V roce 1609 Galileo Galilei sestrojil malý dalekohled k pozorování hvězd. Byl ohromen tím, co spatřil. Viděl, že Měsíc je posetý krátery a objevil další měsíce obíhající kolem planety Jupiter. Mohl pozorovat mnohem více hvězd než kdokoli jiný před ním. Jak vědci postupem času konstruovali větší a lepší dalekohledy, umožňující vidět dále do vesmíru, uvědomili si, že všechny hvězdy viditelné ze Země patří do obrovské skupiny, kterou nazvaly GALAXIE. Mezi hvězdami viděli zářící oblaka prachu a plynu - mlhoviny a také vybuchující hvězdy.
Moderní dalekohledy jsou v mnohém stejné jako Galileův. Nové poznatky o vesmíru jsou získávány neustále, zvláště nyní, kdy dalekohledy jsou umisťovány do kosmu a vesmírné sondy navštěvují různé planety.
Světlo z nejbližší hvězdy potřebuje k dosažení Země okolo čtyř let (tj. je vzdálena 4 světelné roky), můžeme však vidět i hvězdy vzdálené 600 000 světelných let. Velké dalekohledy vidí objekty vzdálené více než 10 000 miliónů let !!
Největší teleskop na zemi má reflektor o průměru 6 metrů. Astronomové používají ve velkých teleskopech fotoaparáty k získání detailního snímku (např. nejasné mlhoviny nebo vzdálené galaxie).
Život astronautů
Pobyt v kosmické stanici nebo raketoplánu Space Shuttle je docela pohodlný. Astronauti mohou nosit běžný oděv, protože uvnitř je normální vzduch k dýchání. Největším rozdílem je stav beztíže. Vše, co není připevněno, se vznáší. Je to proto, že v kosmickém prostoru nepůsobí gravitace, která nás přitahuje k Zemi. Chtějí-li astronauti zůstat na místě, musí připevnit i sami sebe užitím speciálních opor pro nohy a ruce nebo bezpečnostních pásů. Z téhož důvodu nápoje nezůstanou ve sklenici, ale poletují jako kuličky tekutiny. Proto je nutné je pít pomocí slámky z plastikového balíčku. Strava je úmyslně poněkud lepkavá, aby zůstávala na lžičce či vidličce. Stav beztíže působí i na lidské tělo. Většina astronautů trpí několik prvních dní nevolností. Vlivem beztíže se také změní jejich tělo, protože do hlavy jim proudí více krve, která způsobuje otok obličeje.
Vzduch se na kosmické stanici čistí a znovu používá. Filtry udržují vzduch čerstvý a odstraňují oxid uhličitý a vodní páry, které astronauti vydechují.
Nulová gravitace může být velmi užitečná při výrobě materiálů, které by se jinak daly na Zemi obtížně vyrábět. Např. směs roztavených kovů zůstává v beztížném prostoru rovnoměrně rozložena při svém tuhnutí. To je na Zemi nemožné - horká tavenina nikdy nezůstává v klidu, protože teplejší složky stoupají k povrchu. Vědcům se také podařilo získat velmi čisté látky pro lékařské účely.
Pavouci i ryby byli zpočátku stavem beztíže zmateni - ryby plavaly stále dokola, pavouci se však i zde brzy naučili splétat sítě. Sovětští kosmonauti ve svých stanicích vypěstovali hrách a cibuli.
Lidé na Měsíci
Byl to velmi těžký úkol zkonstruovat raketový nosič a kosmickou loď, které by kosmonauty dopravily bezpečně na Měsíc i zpět na Zemi. Obrovská raketa Saturn 5 byla velký úspěchem. Nesla kosmickou loď skládající se ze tří částí: velitelské sekce se třemi kosmonauty na palubě, pomocné sekce s hlavním motorem včetně paliva i dalších zásob a lunárního modulu, jehož úkolem bylo dopravit dva kosmonauty na měsíční povrch a zase zpět k lodi.
V letech 1969 - 1972 odstartovalo k Měsíci 6 výprav. Při první návštěvě strávili kosmonauti na povrchu jen dvě a půl hodiny. Odebrali vzorky měsíční horniny a připravili experimenty. Každá další výprava strávila na měsíčním povrchu delší dobu a celkově bylo odvezeno téměř 380 kg měsíční horniny. Pro kosmonauty nebylo vůbec lehké se pohybovat po Měsíci, protože na sobě měli neohebné skafandry. Zjistili, že je snadnější pohyb přískoky než chůzí, a že k odběru vzorků je nutno použít kleště a naběračky, protože jim skafandry neumožňovaly hlubší předklon. Tíhu obleků však příliš nepociťovali, jelikož Měsíc má malou gravitaci - vše je šestkrát lehčí než na Zemi.
Na Měsíci není vzduch ani voda, a tak stopy kosmonautů zůstanou patrné tisíce let. Budoucí průzkumníci se také budou moci setkat se zbytky starých kosmických sond.
7. srpen 2007
4 244×
626 slov
