Buněčné dělení představuje část buněčného cyklu, během kterého se rodičovská buňka rozdělí na dceřiné buňky. Obvykle mu předchází dělení buněčného jádra (u Eukaryot).
Typy buněčného dělení
Amitóza - dělení buňky prostým zaškrcením. Nediferencují se při něm chromozómy a není zajištěno rovnoměrné rozdělení genetické informace. U vyšších organismů je tento typ dělení pro buňky vysoce specializovaných tkání nebo pro degenerující či národorové buňky. U nižších organismů může rozumně fungovat při dělení mnohojaderných útvarů.
Mitóza - mitotické dělení buňky zajišťuje rovnoměrné předání genetické informace dceřinným buňkám a zachování původního počtu chromozómů. Rozdělení buňky předchází rozdělení buněčného jádra.
Meióza - meiotické dělení buňky se skládá ze dvou po sobě následujích dělení (výsledkem jsou tedy 4 buňky) a zajišťuje redukci počtu chromozómů (přesněji sad chromozómů) u dceřiných buněk na polovinu (2n -> 1n, resp. 4n -> 2n). Vzniklé buňky se nazývají pohlavní buňky (gamety).
31. srpen 2007
8 005×
137 slov
