OBSAH
1. Enviromentálně postižené oblasti světa
1.1 Evropa
1.2 Asie
1.3 Afrika
1.4 Amerika
1.5 Oceánie
2. Globální změny klimatu
3. Katastrofické procesy
4. Znečišťování vod
5. Přílohy
Použitá literatura
1.ENVIROMENTÁLNĚ POSTIŽENÉ OBLASTI SVĚTA
Nadměrný tlak ze strany člověka způsobuje postupné změny naší planety. Vlivy ohrožující přírodní sféru nevytvářejí podmínky pro existenci života na Zemi. Jak vyplývá z usnesení na mezivládních konferencích, nejdůležitější prevencí je dostatečná vzdělanost a výchova obyvatel. Minulé vlády ale zanedbaly programy, vztahující se ke globálním enviromentálním změnám.
Globální změny postihují především citlivé ekosystémy, které jsou dnes již vyčleňovány jako enviromentálně kritické oblasti. Kritičnost území je posuzována podle zranitelnosti, tj. pravděpodobnosti poškození ovlivňovaného systému.
Typickým příkladem území s vysokou zranitelností jsou ostrovy a pobřežní nížiny v souvislosti s potenciálními důsledky skleníkového efektu, resp. globálního oteplování planety.
Aby se mohly sledované a analyzované enviromentální změny v ekosystému brzy rozpoznat a snad i odstranit, bylo nutné definovat nové pojmy (v odborné lit. chápané velmi nejednotně).
ENVIR. KRITICKÝ STAV
ENVIR. OHROŽENÍ
ENVIR. ZHORŠENÍ
ENVIR. VHODNOST
Dále můžeme rozlišovat ještě dvě základní oblasti:
ENVIR. KRITICKÁ OBLAST
ENVIR. OHROŽENÁ OBLAST
1.1 Evropa
Severní moře
Je oblast o rozloze 850 000 km2 na kontinentálním šelfu severozápadní Evropy. Je součástí Atlantského oceánu s dostatečným množstvím srážek, což podporuje intenzivní průmyslové i zemědělské využití. Důsledkem toho je Severní moře značně znečištěné- převážně fosforem, dusíkem a rtutí z řek ústících do moře; kadmiem a mědí z emisí z Německa, Nizozemska a také Velké Británie, která v roce 1992 ukončila
ukládání odpadů na mořské dno. Znečišťování emisemi se ukazuje dnes mnohem horší, než se předpokládalo. Hlavně střední část dostává nečistoty z Velké Británie, Belgie, Nizozemska a Francie. Novou dávku kyselin přinášejí kyselé deště.
Stále vyšší poptávka po zdrojích energie posiluje hledání ropy a zemního plynu jednak v oblastech klimatických extrémů(Aljaška, Sibiř, Sahara…), jednak v oblastech šelfových moří(Mexický záliv, Perský záliv, Severní moře…). V Severním moři těží Velká Británie, Nizozemsko, Německo, Dánsko a Norsko, díky nimž se ročně dostane do vody 260 000 tun oleje z tankerové dopravy. Nezřídka se objevují obrovské plovoucí skvrny, vznikající z ropy unikající z prasklin ropovodů, vypouštěním ropných zbytků z tankerů a také kvůli haváriím.
Horní Slezsko
Je historické území na jihu Polska, tvořící jeden z nejvýznamnějších průmyslových regionů. Součástí Hornoslezské pánve je i pánev Ostravská v České republice. Je to nížinatá oblast vnějších Karpatských sníženin. Nacházejí se zde největší ložiska černého uhlí v Polsku a České republice. Těžba v tomto regionu začala ve 30. letech 19.století a vázal se na ni rozvoj hutnictví i energetiky, především tepelných elektráren. I dnes představuje těžba až 80% celostátní produkce obou zemí (tab.1, tab.2).
Extenzivní industrializace se rychle projevila na poškození životního prostředí. Nikdo nehlídal množství vypouštěných zplodin, kontaminaci půd a vod a regionu se rychle vytvořily antropogenní tvary (poklesy, haldy) reliéfu, podzemní a půdní vody byly znečištěny a jejich hladina neustále klesala. Následkem toho bylo zkracování průměrného věku a nárůst dětské nemocnosti.
I přes dnešní snahy o omezení těžby (na katastru Ostravy se již netěží) a hlídání zplodin v ovzduší, vodě a půdě je tento region stále řazen k nejvíce postiženým z celého světa.
Porýní
Je rozsáhlá oblast na území Nizozemska, Německa, Francie a Švýcarska. Obyvatelstvo se postupně koncentrovalo do čtyř velkých konurbací, kde je hustota až 1000 obyvatel na 1 km2: Düsseldorf - Köln – Bonn
Frankfurt am Rhein – Mainz – Mannheim – Karlsruhe Saarbrücken
Stuttgart
V polovině 19. Století se začalo upravovat koryto Rýna k omezení povodní a získání nové zemědělské půdy. Kvůli úpravám povrchu zbylo z původních olšových porostů pouhé 1%, kvůli přehradám se zvýšila eroze a hladina podzemní vody klesala současně s hloubením koryta Rýna pro zlepšení lodní dopravy. V poslední době se ale povodně objevují znovu. Vše kvůli antropogenním neuváženým zásahům do krajiny. Asi 1/8 povrchu Německa je tvořena nepropustnými materiály(asfalt, beton). Díky tomu se odtok vody z Německa zrychluje. Rýn už nemeandruje a povodňová vlna proběhne území jednou tak rychle, než před 40 lety.
Rusko-oblast Uralu
Rusko má mnoho znečištěných lokalit. Mezi nejvíce postižené regiony patří Ural, kde ve 30. letech nastal díky přírodním zdrojům(lesy, vodstvo, nerostné suroviny, …) obrovský rozvoj průmyslu. Dlouhou dobu byla oblast Uralu pro okolní svět tabu. V současné době je Ural střediskem těžkého, strojírenského, chemického a dřevozpracujícího průmyslu, zpracování stavebních hmot a energetiky. Nejvíce znečištěná je atmosféra, kvůli častým inverzím a únikům CO, CO2, SO2, H2S a formaldehydu. Velkým problémem je i radioaktivita, která se dostává do řeky Techo ukládáním radioaktivního materiálu na otevřené skladiště.
