Ekologie

Každé zvíře I každá rostlina má v přírodě svůj „domov“. Žije v něm pospolu s milióny jiných živých tvorů, kteří všichni jsou navzájem samostatní, ale zároveň na sobě závislí – až natolik, že jedni mohou být „domovem“ druhých, druzí třetích atd. Každý organismus na naší planetě je zapojen do neuvěřitelně složité sítě přírodních procesů a vztahů. Do této sítě jsme vpleteni I my lidé. Jsme její nejdynamičtější složkou, a cokoliv na zemi děláme, vychylujeme tím rovnováhu v celé soustavě života. Kolem nás vzniká jiná příroda – a stále rychleji také „nepříroda“. V lepším případě příroda krutě zchudlá, nepříjemná a nebezpečná. Slovo EKOLOGIE je staré jen asi sto padesát let. Označuje mladou vědu, která se snaží poznat jemné „předivo života“ a na vysoké vědecké úrovni moderní civilizace najít cestu k nové harmonii člověka s přírodou. Její dosavadní poznatky i jí odhalené problémy vykládá srozumitelně veřejnosti.

Vzestup a pád populací
I šel Mojžíš s Aronem k FARAONOVI a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.
Vpády kobylek, o níž mluví bible, byly pro pouštní národy dlouhou zlou skutečností. …

Člověk si dlouho neuměl populační exploze vysvětlit a bál se jich. Náhlá zvednutí života jsou způsobená neustálým kolísáním rovnováhy mezi jednotlivými druhy ve společenstvu a populačními změnami uvnitř druhů samotných. Někdy jsou tyto změny výsledkem sezónních nebo jiných cyklických vlivů, jindy je vyvolá samotné přírodní prostředí nebo porušení křehké rovnováhy mezi dravci a jejich kořistí. Někdy je vysvětlit vůbec nedovedeme.
V severních jehličnatých společenstvích se zjistily devíti až desetileté cykly v populaci rysa a jeho hlavní kořistí, zajíce měnivého. Výkyvy jsou veliké: ve vrcholných letech uloví společnost průměrně 115 000 kusů zajíců, pak nastane v populaci zlom a hned následující roky se uloví 10 000 zajíců. S těmito cykly zajíců měnivého jsou spojeny populační cykly některých dravců, například výra viržinského a káně.
!!! – Každý početní růst populace v určitém prostoru ovlivní nejen druh samotný, ale i ostatní populace přírodního společenstva. Při vysoké hustotě jsou všechny organismy vystaveny ve stejnou dobu stejnému nebezpečí. Bakterie se velmi rychle množí v laboratorních Petriho miskách, ale stejně rychle vyčerpají všechny dosažitelné živiny a navíc se v miskách shromažďuje neúnosně mnoho jejich vlastních odpadů. Vodní rostliny se někdy množí příliš rychle a vyčerpají všechen dostupný kyslík. Nebezpečí, která přináší vysoká hustota populace jsou známa již dlouho, ale je tu také opačné nebezpečí vyplývající z příliš nízké hustoty populace. Na všech vývojových stupních živočišné říše poskytuje množství jistotu až k hranici dané optimálním nejvyšším počtem jedinců v populaci, a stejné pravidlo platí i pro dolní hranici. Pro příklad můžeme uvést přivezení králíku do Austrálie, ti nemaje zde přirozeného nepřítele se přemnoží po celé Austrálii. Následky nepředstavitelné i v druhém příkladu. Při osídlování severoamerické prérie byla zcela vyhubena populace ptáka tetřeva – Tympanuchus cupido.

Tragédie prérií
Základem života na velkých prériích Severní Ameriky byla tráva, na nichž závisely všechny formy života, od Indiánu až po hmyz. Civilizovaný člověk tyto trávy – producenty – zničil s krátkozrakostí sobě vlastní. Životní cyklus prérií byl zničen navždy a nenávratně. Je to tragédie, k niž patří i osud bizoních stád.
Bílý muž zabíjí stáda buvolu jen proto aby nakrmil supy. …

Zákon na ochranu bizonů byl Kongresu předložen už v rove 1871, ale vystoupily proti němu takové autority jako ministr vnitra Columbus Delano. věřil, že indiáni mohou byt porubeni, když se vybijí bizoní stáda. Zákon buď vůbec neprošel Kongresem, nebo při nejlepším skončil ve spisech prezidentského úřadu.
EPOS UMÍRÁ – bizon je bystré zvíře, má skvělý čich a jemný sluch. Stáda stavějí hlídku a blíží-li se nebezpečí, zvířata velmi rychle prchají. Indiánští kočovníci z velkých plání je honily na vlastních nohou, v rukou kamen, kopí a šíp. Někdy se jim podařilo zahnat celé stádo na útesy a zvířata se z nich zřítila.

Člověk proti přírodě
Při pohledů na svět zničený člověkem se tisíců lidí zmocňuje stejné zoufalství, jaké cítil už před sto lety anglický básník Thomas Beddoes:
Příroda je pokořena,
zbavena tajemství, všude je člověk
se svým prokletým dobýváním světa.
Od dob Thomase Beddoese se tempo pustošení a znečišťování planety země stále zrychluje. …

Lidská plemena ovládla zemi. Je charakteristické, že od chvíle, kdy se naší předkové vzpřímili a zasloužili si tak pojmenování H o m o, využívali své okolí do krajní míry tak, jak jim stupeň jejich vývoje dovolil. Až donedávna nepůsobil tak velké škody, protože jich bylo málo a měl jen primitivní nástroje.
U moderního člověka se začínají objevovat výčitky svědomí. Poprvé se slily ve veřejné pobouření po ztroskotání velké cisternové lodi TORREY CANYON v roce 1967. z útrob lodi se vylilo 118 000 tun ropy, která pokryla hladinu průlivu LA MANCHE souvislým tenkým filmem. Na následky katastrofy zahynulo mezi jinými 25 000 mořských ptáků, jejichž peří přišlo do s tyku s chemikálii.
Zjednodušováním přírodních vztahů se některé živočišné druhy vylučují nebo omezují a jiné, jako například nositelé parazitických červů, se rozmnožují. Navíc se do přírodního koloběhu zavádějí zcela nové znečisťující a ekosystému cizí látky. Zvykli jsme si na představu, že smok a smog s komínů zmizí v oblacích, že odpad vypouštěný do řek se v nich rozpustí a že pesticidy se bez zbytku rozloží, až vykonají svou práci. Zbytky, které podle naších představ přece jen zůstanou, se považují za stopová množství a odhadují se v nejmenších možných zlomcích. Ale ve skutečnosti nezmizí nic. Co se do ekosystému vloží, to tam zůstane a někde se objeví, často na nečekaných místech a nečekaným způsobem, někdy tak naléhavě, že vznikne náhlé nebezpečí a člověk je bezprostředně ohrožen.

ROSTOUCÍ UVĚDOMĚNÍ – dva milióny let vykořisťoval člověk přírodu a konečně stvořil svět podle svých potřeb a přání. Teprve pak si uvědomil, nebo spíš si začal uvědomovat, následky své neskromnosti. V ničem neznal míru: bezhlavě se množil a zvyšoval světovou populaci, bezohledně drancoval a ničil přírodní zdroje. Nijak nešetřil ani vzduchem ani vodou, které ho spojují s ostatním životem planety, na niž je závislý. Porušuje život v divočině a ničí tak poslední společenstva, která se ještě udržují v přírodní rovnováze.