Noční obloha je přímo poseta hvězdami, jsou ovšem tak daleko, že se nám jeví jako světelné body. Slunce je také takovou hvězdou, ale ze všech hvězd je k nám nejblíže. Společně s naší Zemí kolem něho obíhají všechny planety naší Sluneční soustavy a na oběžné dráze je udržuje gravitační síla. Slunce je zdrojem tepla a světla, které jsou nezbytné pro existenci života na Zemi. Sluneční světlo vzniká stejně jako proces v jaderných elektrárnách. Slunce je obrovská koule žhavých plynů, z nich zhruba tři čtvrtiny tvoří vodík a čtvrtinu hélium s nepatrnými stopami jiných prvků. Uvnitř jeho žhavého jádra s vysokou hustotou tlačí gravitace vodíková jádra těsně k sobě. Dochází k jaderným reakcím, při nichž vzniká hélium a uvolňuje se obrovská tepelná a světelná energie. S vyjímkou jaderné energie pochází všechna energie na naší Zemi původně ze Slunce. Například uhlí, ropa a zemní plyn se vytvořily před milióny let ze zbytků rostlin a živočichů. Sluneční energie, jejímž přičiněním mohly tyto organismy žít a vyvíjet se, se uvolňuje pokaždé, když se uvedená paliva spalují.
Slunce vydává energii ve formě elektromagnetických vln, jako jsou teplo, světlo a rádiové vlny. Na povrchu Slunce se vytvářejí poměrně chladné, tmavé plochy, kterým říkáme sluneční skvrny. Vznikají jako důsledek velkých změn v magnetickém poli Slunce. Ze Slunce často tryskají obrovské proudy žhavého vodíku, zvané protuberance, Často dosahují délky až 60 000 km.
Mohutné výbuchy na povrchu Slunce, kterým říkáme erupce, vyvrhují do vesmíru ohnivé proudy elektricky nabitých částic. Některé vyvolávají polární záři – světelné úkazy na obloze v okolí zemských pólů, jiné vyvolávají magnetické bouřky, které jsou původcem poruch v dodávkách elektrického proudu a v příjmu rádiového vysílání.
Průměr Slunce je 109 násobkem Země. Do Slunce by se vešlo přes 1 300 000 koulí velikosti naší Země.
Světlo ze Slunce dorazí na Zem asi za osm minut.
Vznik a vývoj Slunce:
Slunce se zrodilo téměř před 5 miliardami let z plynového oblaku tvořeného vodíkem a héliem smíšeným s prachem, který se smrštil v důsledku vlastní gravitace. Toto smrštění zvýšilo teplotu oblaku natolik, že začaly jaderné reakce, při nichž se vodík měnil na hélium. Od toho okamžiku začalo Slunce rovnoměrně svítit. Vědci se domnívají, že v této činnosti bude pokračovat dalších 5 miliard let, dokud nespotřebuje své vodíkové palivo a nezačne odumírat.
Slunce:
Jádro sahá do vzdálenosti zhruba 175 000 km od středu Slunce.
Do běla rozžhavený zářící povrch Slunce se jmenuje fotosféra (oblast světla). Je silná asi 400 km.
Nad fotosférou leží zářící červená vrstva vodíku zvaná chromosféra (barevná oblast). Je silná několik tisíc kilometrů.
Údaje o Slunci:
Vzdálenost od Země 149,6 miliónů km
Průměr na rovníku
1 392 000 km
Doba jedné rotace 25,4 dne
Teplota na povrchu 5 500 stupňů Celsia
Teplota uprostřed
15 miliónů stupňů Celsia
20. září 2007
5 694×
449 slov
