Slunce se pohybuje vesmírem a spolu s ním i velká skupina těles. Celé této vesmírné skupině se říká sluneční soustava. Jejími největšími a nejdůležitějšími tělesy jsou planety. Devět planet obíhá kolem Slunce (mezi nimi je i naše Země) po téměř kruhových drahách zvaných oběžné dráhy. Kolem Slunce se ohybují také menší těles zvané asteroidy, komety a meteory.
Minulosti se astronomové domnívali, že je Země plochá, i když někteří řečtí myslitelé, např.: Aristoteles, předpokládali, že je kulatá. Také si mysleli,že je Země středem vesmíru a že ostatní vesmírná tělesa se pohybují kolem ní – to se nazývá geocentrická soustava vesmíru tu vytvořil ve 2. stol. Př.n.l astronom Ptolemaios.
Mikuláš Koperník jako první dospěl k názoru, že geocentrická soustava neodpovídá skutečnosti. Říkal, že středem vesmíru je Slunce – to se nazývá heliocentrická soustava. Ta se však setkala s velkým náboženským odporem. Zastáncem heliocentrické soustavy byl Galileo Galilei, ale církev ho donutila svůj názor odvolat. Správnost Koperníkova tvrzení potvrdil Johanes Keller, když prokázal , že Země ostatní planety obíhají kolem Slunce. Slunce je středem sluneční soustavy, ale pozor – ne středem vesmíru. Zcela jistě již existuje mnoho dalších hvězd, které mají svou planetární soustavu.
Přesná pozorování velkého dánského astronoma Tychona de Brahe pomohla Keplerovi, že oběžné dráhy planet jsou eliptické, a ne kruhové. Každá planeta se pohybuje po elipse, v jejímž jednom ohnisku je Slunce. Doba, za kterou planeta vykoná jeden úplný oběh se nazývá oběžná doba. Ta je pro každou planetu jiná. Na Zemi se jí říká rok. Planety blíže ke Slunci ji mají kratší než planety vzdálenější. Délka pozemského roku je přibližně 365 ¼ dne. A tak máme obvyklý rok s 365 dny a jednou za čtyři roky přestupný rok s 366 dny, čímž se vyrovnává ¼ dne.
9. červenec 2008
4 243×
288 slov
