Dvouděložné rostliny

Dvouděložné rostliny (Magnoliopsida, Dicetylenoae) jsou druhově i početně převládající třída krytosemenných rostlin, charakterizována především stavbou zárodku, který klíčí dvěma vstřícnými dělohami. Žilnatina listů je převážně síťovitá, hlavní kořen, který se vyvíjí již v zárodku zůstává zachován a větví se. Cévní svazky ve stonku jsou uspořádány v kruhu, u víceletých dřevin jsou na průřezu kmenem patrné letokruhy. Květy dvouděložných rostlin jsou zpravidla pětičetné či čtyřčetné, nejčastěji s květním obalem rozlišeným na kalich a korunu.
Lilkovité (Solanaceae) je významná čeleď dvouděložných rostlin, patří do ní
převážně byliny (v tropech i dřeviny). Některé druhy jsou hospodářsky významné, jiné se pěstují pro alkaloidy nebo glykoalkaloidy. Obsah těchto mnohdy jedovatých látek je jedním z charakteristických znaků lilkovitých. Jsou to dusíkaté, zpravidla zásadité organické látky vznikající v rostlinách. Většina alkaloidů jeví výrazný fyziologický účinek, takže byly mezi nimi nalezeny nejobávanější jedy i cenné léky. Známé jsou například alkaloidy tropanové (atropin, kokain), opiové (morfin, papaverin,narkotin), dále lobelin, efedrin aj.
Z hospodářsky využitelných druhů je nejvýznamnější lilek brambor (Solanum tuberosum), který se rozmnožuje hlízami a jen ve šlechtění nebo planě rostoucí v přírodě semeny. Pochází z Jižní Ameriky, kde byl odpradávna pěstován domorodými Indiány a teprve po objevení Ameriky Španěly a Angličany byl dovezen do Evropy, kde zcela zdomácněl. Nyní je po obilí nejdůležitější plodinou severní polokoule a pro vysoký obsah škrobu (15 – 22% čerstvé váhy) je jedním z nejvýznamnějších zdrojů energie ve výživě člověka. Velmi cenný je také jeho obsah kyseliny askorbové (vitamin C), zejména v zimních a jarních měsících, kdy je nedostatek ovoce a zeleniny. Ve zcela nepatrném množství je v lilku brambor obsažen také jedovatý alkaloid solanin, který se může stát nebezpečný za určitých podmínek, zvláště při nevhodném skladování.

Dalším, velice významným, hospodářsky využitelným druhem lilkovitých je rajče jedlé (Lycopersicon esculentum). Tato jednoletá teplomilná rostlina pochází z Peru a pěstuje se v mnoha odrůdách. Plodem jsou různě velké bobule tvaru kulovitého, hruškovitého, slívovitého nebo nepravidelného, která se nazývají rajská jablka. Povrch mají hladký nebo žebernatý, pokožka a dužina jsou bělavě žluté, oranžové až temně červené. Pěstují se rajčata tyčková a keříčkovitá (nízká). Tato zelenina má vysoký obsah minerálních látek a vitaminů, zejm. vitaminu C, B1, PP, kyseliny askorbové a karotenů (provitaminů A).

Do čeledi likovitých patří také paprika roční (Capsicum annuum). Tato jednoletá teplomilná keříčkovitá rostlina je původem ze Střední Ameriky (španělský pepř). Plodem je tobolkovitá bobule tvaru rozmanitě hranatého (odrůdy k plnění), jablkovitého (odrůdy k požívání začerstva) až kuželovitého (většinou odrůdy kořeninové).Chuť mají sladkou, kořennou až palčivou. Pokožka plodů je v botanické zralosti červená nebo žlutobílá. Usušená a rozemletá se používá jako koření, v čerstvém a konzervovaném stavu jako zelenina. Obsahuje ostře chutnající látku kapsaicin, značné množství provitaminu A, dále vitaminy A a PP. V lékařství se používá pro povzbuzení trávení a při nemocech revmatických. Plody papriky křovité (Capsicum frutescenc) poskytují pepř kayenský.