Tato kritická situace se projevuje i na zdravotním stavu obyvatel. I přesto, že emise za posledních 20 let poklesly o 20%, vzrostl počet hospitalizovaných novorozenců 3x a počet lidí nemocných rakovinou 2x. Jediným řešením by byla rekonstrukce existujících
podniků a zakázání dosavadních technologií, čemuž ale brání finanční situace.
1.2 Asie
Kazachstán a Uzbekistán-oblast Aralského jezera
Tato oblast je jedním z nejtypičtějších kritických regionů. Příčinou krize je nesprávná orientace výrobních sil, zaměřená na rostliny náročné na vodu a špatná projekce a konstrukce závlahových systémů.
Hladina Aralského jezera citlivě reagovala na přítok řek Amudarja a Syrdarja. Rovnováha výparu a přítoku byla soustavně narušována od 50. let. Během 30-ti let se hladina zmenšila o třetinu, poklesla o 13 metrů, objem vody se zmenšil třikrát a Aralské jezero se rozdělilo na Malé a Velké jezero. Slanost vody se místy zvýšila až 3x a efektivita zemědělství stále klesá(Tab.3).
Jak klesá kladina jezera, roste počet obyvatel středí Asie-přírůstek obyvatelstva činí až 3,5%. Již 40 let řeky Amudarja a Syrdarja v ústí do Aralského jezera takřka neexistují. Zbylo po nich jen vyschlé řečiště až s metrovou vrstvou soli, která je roznášena do okolí a znehodnocuje půdu. Rybáři se pomalu stěhují pryč a vesnice jedna po druhé zanikají. Tato rozšiřující se poušť se nazývá Aralkum.
Jediným řešením jsou změny ve struktuře průmyslu i zemědělství v závislosti na nejnovějších poznatcích o závlahovém hospodářství. Tomu však opět brání ekonomické problémy. Z hlediska ekologických následků je oblast Aralského jezera řazena mezi ekologické katastrofy srovnatelné s havárií v černobylské jaderné elektrárně.
Nepál-oblast Himálaje
Himálaj představuje citlivý ekosystém ovlivněný lavinami, sesuvy, záplavami a zemětřeseními, což podmiňuje extrémní členitost území. Klíčovými přírodními zdroji Nepálu jsou půda a voda právě v Himálaji. V souladu s narůstajícím počtem obyvatel, směřuje ke zdvojnásobení zemědělské produkce. Důsledkem narůstající produkce je však půdní eroze(následkem kácení lesa) a znečištění vod prostřednictvím intenzivního využívání umělých hnojiv.
Přesto zcela jistě nevíme, zda příčinou degradace krajiny je člověk, nebo přirozeně vysoká eroze mladého pohoří.
Mezi velké problémy Nepálu patří povodně řeky Brahmaputry, podporované stavěním přehrad. Druhým problémem je nekontrolované kácení lesů. Po třiceti letech je vykáceno již 40%.
Jedním z primárních zdrojů příjmu Nepálu je horská turistika. Nepálci vydělají jako nosiči mnohem více, než za celoroční práci na poli, kterou tedy přenechávají ženám. Tím se výnosy z polí zmenšují a vede to ke změně složení stravy. Lidem proniká turismus do všech forem života a hrozí ztráta kontroly nad vlastní ekonomikou a kulturou. V Nepálu jsou katastrofické hygienické podmínky. Kanalizace je neznámá a haldy odpadků se kupí za vesnicemi.
V dnešní době je sníh pokryt vrstvou sazí z Indie. Vedle nedostatečně rozvinuté ekonomiky má Nepál další starost. Ekologické problémy(způsobované hlavně sociálně-ekonomickými faktory), které, i když je řešení známé, nemůže kvůli financím řešit.
Čína-plošina Ordos
Plošina Ordos je součástí sprašových oblastí okolo středního toku řeky Chuang-che. Tento stabilní blok byl vyzdvižen do výšky 1000-1500 metrů. Plošina je již více než 5000 let zemědělsky využívána. Severní část plošiny je již takřka polopoušť. Nedostatek lesů a prudké dešťové přívaly zapříčiňují silnou vodní erozi. Tím je zapříčiněno typické žluté zbarvení řeky. Každoročně se usadí až 6 cm v říčním korytě, důsledkem čehož teče dnes řeka 10 m nad původní úrovní. Je využíváno mnoho svahů. Jsou návrhy, na
zatravnění svahů se sklonem větším než 20% a ostatní svahy se mají upravit terasováním.
Tropické lesy jihovýchodní Asie
Tropické lesy na celém světě dnes jen stěží odolávají drancování. Poptávka po drahých druzích dřeva neklesá a místní státy tento trend ještě podporují. Výhody tohoto typu hospodaření jsou však jen krátkodobé.
Ročně se na Zemi odlesní 7,5 mil. hektarů deštného pralesa. V Asii je to 1,82 mil. ha z celkové plochy 305,5 mil. ha, v Latinské Americe 4,12 mil. ha ze 678 mil. ha a v Africe 1,33 mil. ha z 216,6 mil. ha.
Odstraňování vegetace se projevuje zvyšováním záplav a vymíráním rostlinných a živočišných druhů, kterých se v pralesích nachází neuvěřitelných 50%. Největším importérem dřeva, kulatiny i překližky je Japonsko, obchodující se dřevem z jihovýchodní Asie.
Je třeba zbavit se mýtů, že domorodé obyvatelstvo není schopno postarat se o své životní prostředí. Je dokázáno, že lidé na Nové Guineji se zasloužili o rozšíření pralesů, prostřednictvím zakládání malých ostrůvků, které, jak vědí, chrání vesnici před požárem ze savany, intenzivním zářením Slunce, je producentem paliva, stavebního materiálu, léků, dřeva, ale i místem rituálů. Pro život domorodců je prales stejně důležitý jako savana, využívaná jako pastvina.
Japonsko
Japonsko je státem, kde se dají sledovat nejen vznik a důsledky jednotlivých enviromentálních konfliktů, ale i hledání východisek.
