Slunce
,největší těleso sluneční soustavy,asi 5 miliard let staré.Je asi stokrát větší než Země (průměr 1,7 milionu kilometrů) a má 300.0000 krát větší hmotnost. Jedná se o hvězdu, kouli žhavých plynů, ve které probíhá termojaderná fůze. Při této reakci se atomy vodíku slučují v atomy hélia.Přitom se uvolňuje obrovská energie, kterou slunce vyzařuje do prostoru.
Teplota slunečního povrchu čili fotosféry je asi 6000 °C, v jádře dosahuje až 13 milionů °C.
Takto vysoká teplota v jádře je důležitá pro zachování termojaderné fúze.
Energie ze Slunce je základním předpokladem pro zachování života na Zemi. Na jeden čtvereční metr jí dopadá v průměru 1400 W.
Sluneční soustava
má ve svém středu Slunce, kolem kterého obíhají planety (v současnosti jich známe devět) a ostatní tělesa.
Slunci nejbližší planetou je Merkur, rozžhavený svět bez atmosféry.
Pak následuje Venuše, planeta s velmi hustou atmosférou. Teplota na povrchu dosahuje 500°C a tlak cca 100 atmosfér.
Třetí planetou od slunce je Země. Je to momentálně jediná planeta, o které s jistotou víme, že je na ní život. Vzdálenost Země ke Slunci je 150 milionů km neboli 1 astronomická jednotka a světlo ji urazí za 8 minut.
Kolem Země obíhá Měsíc, zatím teprve druhé těleso, na které vkročila lidská
noha.
Po Zemi následuje Mars, rudá planeta. Má tenkou atmosféru složenou převážně z oxidu uhličitého, teplota na povrchu kolísá mezi 20 °C a – 60 °C. Byla zde potvrzena existence vody, zamrzlé v permafrostu pod povrchem. I tak je Mars vážným adeptem na existenci života. Po přistání na Měsíci se plánuje i přistání na Marsu.
Mezi Marsem a Jupiterem obíhá pás asteroidů. Jedná se o tisíce těles různých velikostí, od prachových zrnek až po planetku Ceres o průměru 750 km.
Na asteroidu Eros přistála sonda Near, jednalo se o první přistání na asteroidu.
Merkur, Venuše, Země a Mars jsou tzv. terestrické planety. Podobají se Zemi s pevným povrchem a velkou hustotou.
Jupiterem začínají plynní obři, planety složené pouze z nahuštěných plynů bez pevného povrchu s malou průměrnou hustotou.
Jupiter je největší planetou sluneční soustavy (průměr 140 000 km) a obíhá kolem něj několik větších a desítky menších měsíců.
Io, měsíc se silnou vulkanickou činností.
Europa je pokrytá na povrchu zamrzlým oceánem, zevnitř ohřívaným horkými gejzíry, kolem kterých by se mohl vyskytovat život.
Ganymed je tmavý zamrzlý měsíc.
V atmosféře Jupitera se vyskytuje obrovský cyklon nazývaný rudá skvrna, který zde zuří už několik tisíc let a je větší než planeta Země.
Po Jupiteru následuje Saturn, proslulý svými charakteristickými prstenci.
Kolem Saturnu obíhá měsíc Titan, jeho hustou atmosféru tvoří metan.
V současné době k Saturnu míří sonda Cassini, bude zkoumat Saturn a vypustí
modul, který přistane na Titanu.
Mezi plynné obry dále patří ještě Uran a Neptun.
Zatím poslední uznanou planetou sluneční soustavy je Pluto. Je to malý zamrzlý svět s velkým měsícem zvaným Cháron. Dráha Pluta křižuje dráhu Neptunu, a tak je někdy nejvzdálenější planetou solární soustavy Neptun.
Všechny planety solární soustavy, až na Pluto, už byly alespoň zběžně zkoumány sondami na Venuši, Marsu a do atmosféry Jupiteru se už dostaly přistávací moduly. V současné době je plánovaná mise k měsíci Jupitera Europě a k Plutu.
Planety, měsíce a asteroidy však nejsou jedinými objekty ve sluneční soustavě.
Komety
jsou dalším druhem těles ve sluneční soustavě. Jedná se o hory z ledu a sněhu, velké několik až 20 kilometrů, s malým kamenným jádrem. Většina komet pochází z Oortova oblaku komet, nacházejícího se v rozsáhlém okolí sluneční soustavy, kde se jich nachází přibližně bilión.
Čas od času se některá z nich vychýlí a zamíří do sluneční soustavy. V blízkosti Slunce se povrch komety začne odpařovat a vzniká charakteristický ohon, který působením slunečního větru vždy míří směrem od Slunce.
Komety, které zachytí gravitace Slunce, létají po protáhlých eliptických drahách s periodou několika let, nebo několika desítek až stovek let.
Ostatní komety, které průlet přežijí, proletí jen jednou a ztratí se ve vesmírných dálavách.
Mezi nejznámější komety patří Halleyova kometa, prolétající s periodou 76 let.
Při jejím posledním průletu v roce 1986 ji zkoumaly dvě ruské a dvě japonské a jedna evropská sonda. Právě díky této sondě nazvané Giotto se podařilo získat velice detailní snímky jádra, které upřesnily představy o vzhledu a skladbě kometárního jádra.
V současné době připravuje evropská kosmická agentura (ESA) další misi k jádru komety.
Sonda se jmenuje Rosetta a měla by zkoumat kometu Wirtanen. V rámci průzkumu vypustí sonda přistávací modul, který přistane na jádru komety a zahájí jeho průzkum.
V dnešních dnech si můžeme jednu kometu prohlédnout na vlastní oči, jmenuje se Kudo-Fujikawa a je vidět na severní obloze mezi 17:30-18:00 nebo mezi 6:00-6:30.
Další kometa bude vidět v únoru.
Zdroje:
http://zpravy.idnes.cz -rubrika věda
http://space.jpl.nasa.gov/ -simulátor sluneční soustavy
http://www.scienceworld.com -server orientovaný na vědu
http://www.nasa.gov -stránky NASA
http://www.mus.cz/~ales/index.htm -malá encyklopedie kosmonatiky
http://sci.esa.int/ -stránky ESA
http://saturn.jpl.nasa.gov/ -stránky sondy Cassini
http://sci.esa.int/rosetta/ -stránky sondy Rosetta
http://near.jhuapl.edu/ -stránky sondy NEAR
http://sci.esa.int/home/giotto/ -stránky sondy Giotto
29. listopad 2007
3 855×
846 slov
