Zdá se sice, že Slunce obíhá kolem Země, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak.Země obíhá kolem Slunce a je jedním z devíti velkých těles zvaných planety, které kolem Slunce ve vesmíru obíhají. Planety jsou hlavní součástí sluneční rodiny neboli sluneční soustavy.
S teorií sluneční soustavy přišel poprvé polský astronom Mikuláš Koperník v roce 1534. Jeho teorie převrátila dlouho uznávaný názor, že Země je středem vesmíru.
Planety se pohybují kolem Slunce v různých vzdálenostech a různými rychlostmi.Pohybují se po eliptických drahách neboli oběžných drahách ve stejném směru a téměř ve stejné rovině.V pořadí podle vzdálenosti od Slunce to jsou:Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto.Pluto se v určitých intervalech pohybuje více než 7 000 milionů kilometrů od Slunce, ale přitažlivost Slunce na něj stále působí. Přitažlivost Slunce je obrovská, protože má ohromnou hmotnost,která je téměř 750krát větší než hmotnost všech planet dohromady.
Čtyři – k Slunci nejbližší – planety Merkur , Venuše , Země a Mars jsou zcela odlišné od dalších čtyř planet nacházejících se od Slunce dál. Jsou to skalnatá tělesa podobná Zemi a často jsou proto nazývána terestrickými planetami. Další čtyři planety ( Jupiter až Neptun ) jsou v kontrastu s nimi obry skládajícími se hlavně z plynného vodíku. Často jsou nazývány jupiterovskými planetami,protože jejich složení je podobné složení Jupitera.
Jupiter je zdaleka největší planetou. Jeho průměr činí přibližně
142 800 km,což je více než 11 násobek průměru Země.Devátá planeta Pluto je nejmenší,její průměr činí 2 284 km.
Jupiterovské planety se od terestrických planet liší i v dalších ohledech.Jsou středy svých vlastních „ slunečních soustav “, protože kolem každé z nich obíhá několik měsíců – v případě Saturnu jich je 22. V protikladu s tím mají terestrické planety pouze tři měsíce(Země má jeden měsíc,Mars dva).Jupiterovské planety jsou rovněž obklopeny prstenci.
Úlomky sluneční soustavy
Mezi oběžnou dráhou Marsu a Jupitera existuje ve sluneční soustavě poměrně velká mezera,ve které by člověk mohl očekávat nějakou planetu.Místo toho se zde však nachází roj mnohem menších těles zvaných asteroidy neboli malé planetky. Největší z nich je Ceres,který má průměr přibližně 1 000 km. Ale většina z přibližně 2 500 dosud objevených planetek je mnohem menší,jsou to pouhé shluky skal měřící při nejlepším jen několik kilometrů.Většina asteroidů obíhá kolem Slunce uvnitř širokého „pásu“,který se nachází mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupitera.Některé však mají oběžnou dráhu,která je vynáší mnohem dále od Slunce,ale zároveň také mnohem blíže ke Slunci,někdy docela blízko naší Země.
Asteroidy jsou příliš malé a příliš daleko,takže je nelze pozorovat pouhým okem.Ostatní úlomky však lze čas od času pozorovat, jak září jasně na noční obloze jako komety.Kometa je slepenec kamení, prachu a ledu.Po většinu času se komety pohybují nepozorovaně nejvzdáleněj- šími oblastmi sluneční soustavy.Pouze když se oběžná dráha komety přiblíží ke Slunci,začne kometa zářit.Žárem ze Slunce se část ledu přeměňuje v plyn a uvolňuje prach.Oblak plynu a prachu odráží sluneční světlo a kometa začne být viditelná.Tlak slunečního větru (proudu částic přicházejících ze Slunce) způsobuje,že oblak plynu a prachu vytváří dlouhý tryskající chvost.
Jiné kousky skalnatých úlomků lze vidět na obloze po většinu nocí. Jsou to meteory,které vidíme jako světelné záblesky,když takový úlomek vletí do zemské atmosféry a shoří.Tyto úlomky se nazývají meteoroidy (meteorické částice) a většina z nich není o moc větší než zrnko písku. Někdy vletí do atmosféry větší kusy a dopadnou na zem jako meteory. V minulosti vyhloubili ohromné meteory na Zemi velké krátery.Na Zemi dopadne každým rokem téměř jeden milion tun meteorického prachu.
Zrod sluneční soustavy
Mezi hvězdami naší galaxie je mnoho velkých mraků neboli mlho- vin skládajících se z plynu a prachu.Z jednoho takového mraku se přibližně před 4 600 miliony let zrodila naše sluneční soustava.Začala se tvořit tehdy,když se hvězdný mrak začal hroutit vlivem gravitace.
Jak se mrak hroutil,začal rotovat.Časem se z něj stal otáčející se disk,u něhož byla většina hmoty soustředěna ve vyboulení ve středu disku.Vyboulení ve středu disku pokračovalo vlivem gravitace ve svém hroucení a stávalo se menším a teplejším.Když teploty uvnitř dosáhly několika desítek milionů stupňů,začala termonukleární reakce.Vyboulení ve středu disku začalo zářit jako nová hvězda – Slunce.
Mezitím se z prachu a plynu disku začaly tvořit planety.Ve vnitř- ních,teplejších oblastech disku docházelo ke srážkám zrnek prachu a tvořily se větší a větší kusy.Tento proces je znám jako narůstání.Velké kusy se navzájem dále srážely a byly k sobě přitahovány vlivem gravitace a nakonec se z nich staly vnitřní planety.Byly příliš malé,a tudíž i jejich přitažlivost byla příliš malá,než aby mohly udržet lehký vodík a helium nacházející se v disku.
Dále od Slunce byla teplota mnohem menší a planety,které se zde tvořily,byly schopné tyto plyny udržet.Tím si vysvětlujeme hlubokou atmosféru jupiterovských planet.
Vědci se domnívají,že vznik naší sluneční soustavy byl docela běžným jevem.Domnívají se rovněž,že podobné soustavy vznikají ve vesmíru neustále.Astronomové odhadují,že několik blízkých hvězd má svoje komplexní planetární soustavy včetně Barnardovy hvězdy a hvězdy Epsilon Eridani.Tyto hvězdy se při své cestě prostorem poněkud „kolébají“,což znamená,že jejich dráha je vychylována obíhajícími planetami.Astronomická družice IRAS (infra-red astronomy satellite) pracující v infračerveném spektru objevila kolem jasné hvězdy Vega hmotu ve tvaru disku,což je téměř jistě jiná „sluneční soustava“.
Jestliže takové sluneční soustavy jsou ve vesmíru skutečně běžné, znamená to,že může existovat mnoho dosud neznámých planet podobných Zemi,které obíhají kolem jiných hvězd.Pokud tomu tak je,pak lze předpokládat,že na některých z těchto Zemi podobných planetách musí téměř určitě existovat nějaký druh života.
Závěr
Ve vesmíru je ještě mnoho neprozkoumaných věcí,které když člověk objeví,tak možná dostane odpovědi na všechny nezodpovězené otázky, které si lidstvo neustále klade po mnoho a mnoho generací.
Použitá literatura
Svět poznání-z oddílu Planeta Země(kapitola „Sluneční soustava“)
28. leden 2008
5 159×
978 slov