Již v roce 1610 začala těžba mědi a byla otevřena huť Ashio, později také v Besshi(na ostrově Šikoku) a na ostrově Šisaka. Okolí hutí je i 100 let po jejich zavření zamořeno těžkými kovy, v řekách jsou toxické prvky a pH půdy je jen 3-4. Dodnes v této části pracuje rafinérie Annaka, otevřená v roce 1937.
Další etapa konfliktů je spojena s prudkým rozvojem. V 50-tých letech se rozšířila nemoc „itai-itai“ z kadmia a „minamoto“ z rtuti. V roce 1968 se objevila ještě další nemoc „kanemi yusko“ z průmyslového odpadu, přesněji z PBC.
Oblasti velkých aglomerací byly v minulosti postiženy Znečištěním ovzduší z průmyslových závodů, dopravy a energetických zařízení. –
V Tokiu proto začali používat počítačový systém sledující kvalitu ovzduší a dnes mají lepší vzduch než např. ve Vídni. Dalším
problémem je zimní monzun přinášející velké množství sněhu znečištěného emisemi z Číny a Koreje. Blízko Japonska pomalu vyrůstá nový ostrov z odpadu, který je ukládán do moře. Značný problém způsobují obsažené dioxiny a rtuť.
Díky těmto chybám přistoupilo Japonsko na velmi přísnou politiku ochrany životního prostředí. Výdaje státu na ochranu pokrývají ze 4/5 průmysloví znečišťovatelé a z 1/5 doprava. Jsou zabezpečeny i náklady na lékařské ošetření a důchod lidí, žijících v postižených oblastech.
Perský záliv
Invaze iráckých vojsk do Kuvajtu a jeho sedmiměsíční okupování přinesli pravděpodobně nejrozsáhlejší akutní zásah do životního prostředí. Při ústupu bylo zapáleno 697 ropných vrtů, které pokryly zemi kilometrovými ropnými skvrnami a bylo vypuštěno a 8 milionů barelů ropy do Perského zálivu. V následujících osmi měsících se podařilo uhasit 584 vrtů. Za tu dobu se do ovzduší dostalo 500 milionů barelů ropy a země byla zamořena olejovými aerosoly, sazemi, nespálenými sloučeninami uhlíku a oxidy síry i dusíku. Denně shořely 3 miliony barelů ropy a do ovzduší se uvolnilo 5000 tun sazí. Dýmová mračna, která na dlouhé období pokryla většinu Kuvajtu i přilehlá území byla viděna i z dálky 1100 km. U zapálených vrtů vypustila irácká armáda 19. ledna 1991 500000
tun ropy a vytvořila tak olejovou skvrnu, která zamořila 770 km saúdsko-arabského pobřeží. Zplodiny hoření dosáhly po pěti dnech Japonsko a katastrofální záplavy v Číně, při kterých zahynuly 2000 lidí, se dávaly do souvislosti s možným efektem „nukleární zimy“. V Bahrajnu byl zaznamenán nejstudenější květen za poslední čtvrtstoletí, kdy teploty poklesly v průměru o 4 stupně.
Nejzávažnější důsledky se očekávaly na fauně a floře. Skutečně v prvním vegetačním období po válce bylo území bez jakékoliv vegetace. K všeobecnému údivu přineslo druhé vegetační období obrovský výskyt rostlinstva právě v nejzamořenějších oblastech. Opakovaná měření ovzduší vyloučila průkazný vliv dýmové clony na globální povětrnostní podmínky a detailní měření kontaminace vod prokázala biodegradaci ropné skvrny a přes úhyn některých tvorů intenzívní samočisticí aktivitu pobřežních vod. Studie na tomto
území nadále pokračují a o konečných výsledcích se ještě zdaleka nedá hovořit.
1.3 Afrika
Keňa-oblast Dryhills-Ukambani
Toto území v suché oblasti východní Afriky je známo extrémními klimatickými podmínkami. Krajina má dvě období dešťů( 1. duben-květen, 2. listopad), kdy zemi bičují prudké deště, které provází rychlé povodně a intenzivní eroze půdy. Hlavním problémem oblasti je neschopnost uživit narůstající počet obyvatel. Část zavlažovaných půd je postižena zvyšující se salinitou a pastviny jsou nadměrně spásány. Obojí vede ke znehodnocení půdy. Přírodní podmínky zabraňují rozvoji klasického zemědělství, převažuje nomádský způsob-pasení ovcí, koz a velbloudů u vodního zdroje a stěhování za palivem, čímž se lidé podílí na odstraňování vegetace z krajiny. Dnes se již někteří pastevci začínají soustřeďovat ve městech, nebo u čajovníkových plantáží, což je jedním ze dvou velkých zdrojů financí v Keni(další je turistika). Díky programu OSN se zvyšuje produktivita farem kvalitnějším a intenzivnějším hospodařením.
Předpovídaná katastrofa se v této oblasti snad již neuskuteční, jelikož podíl lesů stále roste.
Egypt-delta Nilu
Nil,druhá nejdelší řeka světa, odvodňuje 10% Afriky a každoročně přináší 120 miliónů tun sedimentů. Již před 5000 lety byla v této oblasti vyspělá zemědělská společnost. V současnosti žije podél Nilu, na 35000 km2 50 miliónů obyvatel, což přináší nemalé problémy s jejich výživou. Vybudování obrovské přehrady Asuán umožnilo celoroční zavlažování půdy a sklizeň až 3x do roka.
