Globální problémy (ekologie)

„Teď, když jsme se naučili létat vzduchem jako ptáci, plout pod vodou jako ryby, zbývá nám už jen jedno – naučit se žít na Zemi jako lidé.“

Na světě existuje mnoho organizací chránících naši přírodu, ohrožené rostlinné i živočišné druhy a životní prostředí, například IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů, WWF (Světová nadace pro divokou přírodu), mohli bychom sem započítat i UNESCO (Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu). Z podnětu těchto a dalších mezinárodních organizací vznikají mezinárodní dohody, které mají zajistit existenci vzácným a vymírajícím druhům, zabránit ekologickým katastrofám a drastickému ničení životního prostředí. Stačí to však? Vždyť častěji než bychom chtěli se dočítáme v novinách nebo dozvídáme z televize o ztroskotáních tankerů, bezohledných pytlácích, varování o zničené atmosféře a stále se zvětšujících ozónových vrstvách, skleníkovém efektu a dalších.

Zemi hrozí více ekologických ztrát, než si většina lidí připouští:

· Skleníkový efekt. Spalováním některých škodlivých látek uniká do atmosféry nadměrné množství oxidu uhličitého, který propouští sluneční teplo pouze dovnitř, ale odražené už neproniká ven. To vede k celkovém zvýšení teploty na Zemi - hovoříme o globálním oteplování planety - které má za následek přeměnu půdy v pouště a hlavně tání ledovců a zvedání hladiny moří.

· Narušování ozónové vrstvy. Ozónosféra je tenká součást atmosféry, která zabraňuje průchodu ultrafialového a jiných škodlivých záření z kosmu až na povrch Země. Působením freonů (částice používané např. v chladících médiích v ledničkách nebo jako hnací látka do sprejů) se ozón rozkládá a ochranná vrstva se zeslabuje. Záření pak může být našemu tělu škodlivé.

· Znečištění vzduchu a nedostatek kyslíku. I za tenhle problém si lidstvo zodpovídá samo. Vypouští do ovzduší jedovaté a nedýchatelné plyny a zároveň stále větší rychlostí kácí kyslíkodárné rovníkové pralesy. Lidé prahnou po zisku z vykáceného dřeva a je jim jedno, kde budou další generace (a tím i jejich potomci) brát pro život důležitý kyslík. Pro mě je to příklad neobyčejné lhostejnosti a sobectví.

· Nebezpečí jaderné katastrofy a jaderný odpad. Je dokázáno, že světové velmoce vlastní takové množství jaderných zbraní, které by bylo schopno několikanásobně zničit celou naši planetu. Když pomineme nebezpečí výbuchu jaderných elektráren, které je při dnešních bezpečnostních opatřeních již velmi malé, stále je tu s jadernou energií problém, a to ukládání radioaktivního odpadu. Vědci se stále pokouší přijít na přijatelné řešení, ale já myslím, že ještě dlouho lidstvo nebude vědět, jak se radioaktivních látek zbavit.

· Přelidnění Země, hladomor. Naše planete má v současnosti přes 6 miliard obyvatel a jejich počet roste stále rychleji. Zatímco ke skoku ze 4 na 5 miliard jsme potřebovali zhruba 15 let, z 5 na 6 miliard už jen 10 let. Podle některých analýz dosáhne tímto tempem svět v roce 2050 10 miliard obyvatel. Největší přírůstek je přitom zaznamenáván v zaostalých zemích Afriky a zemích jihovýchodní Asie (nejvíce obyvatel má Čína- téměř 1,3 miliard), kde je nedostatek potravin, půdy i vody.

· Civilizační choroby. Lidstvo si se svou existencí předává nejen převratné vynálezy, ale i negativní věci jako jsou právě civilizační choroby. Počítáme mezi ně především narkomanii a neléčitelné rakovinu a AIDS.

· Nedostatek surovin. Vědci spočítali, že současné nejdůležitější energetické zdroje, ropu a uhlí, vyčerpáme v polovině 21, století. Jsou to neobnovitelné energetické zdroje. Budoucnost naší planety spatřují spíše v obnovitelných zdrojích, které jsou zároveň ekologicky čisté, např. sluneční, větrná a vodní energie a poměrně nově také geotermální (využívá vnitřní energie Země, např. na Islandu).

A jak může člověk jako jedinec přispět svým dílem k alespoň částečným řešením některých těchto problémů? Asi nijak zřetelně, ale na druhou stranu, na přísloví, které říká „stokrát nic umořilo osla“ také něco bude. Teoretickou úvahou bylo zjištěno, že kdyby lidé po celém světě třídili a recyklovali odpad, z celkově produkovaných výrobků by konečný odpad tvořil necelá 4 procenta!!! Pojďme se tedy zapojit jako jedinci a zkusme se tomuto číslu přiblížit co nejvíce!