Rulík zlomocný a atropin
Historie Rulíku zlomocného
Latinský rodový název Atropa je odvozený od jména neúprosné řecké bohyně osudu Atropos, která přestříhává nit života, latinské druhové jméno bella-donna znamená "půvabná paní", protože vznešené italské dámy věřily, že zasněný pohled je známkou okouzlující krásy.
První zmínky o této rostlině uvádí Theofrastos (4.-3. stol.př.n.I.), který tuto rostlinu nazývá "mandragoras" (nejednalo se však o rostlinu dnes známou pod jménem mandragora, nýbrž skutečně o rulík). První známé vyobrazení rulíku pochází až z roku 1543 od německého botanika Leonharda Fuchse, který měl uvedenu tuto rostlinu ve své knize New Kreuterbuch pod názvem Solanum somniferum.
Ve středověku byl rulík součástí čarodějných mastí, a tzv. nápojů lásky, hojně jej užívali i traviči. Stal se také rozhodujícím prostředkem ve válce Skotska proti norskému králi Svenu Canutovi v roce 1035, kdy Skotové pod vedením Duncana I. poslali seveřanům do tábora potraviny otrávené touto drogou, čímž svého nepřítele odrovnali.
Největšího významu dosáhl rulík ve středověké Evropě v rukou čarodějnic a mágů, kteří z něj připravovali kouzelné lektvary a masti. Jedna z proslavených receptur obsahovala rulík, blín, mandragoru a tuk mrtvého novorozence, směs se vtírala do kůže nebo do pochvy. Představa čarodějného koštěte se již od nepaměti vyskytuje v mnoha lidových pověrách. Z 15. století pochází zápis: "Podle lidových báchorek a doznaných hříchů si čarodějnice v jistých dnech či nocích pomazávají dlouhé hole a jedouce na nich, vydávají se na různá místa". I u nás spojovali četné lidové pověry rulík a jeho jedovaté vlastnosti přímo s ďáblem.
Popis
Rulík zlomocný je mohutně rozvětvená, vytrvalá, holá nebo žláznatě pýřitá bylina dorůstající výšky až 1,5 m. Listy jsou střídavé, vejčité, zúžené v krátký řapík, celokrajné a zašpičatělé, dlouhé asi 20 cm. Kvete od června do srpna. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Mají zvonkovitý kalich s pěti rozestálými ušty a korunou stejného tvaru s pěti zaokrouhlenými cípy, zevně hnědě fialovou a uvnitř šedožlutou. Plodem je lesklá, kulovitá bobule velikostí 1,5-2 cm černé barvy s fialovou dužninou, dozrávající v srpnu až září. Semena jsou četná, drobná, ledvinovitá až vejcovitá, světle hnědá, často s bradavičnatým osemením. Celá rostlina je prudce jedovatá, drogou je však především kořen, který je bez pachu, chuti sladce slizovité, později hořké a nepříjemné. Listová droga omamně páchne a nahořkle ostře chutná.
Výskyt
Rulík zlomocný pochází z Evropy, odkud se rozšířil do západní Asie a severní Afriky (viz mapka). Roste na vlhkých půdách s dostatkem humusu a živin na mýtinách a okrajích lesů, hlavně v pahorkatinách i podhůří. Dnes je jeho používání rozšířeno hlavně v USA a Indii.
Způsob užití
V evropské medicíně se začal rulík pro svou jedovatost užívat až od 17. století. Většinou se z něj připravují galenika, zvláště extrakty, a to k odstranění křečí hladkého svalstva, rozšíření zornic a také k léčení Parkinsonovy choroby. Dnes je droga především surovinou k izolaci atropinu, případně dalších tropanových alkaloidů.Hlavní využití rulíku spočívalo především v jeho magických schopnostech.
Účinky atropinu
Atropin, jakožto hlavní účinná látka v rulíku, má značně dráždivý vliv na centrální nervovou soustavu, u intoxikovaného vyvolává velké vzrušení a přechodné psychické změny. Mimo to atropin jako parasympatolytikum vyvolává útlum žlázové sekrece (sucho v ústech), relaxaci hladkého svalstva, tachykardii (zrychlení srdeční činnosti), mydriázu (roztažení zorniček), nepřímým účinkem atropinu je i zvýšení tělesné teploty (jako důsledek blokády sekrece potu). V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace (ty si však intoxikovaný většinou po vystřízlivění nepamatuje). Po požití tohoto alkaloidu se často dostavuje tendence intoxikovaného k agresi. Docela výstižnou se jeví následující charakteristika projevů otravy: "divoký jako zajíc, slepý jako krtek, suchý jako troud, červený jako řepa a vzteklý jako pes". Je-li atropin předávkován, způsobuje ochrnutí mozku a obrnu dýchacího ústrojí. Intoxikace dávkou nad 50 mg atropinu končí u dospělého většinou kómatem a respirační paralýzou. Občas se však vyskytují jedinci mnohem citlivější u nichž se kritické stavy objevují již po 1 mg atropinu.
Atropin zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, jako je létání, jízda, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi. Leckde na světě se ještě používají ke změně psychiky (na jazzových festivalech v USA apod.). Vyvolávají daleko těžší poruchy vědomí, než třeba hašiš, LSD, nebo i DMT.
Chemické složení Rulíku
Rostlina obsahuje především velmi účinné tropanové alkaloidy (kořen až 1,5%, list 0,3-1,2% a semena asi 0,8%), z nichž rozhodující podíl tvoří atropin a hyoscyamin, v poměrně malém množství je dále přítomen i skopolamin a belladonnin. Tyto alkaloidy se nacházejí se i v ostatních rostlinách čeledi lilkovitých, jako jsou blín či durman, ale samozřejmě v jiných koncentracích.
Základní charakteristika atropinu
Chemický název 1αH,5αH-tropan-3α-ol-(±) (2RS)-2-fenyl-3-hydroxy-1-propanoát
Alternativní názvy DL-hyoscyamin, daturin, duboisin, egacen, eumydrin, tropintropát
Sumární vzorec C17H23NO3
Vzhled Síran atropinia je bílý mikrokrystalický prášek bez zápachu, na vzduchu zvětrává, na světle se rozkládá.
7. únor 2008
6 923×
814 slov