Asuán přinesl ale v důsledku spíše další problémy: 1.Rozšířením obhospodařované půdy se zvýšila hladina podzemní vody a vznikají zasolené a podmáčené půdy. 2.Předpokládané intenzivnější využívání obráběných ploch znamenalo na druhé straně rozšíření nemocí v důsledku pomalého či žádného pohybu vody v kanálech. 3.správné zavlažování mělo zabránit erozi půd, ale tam, kde je spád vody příliš silný nebo nejsou terasy, dochází k odnosům dále. 4.Velké plány v oblasti cestovního ruch se též neuplatnily, protože jak Nil, tak jeho přítoky, jsou v důsledku zemědělství velmi
znečištěné a je tam zákaz koupání. 5.Vybudovaný přehradní systém znamenal zásah nejen do ekosystémů ovlivněných řek, ale i do kulturních hodnot. Předpokládá se, že celá řady neobjevených
památek byla zaplavena. Asuán je tedy příkladem chybného plánování ekonomického i enviromentálního. Delta Nilu má však i jiné problémy. Zejména Káhira je příkladem města s rychlým rozvojem. Přesto, že má 15000000 obyvatel, nemá téměř žádnou infrastrukturu, kanalizaci a všechen hluk i odpad směřuje na ulici. Toto je ideální prostředí pro vznik všemožných nákaz. Intenzita využívání země dosahuje limitu a Egypt se tak stává závislý na pitné vodě, jejíž zdroje jsou mimo území státu.
Sahel
Oblast Sahelu, o rozloze přibližně 4 milióny km2, je přechodem mezi Saharou a savanami. Zasahuje do oblastí Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny, Nigeru,Čadu, Súdánu a Etiopie.
Sahel je oblast afrického kontinentu mezi 12°-18° severní zeměpisné šířky. Srážky dosahují 150-600 mm za rok a jsou koncentrovány jen v letním období. V ostatních částech roku je výpar vysoký a období sucha jsou velmi častá a různě dlouhá. Klimatologové rozeznávají sucha krátká, které domorodci přežívají bez následků, a sucha dlouhodobá, delší než dva roky, kdy se
domorodci důsledkem hladu stěhují více na jih a počet utečenců u velkých měst narůstá.
Před 10 tisíci lety byla oblast Sahelu pokryta lesem. Již asi 8-2 tisíce let se poušť stále rozšiřuje. Zvýšený nárůst obyvatelstva a tím i zvýšená potřeba potravin vedou k přetěžování krajiny. Je zde chováno 60% zvěře ze severní Afriky. Pokusy o omezení počtu se minuly účinkem kvůli islámské tradici měření bohatství podle velikosti stáda. Dřevo bylo spotřebováno jako stavební materiál nebo palivo a odstraněním vegetace spásáním se aktivovaly původní pískové duny, které se daly do pohybu.
V období hladu se obyvatelstvo stěhuje na území, kde předpokládá alespoň na čas zlepšení podmínek. Rovnováhu v tak citlivém ekosystému pouště je možné udržet. Přitom se uplatňují vlivy regionální, nadregionální i globální: 1.dlouhotrvající nedostatek srážek je jen začátek katastrofy. 2.V důsledku kácení guinejských pralesů není jihozápadní monzun tak účinný. 3.Je více než pravděpodobné, že rozšiřování pouště napomáhá i globální
oteplování. Rozšiřování pouště, neboli dezertifikace, přináší nejenekologické problémy(ničení lesního a travnatého porostu, půdní eroze, vznik a pohyb písečných dun, vysušování a zasolování
půd), ale i problémy společenské a hospodářské(pouštní katastrofy, podvýživa, nemoci, exody obyvatelstva, přelidněnost měst, nezaměstnanost, kmenové konflikty a politický nepokoj).Problémy Shelu již dávno nemají lokální, nýbrž globální charakter. Přestože problém hladu statisíců lidí řeší OSN, k nápravě jsou třeba velké globální změny.
Madagaskar
Příroda tohoto ostrova-plná kontrastů(suché pouště i tropické lesy)-umožňuje život jedinečným endemitickým druhům. 95% tamní populace savců a více než 7 tisíc druhů kvetoucích rostlin nenajdeme nikde jinde na celém světě. Zvyšující se počet obyvatel však požaduje stále více půdy pro pěstování kulturních plodin a chov dobytka. Asi 80% ostrova, což je 340000 km2, bylo již přeměněno na degradované travnaté porosty, tzv. badlandy. Zachování jedinečnosti ostrova si dnes však vyžaduje finanční podporu i jiných zemí.
1.4 Amerika
USA-jižní část Velkých rovin
Amerika má obrovské zásoby užitkové vody ve velkých jezerech a tocích, přesto existují oblasti s výrazným vodním deficitem. Typickým příkladem jsou Velké roviny (příloha 4). Hovoří se o kolapsu existence člověka. Hranice zemědělství je limitována izohyetou 500 mm. Směrem na západ od této hranice je zemědělství omezováno, opačným směrem rozvíjeno. Hranice není pevná. Toto území bylo osídleno na přelomu 19. a 20. století, kdy klimatu dominovaly vlhčí příznivější podmínky. Z tohoto důvodu sem směřoval proud vystěhovalců z východu. Příznivé podmínky se ale udržely jen do 30. let 20. století. Pak se začalo podnebí měnit a opět nastaly sušší časy. Aby region nezůstal opuštěný, přijala vláda program na úpravu vodohospodářských podmínek. Celá situace se zdála být vyřešena čerpáním podzemní vody. Silná expanze zemědělství však zapříčinila, že vody je opět nedostatek.
Celá oblast na nesoudržných sedimentech měla charakter stepi. Nevhodné postupy při pěstování pšenice a chovu dobytka vedly k rychlému vzniku eroze. Typickým klimatickým prvkem této oblasti jsou dlouhodobá sucha a pravidelný vítr „dust bowl“, který odnáší
miliony tun úrodné země na jiná místa. Tímto větrem jsou postihovány hlavně pšeničné oblasti Kansasu, Oklahomy, Colorada
a Texasu. Povrch je rozbrázděn hustou sítí ronových rýh oddělených ostrým hřebenem. Proto má toto území-již bez možnosti hospodářského využití-název „badlands“(špatná země).
