Jak ukazuje historie, virus chřipky je výkonnější a rychlejší zabiják, než válka vedená konvenčními zbraněmi. Během čtyř let první světové války zahynulo 15 milionů lidí. Španělská chřipka v letech 1918 - 1919 dokázala zlikvidovat dvakrát tolik obětí během šesti měsíců. Během celosvětové epidemie – pandemie španělské chřipky bylo jen ve Spojených státech hlášeno 550 000 úmrtí. Desetkrát více než bylo válečných ztrát americké armády.
Pravda je jiná. Příčiny proč „španělská chřipka“ (má špatný název kvůli nesprávnému předpokladu, že začala ve Španělsku - více o tom dále) zabila tolik lidí byly dvě, a obě jsou velmi, velmi prosté – tato chřipka šla v patách dvěma novým léčebným přístupům: používání aspirinu a „chřipkového séra“.
Po devíti letech práce obnovili američtí odborníci viry španělské chřipky, která zdevastovala Evropu i svět na konci první světové války.n Zjistili, že tyto viry jsou 39tisícinásobně nakažlivější než jakýkoli jiný dosud známý chřipkový virus. Práce vědců připomínala špatný horor: k rekonstrukci viru byly použity plíce obětí konzervované ve formalinu i ostatky ženy vykopané z věčně zmrzlé půdy na Aljašce. Na základě výzkumu těchto tkání byl postupně sestaven genetický kód ničivého viru. Přitom se ukázalo něco zcela netušeného: zárodky španělské chřipky se zřejmě přenesly na lidi přímo od ptáků - bez toho, že by se nějak kombinovaly s původci lidské chřipky. Něco takového vědci dosud považovali za vyloučené. Americká zjištění jen posilují obavu z nynější epidemie v Asii a Evropě, která zatím hubí hlavně divoké ptáky a domácí drůbež.
V březnu 1918 se mezi mladými vojáky z USA objevil zvláštní virus chřipky a během jejich cesty do Evropy vyvolal mnoho úmrtí. Byl vysoce nakažlivý a na podzim 1918 se začal rychle šířit po celé Evropě. Mezi americkými vojáky se tehdy říkalo, že zabíjí rychleji a spolehlivěji než to kdy dokázaly německé kulomety. V letech 1918-1919 se tak na Evropském kontinentě objevila jedna z největších pandémíí (epidemie postihující všechny vrstvy obyvatelstva a přesahující hrance státu) chřipky, známá pod názvem "španělská chřipka". V jednotlivých zemích Evropy postihla 15-50% populace a zhruba 1% z nakažených zabila. Nejčastější bezprostřední příčinnou smrti byl zápal plic (chřipková pneumotonie). Ono 1% zdánlivě není mnoho, ovšem vzhledem k množství napadených byly ztráty na životech děsivé - lze je jen velmi obtížně vyčíslit, ale odhady nejčastěji mluví o 20-40 miliónech mrtvých, což je několikanásobně více něž zemřelo na všech bojištích první světové války v průběhu čtyř let (udává se, že v letech 1914-1918 zemřelo 8 milionů vojáků a 20 milionů jich bylo zraněno). Původ španělské chřipky je dosud obestřen tajemstvím. Hovoří se o ní jako o španělské, ale název zde nesouvisí s zemí původu - "španělská" se jí říká proto, že v této zemi měla údajně nejničivější následky a vyžádala si tu nejvíce životů. Do Evropy byla pravděpodobně zavlečena z Číny, Indie, nebo USA. Původem španělské chřipky byl vysoce infekční "virus A", který běžně napadá vepře. Krátce po jejím zmizení se věřilo, že šlo přímý důsledek poválečné bídy (podvýživa a nedostatek vitamínů), ale tuto teorii vyvrací fakt, že stejně težce postihla i země, které se války nezúčastnily, nebo jí byli postiženy jen relativně málo. Největší úmrtnost byla ve skutečnosti zaznamenána mezi mladistvými a zdravými dospělými. Skutečnou příčinou byla pravděpodobně masová migrace - přesuny velkého počtu vojáků za hranice kontinentů - neboť Bristká i Francouzská armáda povolávaly v průběhu světové války na Západní frontu posily i ze svých kolonií, včetně domorodých vojáků z Afriky a Indie. Mezi Američany bylo naopak mnoho příslušníků námořní pěchoty, kteří krátce před tím sloužily v Číně. Tuto teorii nepřímo potvrzuje skutečnost, že místem kde podle dosavadních zkušeností nejčastěji začínají stopy chřipkových pandémií je Dálný východ, kde spolu v těsném sousedství žijí lidé, prasata a kachny. Nebezpečné změny chřipkového viru jsou totiž spojené s vzájemným ovlivňováním ptačích a lidských chřipkových virů, které však kvůly obtížné přenosnosti na člověka potřebují i určitý mezičlánek, jakým může být napríklad právě vepř domácí. V jeho organizmu pak dochází k nebezpečným mutacím ptačích a lidských virů. Další podobnou oblastí jsou některé části Afriky.
6. květen 2008
3 562×
649 slov