Do čeledi lilkovitých patří také tabák (Nicotiana). Je to jednoletá bylina původem převážně z Ameriky. Některé druhy se pěstují jako okrasné rostliny, jiné se užívají k výrobě kuřiva. Jsou to hlavně: tabák virginský (Nicotiana tabacum), který roste planě v Ecuadoru, byl pěstován v Jižní Americe a na Antilách a teprve Španěly byl rozšířen k pobřeží Atlantského oceánu, a dále tabák selský neboli machorka (Nicotiana rustica), který byl odpradávna pěstován v Mexiku. Kouření tabáku bylo rozšířeno u indiánských kmenů již v dobách předhistorických, obyvatelé Jižní Ameriky tabák také žvýkali a šňupali. Do Evropy se dostalo tabákové semeno v polovině 16. stol., kde ho zejm. Portugalci rozšířili do všech svých kolonií. Nyní se tabák pěstuje ve všech světadílech v různých klimatických podmínkách. Průmyslově se zpracovává ve velkém množství na různé tabákové výrobky, zejm. cigarety, doutníky a viržinky. Listy tabáku obsahují 0,3-8% jedovatého alkaloidu nikotinu, proto se jich též používá k jeho výrobě, především z machorky. Extrakt tabákových listů slouží v zemědělství k postřikům na ochranu rostlin a sklizně před škůdci.

Rulík zlomocný – beladona (Atropa belladonna) je statná stínomilná bylina, která roste v listnatých lesích, hlavně v bučinách a na pasekách, z pahorkatiny až do horkého pásu. Je rozšířen ve větší části Evropy a také v Malé Asii a na východ zasahuje až ke Kavkazu a do Íránu. V Severní Americe roste jen zplaněle. Má kalně nachové zvonkovité květy, které kvetou od června do srpna. Plody jsou černolesklé bobule velikosti třešně, jsou přisedlé na kalichu a mají růžovou šťávu. Vzhledem k přítomnosti alkaloidu atropinu nebo belladonninu je celá rostlina prudce jedovatá. Nejnebezpečnější jsou bobule a kořen, které i přes velmi hořkou chuť velmi lákají k požití a již mnohý neznalec si přivodil otravu nebo dokonce smrt. Avšak v rukou lékaře je atropin velice mocným a důležitým lékem, který se používá především v očním lékařství, protože udržuje po dlouhou dobu maximálně rozšířené zornice. V dřívějších dobách se také rulík přiměšoval do piva, aby se dosáhlo většího opojení, které způsoboval atropin. Název bella donna, což znamená krásná dáma, zavedl pan Tournefort, protože v Itálii si dámy dělaly z rulíkových plodů líčidla.

Na rumištích, úhorech cest a na jiných pustých místech, hlavně v teplejších krajích je dosti hojný blín černý (Hyoscyamus niger). Je rozšířen téměř po celém světě. Odpradávna se blínu, obsahujícího alkaloid hyoscyamin, užívalo v lékařství jako léčiva a ještě dnes se ho používá k přípravě léčiv uklidňujících a uspávajících, k zmírnění dráždění ke kašli, a mastí na tišení revmatických bolestí a bolestí v uších. Proto se také blín pěstuje na polích.
Velice hojně se na rumištích vyskytuje také lilek černý (Solanum nigrum), který roste také na polích, ale jako plevel. Je to rostlina snad mírně jedovatá, protože jsou známy takové případy, kdy se po požití bobulí děti nebo drůbež otrávily a zároveň případy, kdy i po požití většího množství bobulí žádná otrava nenastala.
Dosti hojná bylina (nebo spíše polokeř), vyskytující se v pobřežních křovinách je lilek potměchuť (Solanum dulcamara). Je to rostlina jedovatá, obsahující alkaloidy solanin a ducamarin. Solanin je obsažen hlavně v listech a v mladých výhoncích. Těch se dříve používalo v lékařství, nyní však jen v lidovém lékařství, zvláště při chorobách plicních a kožních.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník: PhDr. Jan Barták a spol., vydalo nakladatelství
Encyklopedický dům Odeon roku 1993
Příruční slovník naučný: Vladimír Procházka a spol., vydalo nakladatelství
Československé akademie věd v Praze roku 1962
Ottův slovník naučný – encyklopedie obecných vědomostí: vydalo nakladatelství
J. OTTO v Praze roku 1888