USA-jižní Florida
Tento poloostrov o šířce 150 km a délce 650 km je největší částí klenby rozprostírající se na jihovýchodě USA mezi Atlantskou pánví a pánví Mexického zálivu. Je tvořen v podstatě plochou rovinou s velkým počtem jezer, které jsou spolu s pobřežím důležitou oblastí rekreace a vodních sportů. Florida je zemědělskou oblastí s plantážemi jižního ovoce nebo cukrové třtiny. Obyvatelstvo i hospodářství je ohrožováno tornády. Jižní Florida je místem Národního parku Everglades, s tropickými ekosystémy. Močály národního parku jsou navštěvovány četnými turisty, což vede k plašení zvěře a jejímu nucenému odsunutí. Výstavba cest zase ohrožuje zdroje pitné vody. Přílišná automobilová doprava zamořuje přírodu i živočichy rtutí. Kvůli rtuťové otravě již téměř vyhynuli aligátoři a panteři a zvěř často ztrácí orientaci, což vede k dopravním nehodám. Většinu zemědělské půdy ovlivňuje cukrovarnictví. Z používaných hnojiv se do močálů dostávají fosfáty, narušující ekologickou rovnováhu. Vláda se pokusila přinutit 3 největší cukrovarnické společnosti zaplatit 100 milionů dolarů na obnovu Národního parku Everglades. Společnosti se ale finančním postihům brání, protože by vedly k jejich vyloučení z obchodu. Optimální řešení pro Everglades nyní neexistuje. Průmysl a vláda by ale měly urychleně podniknout kroky ke zlepšení stavu. Uvádí se, že již 50% močálů je vyschlých.
Mexiko-kotlina metropole
Tato oblast je řazena mezi kritické oblasti kvůli vysokému počtu obyvatel a nízké kvalitě životního prostředí. Ciudad de México rostlo od roku 1940 hlavně díky silné urbanizaci a industrializaci. V současnosti má asi 20 miliónů obyvatel, což ho řadí k největším
městům světa. Ke znečišťování přispívá hlavně průmysl. Ve městě je zhruba 1000 podniků, které se podílejí na zamořování vod, půdy i ovzduší. Narůstajícímu počtu obyvatel vůbec neodpovídá sanitární vybavenost města a díky velkému počtu automobilů a častým inverzím se zhoršuje zdravotní stav populace. Negativní je také
znásobené čerpání podzemních vod, odlesňování a snižování rozlohy produkční půdy. Území soustavně klesá. V období let 1940-1985
pokleslo město o 9 metrů. Nejdříve během čerpání vody ze stovek studní(hladina podzemní vody klesla o 32 m, což do budoucna vyvolává značné obavy, jelikož Mexiko City spotřebovává 60000 l/s), dnes klesá dno o 4-40 cm za rok v důsledku vysušení velkého množství okolních jezer, které doplňovali podzemní vody.
Problémy způsobovaly i odpadní vody, které při záplavách a poklesech nemohly vlastní gravitací kanálem odtékat. Byl tedy vybudován nový kanál Profundo. Je zde soustředěna 1/3 průmyslu Mexika a podniky umístěné paradoxně mimo jezerní jíly uvolňují denně 6000 t tuhých a 3000 l tekutých odpadů. Znečišťování vod povrchových se vždy odráží i u vod podzemních. Velmi lákavé je importování vody z jiných regionů, což je ale finančně velmi nákladné. Problémy s přepravou a čerpáním do vyšších nadmořských výšek(2400m.n.m.)mohou zpomalit růst města a odsoudit ho k zániku. Spotřeba vody(20l/os/den), ač poloviční než třeba ve Švýcarsku, je stále příliš vysoká. Odhaduje se, že až 3/4 obyvatel pitnou vodu nemají. Navzdory opatřením nabývá posledních 5 let znečištění vod i ovzduší kritických hodnot, kvůli neschopnosti domácí vlády ovlivnit hlavní znečišťovatele a nerealizování opatření celoplošně.
Karibik
Ročně postihne tuto oblast přibližně 9 hurikánů. Kromě přírodních katastrof se zde projevují ale i vlivy člověka. Města velmi rychle rostou díky menší úmrtnosti a stále vysoké porodnosti. V důsledku chudoby a přelidnění oblastí se lidé stále více stahují do měst. Tlak člověka se projevuje hlavně deforestrací, plantážnictvím, těžbou nerostných surovin, chovem dobytka a turistikou. Ve Střední Americe zůstalo pouze 40% lesů a pro všechny ostrovy je společné poškozování korálů prostřednictvím cestovního ruchu. Vlády se zaměřovaly na zřizování mořských rezervací, které prospívaly
turistice. Paradoxem je, že zabezpečování turistiky ničí životní prostředí,na němž závisí.
Pozitivním příkladem jsou například Bermudy. V oblasti je nadměrný lov ryb , který zabezpečuje potravu 600 tisícům návštěvníků. Splašky o odpady pak znečišťují korálové ostrovy a
zabíjí polypy. Již od roku 1963 je uplatňován program na ochranu životního prostředí. Podpora turistiky nevyužívané přírodní krajiny,
rafting, návraty k tradičnímu zemědělství… to vše je zároveň ekonomicky rentabilní.
Brazílie-oblast Amazonie
Amazonie tvoří velkou přírodní jednotku, která patří nejen Brazílii, ale i Bolívii, Peru, Ekvádoru, Kolumbii a Venezuele. Celková výměra zabírá 7,9 mil. km2, z čehož Brazílii patří asi polovina a typické deštné lesy pokrývají 6,8 mil. km2. Dešťové lesy vytvářejí pestrou mozaiku rostlinných i živočišných druhů. Jsou to citlivé ekosystémy, které rychle reagují na antropogenní změny, protože odstraňováním vegetace rychle mění podmínky pro život. Amazonie se dostala na seznam kritických oblastí v důsledku likvidace tropických lesů. Představuje 1/3 veškeré stromové vegetace světa. Již v 17. století začalo kácení a bylo odstraněno již 5 milionů ha lesa. První kroky k ochraně byly podniknuty až ve 30. letech minulého století. Člověk nerespektoval základní zákonitosti formování a využívání přírodních systémů. Malé osídlení (300000 lesních indiánů)bylo výsledkem slabé únosnosti území způsobené chudými půdami, z nichž prudké lijáky vymývají humus. Od původních obyvatel, kteří žili v ojedinělých skupinkách v pralese, nebezpečí nehrozilo. Pěstovali některé zemědělské plodiny jako batáty nebo kasava a tabák a ostatní potřebné materiály sbíraly v lese. V celé oblasti dnes žije asi 5 milionů lidí ve městech na pobřeží. Odstraňování vegetace vypalováním a těžbou dřeva na velkém území,má za následek nadměrné zvyšování výparu a dlouhodobé vysoušení celé oblasti a narušování celého ekosystému Amazonie. Spalování dřevní hmoty způsobuje zvyšování obsahu CO2, čímž Amazonie přispívá 1/10 ke globálnímu oteplování Země. Amazovie tvoří genetickou banku pro obrovské množství druhů rostlin i živočichů. Komerční odlesňování je kontrolováno nadnárodními společnostmi a zájmem o rychlý zisk. Na dostatečnou rekultivaci nejsou peníze. Na 29 vytěžených ha lesa připadá pouze
jeden ha obnovený. Navzdory všemu zbývá zachránit 98,7% lesů Amazonie-zelených plic Země. Jedno z východisek je v agrolesnictví, v němž lesní půdy, původně nevhodné pro plodiny, se budou moci využívat pro boboviny vyžadující pro svůj růst oporu, např. právě stromy. Amazonie se ale nemůže stát místem, kam budou proudit přebytky obyvatel z pobřežních aglomerací, ani velkou obilnicí, jak si někteří projektanti představují.
