvary svých staveb a vyplnili je množstvím ozdob.
Carlo Maderna (1556-1629) - průčelí kostela Santa Sussana
Francesco Borromini (1599-1667) - kostelík San Carlo
Giana Lorenza Berniniho (1598-1680) - kostelík San Andrea v Římě
28. prosinec 2012
32 019×
533 slov
Děkuju
super