Černé díry

Zákony fyziky předpovídají, že v prostoru existují místa, kde je přitažlivost tak velká, že nic, včetně světla, nemůže odtud uniknout. A právě proto je nikdo nemůže pozorovat.
Astrofyzici se domnívají, že v černá díře je hmota stlačena natolik, že její přitažlivosti nemůže nic odolat. Černá díra velikosti Slunce by obsahovala miliardkrát více hmoty než Slunce samo. Gravitační působení černé díry takové velikosti by bylo tak obrovské, že všechno v jeho dosahu by bylo černou dírou pohlceno, takže ani světlo by nemohlo uniknout.
Existuje názor, že největší supernovy mohou skončit právě jako černé díry. Tlak hmoty velké hvězdy může být tak velký, že při jejím zániku a zhroucení smršťování pokračuje a hvězda se stává stále menší a menší, a tím i její hustota vyšší a vyšší.
Nejhmotnější černé díry však možná vznikají nikoli zhroucením velké hvězdy, nýbrž jsou nějak spojeny s takzvanými kvasary, poněkud záhadnými objekty ve vesmíru, které jsou nejintenzivnějšími zdroji energie, jaké známe – září tak intenzivně jako stovka galaxií, ale přitom nejsou větší než naše sluneční soustava. Kvasary jsou od nás vzdáleny miliardy světelných let, ale produkují tak intenzivní rádiové vlny, že jsme schopni je snadno zachytit i na Zemi. Při zachycení takových vln si však musíme uvědomit, že se na svou pouť vydaly před miliardami let, a že tak vlastně ukazují, jak vesmír vypadal, když byl poměrně mladý.
Předpokládá se, že při vzniku galaxií v raném vesmíru stáhla dohromady mohutná přitažlivost obrovská kvanty plynu, takže se uprostřed vytvořila černá díra. Tato díra vtahovala nejen plyn, ale i celé hvězdy, které se dostaly do její blízkosti, přičemž se změnily v jakýsi hustý plyn. Při víření tohoto plynu směrem do černé díry se plyn nesmírně zahřál a rozžhavil, takže jasně zářil. Před samotným jeho pohlcením v černé díře vydal ze sebe obrovské množství záření včetně mohutných záblesků záření rentgenového a ultrafialového. O kvasarech se domníváme, že představují tento poslední výtrysk energie před zánikem v černé díře.
I když takováto vysvětlení jsou přijatelná pro popis kvasarů, pro existenci černých děr zatím přímé důkazy chybí. Nepřekvapuje to, protože je podle definice nemůžeme vidět, ale jejich vlivy na okolní hmotu lze zaznamenat a astrofyzici věří, že černé díry existují.

O obrovské elipsovité galaxii M87 je dlouho známo, že z ní vystupuje mohutný proud světla, který sahá asi 5000 světelných let od jejího středu. Obrázek z Hubbleova teleskopu ukazuje poprvé jasný bod v nitru galaxie, o němž se domníváme, že to není hvězda, nýbrž místo, kam se řítí žhavý plyn směrem do černé díry o hmotnosti 2,6miliardkrát větší, než má Slunce.
Domníváme se, že světelné proudy tryskající z galaxie jsou ve skutečnosti proudy elektricky nabitých částic, způsobované vířícím plynem. Právě tyto nesmírně intenzivní elektrické fontány pravděpodobně způsobují silné rádiové záření, které jsme schopni zaznamenávat i na Zemi a o němž říkáme, že přichází z kvasistelárních rádiových zdrojů, tedy kvasarů.
I v případech, kdy nevidíme jasný kvasar, takové výtrysky záření nazýváme radiogalaxiemi.