São Paulo a Rio de Janeiro-města výrazných sociálních rozdílů
Urbanizační procesy se ve většině rozvojových států soustředily do malého počtu velkých měst, kde je větší možnost získat zaměstnání i bydlení. 18 měst z 25, ve kterých do roku 2000 žilo nad 10 milionů obyvatel, je v rozvojových zemích. Tento růst přináší mnoho průvodních problémů:nedostatek slušného bydlení, zaměstnání, ale i základních služeb a vybavení. Přílivem dalších lidí se tak úroveň jen snižuje. Výrazným rysem měst jsou tak silné sociální rozdíly. Po mexické metropoli jsou nejtypičtějšími příklady města São Paulo(16,832 mil.oby.) a Rio de Janeiro(11,141 mil.oby.)Celá oblast má podporu federálních investic, které byly věnovány na rozvoj komunikací a služeb. Model struktury a využití země a obytných ploch v brazilských městech je typický pro města „třetího světa“(příloha 5). Velká část obyvatelstva(25-30%) žije na periferiích. Lidé pracují za malou mzdu dlouho a přivydělávají si pouličním prodejem. Nízká úroveň ovlivňuje nejvíce bydlení. Chatrče v okolí města jsou přelidněné a nemají žádnou infrastrukturu. Vznikají na neatraktivních místech: ve znečištěných oblastech, v okolí kanalizačních stok nebo na prudkých svazích, kde hrozí sesuvy. Vodovody a elektřina jsou často hudbou budoucnosti a znečištěné pitné vody hrozí epidemiemi. Je tu vysoká úmrtnost dětí, krátká délka života, podvýživa, nedostatek škol, kriminalita……
Jsou hledána různá řešení. Úsilí vlád směřuje ke zlepšení životních podmínek. Bourání Favelas a výstavba nových domů dále než 40 km od města tam, kde nejsou pracovní příležitosti není řešením, protože lidé se vrací zpět.
Jihoamerické pampy
Na východ od And , ve srážkovém stínu, leží oblast pamp. Tato rozlehlá oblast(770 tis. km2)s travnatým porostem až 1,5 m
vysokým je kultivována poli a pastvinami. Nejrozsáhlejší pampy jsou v Uruguayi a na východě Argentiny. Argentina je jedním z nejvýznamnějších producentů zemědělských výrobků. Intenzivní zemědělství se odráží v ekosystému pamp. Studie prokázaly potřebu ochrany mnohých oblastí, včetně pamp. Nyní probíhá výzkum orientovaný na zjištění předpokladů pro farmářství. Výsledky již dnes poukazují i na území, která jsou dále pro využívání nevhodná kvůli vysoké alkalitě, salinitě nebo záplavám. Pomoci má Mezinárodní hydrologický program UNESCO.
1.5 Oceánie
Východní Austrálie a Velká útesová bariéra
Tato část světa poskytuje velmi dobré podmínky pro sledování vztahů mezi člověkem a životním prostředím. Domorodí obyvatelé plně záviseli na přírodních zdrojích a to určovalo i jejich počet. Příchod Evropanů změnil rovnováhu mezi lidmi a přírodou. Jedním z nejvýznamnějších ekosystémů je mangrovová vegetace v Queenslandu. Tento typ vegetace představuje efektivní ochranu před vlnobitím a větrem na nízko položených pobřežích. Podporuje sedimentaci a kvalita porostu má vliv i na stav Velké útesové bariéry, která je největším světovým korálovým ekosystémem. Má status zvláštního národního parku a byla navržena na lokalitu světového dědictví. Přestože je ochrana podporována federální vládou, vláda Queesnslandu preferuje ekonomický rozvoj oblasti. Hlavním tlakem na tuto oblast je cestovní ruch a s tím související stavba hotelů, letišť … Další hrozbu znamená kácení mangrovových porostů, ať už kvůli dřevu nebo nové výstavbě. Dochází ke snižování potravinových zásob pro útesové živočichy a vzájemné vztahy mezi mangrovy a korálovým útesem jsou porušeny(příloha 6). Zmenšování mangrovů negativně ovlivňuje množství sedimentů, které se ústím řek dostává do oceánu a narůstající kalnost může polypy udusit. Velkou přírodní hrozbou je přemnožení mořských hvězdic, které požírají polypy. V důsledku různých produktů lidských aktivit se tito predátoři přemnožili a některé části útesu již zdevastovali. Vzhledem ke stále narůstajícímu počtu hvězdic panují oprávněné obavy o znovuobnovení těchto částí. Velký bariérový útes je ohrožen i plány na těžbu ropy a vápence, vypouštěním odpadů, nadměrným lovem…Ničivé následky na přírodě zanechalo i přivezení cizích
rostlinných a živočišných druhů. Například na Novém Zélandu je asi 70% rostlin uměle vysázených. Tyto změny jsou nevhodné pro mnoho původních druhů, které na změnu reagovaly změnou populace. Do mnoha území pronikli dovezení savci(kozy, králíci, osli, …).
