Biom lesů

Úvod:
Biomy jsou rozsáhlé ekosystémy tvořené živou i neživou přírodou rozlehlých oblastí. Je to soubor ekosystémů suchozemského biocyklu určité zeměpisné zóny s charakteristickým typem vegetace a fauny, odpovídající určitým podmínkám prostředí. Každý biom má své biotické a abiotické faktory. Biotické faktory jsou složky živé přírody působící na jiné organismy v jejich prostředí. Rozlišují se biotické faktory potravní (trofické), homotypické (vlivy jedinců téhož druhu). Abiotické faktory je neživá část přírody jako součást ekosystémů. Rozlišují se abiotické faktory fyzikální (světlo, teplota, vlhkost, tlak, proudy, průhlednost vody atd.) a chemické (minerální a organické mimobuněčné látky). Základní ráz biomu je podmíněn klimatickými poměry, tzn. je určován podnebím a podložím. Nejdůležitějšími biomy jsou tropický deštný les, jehličnatý severský les, opadavý listnatý les, tundra, step, savana, tvrdolisté lesy a křoviny, polopoušť a poušť, věčný led. V pouštích a polopouštích Severní Ameriky, Asie a Afriky sice nežijí stejná společenstva rostlin a živočichů, ale životní formy a funkční vztahy mezi nimi jsou velmi podobné. Například konzumentem nejvyššího řádu jsou ve všech těchto oblastech velké kočkovité šelmy.

Biom opadavých listnatých lesů a jehličnatých severských lesů:
Les je společenstvo rostlin, které se rozvíjí v těsném vztahu se živočichy a v závislosti na prostředí; vytváří lesní ekosystémy, tvoří nosný, stabilizační prvek ve výškovém profilu krajiny. Kulturní les se vyskytuje od poloh nejnižších až po horské, podle změn přírodních podmínek se mění jejich druhová skladba a kvalita (vegetační stupně lesní). Hlavními znaky lesa jsou: struktura, druhová skladba dřevin a věk. Specifický produkční znak lesa je dlouhověkost
Vegetační stupně lesní jsou oblasti vyjadřující vztahy mezi biocenózou a klimatem, pro které je rozhodující složení přirozené dřevinné složky v kombinaci s jinými rostlinnými druhy. Vegetační stupňovitost není podmíněna pouze makroklimatem, ale většinou i tzv. mezoklimatem (účinkem klimatu a zeměpisné polohy). Tento komplex podmínek ovlivňuje výsledný poměr výskytu dřevin. Vegetační stupně lesní jsou typické skladbou dřevin a jsou základními jednotkami pro nepřímé vyjádření tzv. výškového klimatu. Rozlišuje se devět vegetačních stupňů lesních: 1. dubový, 2. buko-dubový, 3. dubo-bukový, 4. bukový, 5. jedlo-bukový, 6. smrko-bukový, 7. buko-smrkový, 8. smrkový, 9. klečový. Jednotlivé vegetační stupně lesní jsou dány rozpětím nadmořských výšek, průměrnými ročními teplotami vzduchu, průměrnými ročními atmosférickými srážkami a počtem dnů vegetační doby a kvalitou geologického podloží.
Další dělení lesů je podle jejich převažujícího poslání na tzv. Kategorie lesů: a) výnosové lesy plnící produkční funkce (tj. výroba dřevní hmoty); b) lesy zvl. určení, zabezpečující tzv. mimoprodukční funkce podle veřejného zájmu (např. lesy v pásmu hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, lesy se zdroji léčivých a minerálních vod, národní parky a rezervace, lesy v chráněných krajinných oblastech, lesy určené pro výzkum, bažantnice a další lesy, v nichž je nezbytný odlišný způsob hospodaření; c) lesy ochranné, chránící exponovaná přírodní stanoviště, prudké svahy, suťová pole, strže, a vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace a klečová pásma.
Hlavní složkou lesa jsou stromy. Jejich druhové zastoupení má velký vliv na výskyt živočichů – savců, ptáků i hmyzu. Poskytují jim úkryt, potravu i vhodné podmínky pro rozmnožování. Jednotlivé typy lesů byly pojmenovány podle nejvíce zastoupených stromů – u nás rozlišujeme například doubravy či bučiny, v tajze třeba lišejníkové bory, v tropech vlhké teakové lesy.
Povrch lesní půdy kryje opad, jenž je tvořen hlavně odumřelými částmi rostlin (větvičky, listí, apod.). Ty se díky mikroorganismům a bezobratlým, jako jsou žížaly nebo mnohonožky, postupně rozkládají až na humus. Les má několik výškových pater: nejníže je mechové, pak bylinné, keřové a stromové. Bylinné patro je dobře vyvinuté tam, kde na zem dopadá dostatek světla. Stromové patro může sestávat z více vrstev, dohromady však tvoří více či méně zapojenou klenbu. Květy stromů opylují kromě větru hlavně hmyz a ptáci. Dozrávající plody slouží živočichům většinou jako potrava.
Listnaté lesy:
Rostou v nich stromy se širokými listy, jež v mírných oblastech na podzim opadávají. Jsou to například buk, dub, habr, javor, lípa. Jejich vzájemné zastoupení v lese závisí na nadmořské výšce, svahu a hornině podloží. Živočichové se živí nejen mladým listím, ale i plody, z nichž si často tvoří zásoby na zimu.
Jehličnaté lesy:
Jsou tvořeny borovicí, smrkem, jedlí, modřínem a jinými jehličnany. Kromě modřínu jsou neopadavé a tedy stálezelené po celý rok. Jehličí se obnovuje postupně v několikaletých cyklech, je tvrdé a pro živočichy těžko stravitelné, takže se někteří živočichové živí jen mladými výhonky. Zato šišky a jejich semena jsou pochoutky i v zimě.