Ostrovy Oceánie
V Oceánii patří mezi nejvýznamnější lidské aktivity mýcení lesů a těžba nerostných surovin. Odlesněné svahy byly na mnoha místech postiženy silnou erozí, která často v průběhu jediného roku v důsledku prudkých častých lijáků odplavila půdu a obnažila skalnatý povrch(Havajské ostrovy). Zakládání plantáží monokultur ochuzuje druhovou pestrost rostlinstva a také negativně působí na zastoupení živin v půdě. Postupná ztráta úrodnosti je kompenzována umělými hnojivy, které ohrožují zdroje pitné vody. Negativní důsledky má také těžba některých surovin. Např. na severních Šalomounových ostrovech(měď), či na ostrově Nauru(fosfáty) došlo ke zničení půdy a přeměnění rozsáhlých území na „měsíční“ krajinu. Vliv cestovního ruchu je ovlivňován hlavně polohou ostrovů vzhledem k námořním linkám. Izolovanost od potenciálních trhů v kombinaci s lodní dopravou vede k omezování ekonomického rozvoje, včetně turistiky. Proto se cestovní ruch rozvinul hlavně na severní polokouli(Havajské ostrovy, Guam, Mariany). V roce 1992 navštívilo toto území přes 10 milionů lidí, zatímco ostrovy jižní polokoule pouze 700000 turistů. Dalším z problémů je znečišťování vody v důsledku zvýšení vodní dopravy na několika ostrovech nebo skladování zahraničních odpadů. Potenciálním nebezpečím hlavně v oblasti Francouzské Polynésie jsou podzemní jaderné výbuchy na atolech Mururoa, resp. Fangataufa, hrozící rozpadem atolů a radioaktivním zamořením.
Počet postižených nebo ohrožených oblastí každoročně narůstá, což je z hlediska budoucnosti varující skutečnost. Z toho důvodu zvýšení dalšího ekonomického rozvoje už nemůže být provázeno další degradací prostředí. Vyžádá si to zavedení nového systému ekologického řízení, jež respektuje lokální, regionální a globální enviromentální systémy. Musí však vycházet z nadnárodních a neideologických přístupů. Enviromentální vzdělávání by se mělo
uplatnit ve všech oblastech, od základního vzdělávání dětí až po dospělé. Je nevyhnutelné zvýšit povědomí široké veřejnosti. Tím se posílí základní postoje, hodnoty a aktivity slučitelné s představou trvale udržitelného rozvoje.
O negativních antropogenních změnách přírodních systémů se začaly objevovat informace již v 50. letech 20. století. Povaha globálních problémů jakožto komplexních jevů společenského života nezbytně vyžaduje interdisciplinární přístup k jejich výzkumu a těsnou spolupráci nejrůznějších vědních oborů. Nejde o problémy zcela neznámé, kvalitativně novým jevem však jejich globální charakter.
2.GLOBÁLNÍ ZMĚNY KLIMATU
V rámci globálních problémů, zejména však v kontextu s ochranou životního prostředí, se nachází rizika změny klimatu. Ochrana globálního klimatu s tak dostává do sféry zájmu nejvýznamnějších mezinárodních odborných organizací, včetně OSN. Například v roce 1988 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci nazvanou „Ochrana globálního klimatu pro nynější i příští pokolení lidstva“ a v roce 1992 se uskutečnila Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, jejíž závěry ovlivňují i současné enviromentální aktivity. S tím souvisí i zjevný rozvoj studia a osvěty vztahující se ke změnám klimatu a k jejich snížení, jak je to patrné též v České republice.
2.1 Summit Země
Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, známá pod označením Summit Země, která se konala v Rio de Janeiro v červnu 1992 byla vyvrcholením úsilí významných osobností a mezinárodních organizací v oblasti globálních globálních enviromentálních problémů. Bylo podepsáno 5 důležitých úmluv, které podepsalo 153 zástupců států, a které se po ratifikování padesáti států u klimatické a třiceti u biologické, stanou součástí mezinárodního práva. (Delegace ČSFR nebyla zmocněna podepsat žádnou z těchto úmluv.) Klimatických změn a ochrany atmosféry se dotýká Úmluva OSN o změně klimatu a Agenda 21. Století, což je
akční program pro budoucí období. Přípravě Úmluvy OSN o změně klimatu předcházely aktivity WMO(Světová meteorologická organizace), UNEP(Program OSN pro životní prostředí), UNESCO(Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu), FAO(Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství) a dalších mezinárodních organizací. Významným krokem při koordinaci těchto aktivit bylo ustanovení Světového klimatického programu(WCP) na VII. zasedání Kongresu Světové meteorologické organizace(WMO) v roce 1997.
2.2 Změny klimatu
Klima na naší planetě se v minulosti několikrát výrazně změnilo. Například během posledních dvou milionů let se vystřídalo několik glaciálů a interglaciálů. Mechanismus, který vytváří klima na naší planetě je velice složitý fyzikální systém. Působí rovněž chemické a biologické vazby. Úplný klimatický systém se skládá z pěti složek: atmosféry, oceánu, kryosféry, pevnin a biosféry. V tomto systému probíhá množství procesů různých prostorových, energetických i časových měřítek. Řada z těchto procesů je propojena složitými vazbami. Reakce různých částí klimatického systému na zásahy do probíhajících procesů nejsou stejně rychlé. Velmi proměnlivou oblastí je atmosféra, procesy odehrávající se v oceánech mají větší setrvačnost a mnohé procesy probíhající na zemském povrchu můžeme z hlediska kratších výkyvů klimatu považovat prakticky za konstantní. Celý klimatický systém pak můžeme rozdělit na proměnlivou, tzv. vnitřní část(systém) a pomalu se měnící vnější systém, který svými změnami ovlivňuje vnitřní systém. Klima je pak průměrný stav vnitřního klimatického systému, který je v rovnováze s pomalu se měnícím vnějším systémem. K přirozeným změnám klimatu dnes přistupují změny, které mohou být vyvolány antropogenními vlivy. Za nejvážnější z těchto zásahů do klimatického systému považujeme růst tzv. radiačně aktivních plynů. Tyto skleníkové plyny (=GHG=greenhouse gases) zesilují, nebo svými reakcemi napomáhají zesilování skleníkového efektu, což může vést ke globálnímu oteplování a globální klimatické změně. Na narušení rovnováhy mezi krátkovlnnou radiací absorbovanou Zemí a dlouhovlnnou radiací emitovanou do kosmu se mohou v budoucnu podílet i aerosoly, erupce sopek, změny sluneční činnosti, …Tyto faktory jsou však v porovnání s GHG téměř zanedbatelné. Růst teploty v minulém století nemůžeme jednoznačně připsat skleníkovému efektu, ale stav současných vědomostí umožňuje rozpoznání narušení klimatu. Lze odhadnou i budoucí odezvu klimatického systému na základě scénářů změn emisí GHG.
2.3 Skleníkový efekt
Klima naší planety závisí na rovnováze mezi radiací pohlcenou a odraženou(příloha 7 ). Pro dnešní život příznivá průměrná teplota při povrchu Země 15°C je důsledkem skleníkového efektu. Bez skleníkových plynů by Země byla asi o 33°C chladnější a byla nejspíše zmrzlou planetou bez života. Pokud by vodní pára byla jediným GHG v atmosféře, pak by efekt bezoblačné atmosféry představoval 60-70% efektu v současnosti. Pro oxid uhličitý představuje odpovídající hodnota 25%.Vzhledem k překrývání účinků nejde však procenta sčítat. Příspěvek jednotlivých plynů závisí na vlnové délce, kterou absorbují, na její účinnosti a na koncentraci a překrývání v atmosféře. Vodní pára i CO2 absorbují velmi mnoho a v hodně spektrálních pásmech. Ostatní plyny přispívají pouze v oblasti tzv. atmosférického okna, kde je účinnost dvou nejvýznamnějších plynů velmi slabá. Navzdory malé koncentraci se zde uplatňují N2O, CH4,O3, FCF a halony.Radiační vlivy jsou posuzovány z hlediska úbytku či přebytku energie systému zemský povrch-troposféra. Koncentrace GHG stále stoupá, jak uvádí (tabulka 4), a to se zvýšenou rychlostí v posledních dvou dekádách. Samozřejmě se objevují snahy o předpovídání vývoje klimatických procesů. Odhad je velice těžký, protože změny radiační rovnováhy mohou vyvolat celou řadu procesů, podílejících se na utváření klimatu. Klimatický model by měl vycházet z trojrozměrného popisu atmosférických a oceánických dějů a jejich časových změn, měl by být schopen zachytit vznik a dynamiku sněhu a ledu v polárních oblastech , vlivu biosféry,… Tento stav je zatím nedosažitelný. Nejvíce se k němu blíží trojrozměrné cirkulační modely(GCM), které jsou v podstatě podobné numerickým předpovědním modelům počasí. Závažným problémem zůstává propojení GCM s modelem oceánu. V poslední době se projevuje zvýšená snaha o vytváření tzv. scénářů klimatických změn. Tento scénář zachycuje změnu, nebo soubor změn a dále definuje jeden jejich možný další vývoj. Jsou tedy odpovědí na otázku co se stane, je-li do systému zanesena jedna či více poruch. Předmětem praktického zájmu jsou regionální scénáře a pak další vytváření představ o změnách klimatu ve vztahu k hydrosféře a hospodářským sektorům. Regionální scénář byl vypracován i pro oblast České republiky(tabulka 5)
3.KATASTROFICKÉ PROCESY
Přírodní katastrofy probíhají zpravidla velmi rychle. Některé katastrofální jevy na Zemi mohou vyvolat rozsáhlou devastaci krajiny i oběti na životech. K nezanedbatelným katastrofám patří i přemnožení některých druhů hmyzu a hlodavců. V historické době nás postihly katastrofy astronomického původu, vyvolané dopadem většího kosmického tělesa na Zemi. Víme, že takové události mohou mít globální dopad na celou planetu i biosféru.
3.1 Zemětřesení
Zemětřesení jsou považována za nejničivější katastrofy a pokud k nim připočteme i následné katastrofy jako sesuvy a hladomory, mohou jim za obět padnout statisíce lidí, nehledě na úplnou devastaci krajiny. Ročně si zemětřesení vyžádají 10000 obětí a je zaznamenáno 60-90000 otřesů. Silných zemětřesení, které vyvolají citelné škody, je ročně asi 20. Tektonická zemětřesení jsou krátkodobé otřesy půdy vyvolané uvolněním energie, kumulované v místech zeslabené zemské kůry-tektonických zlomů. Další lokální zemětřesení jsou vulkanická a řítivá, kdy jsou zavaleny podzemní dutiny. K uvolnění energie a vzniku zemětřesení dochází v prostoru ohniska, jehož těžištěm je hypocentrum, ležící v určité hloubce pod povrchem. Mělká-korová zemětřesení mají ohniska do hloubky 60 km. Sem náleží zemětřesení řítivá a sopečná. Středně hluboká zemětřesení mají hypocentrum do hloubky 300 km a zemětřesení nejhlubší mají hypocentra v hloubce kolem 700km. Uvolněná energie se šíří z ohniska zemským tělesem vlněním. Na geologických rozhraních se vlny lámou a odráží. Na povrchu země se šíří dále jako vlny povrchové. Místo, které je na povrchu nejblíže hypocentru se nazývá epicentrum. Intenzita zemětřesení se vyjadřuje stupněm zemětřesné stupnice. Jednotlivé stupně dvanáctičlenné stupnice vychází z popisu účinků zemětřesení a je uváděna i hodnota zrychlení pohybu částic na povrchu. Většinou se užívá stupnice MCS(Mercalli-Cancani-Sieberg) nebo novější MSK-64(Medvěděv-Sponheuer-Kárník). Pro objektivní vyjádření zemětřesné energie byla zavedena hodnota magnituda(M), která zjišťuje největší výchylky zemětřesných vln ve vzdálenosti 100 km od epicentra. Označování intenzity zemětřesení(uvolněné energie) magnitudem se uvádí jako Richterova stupnice. Srovnání velikosti magnituda se stupni zemětřesné stupnice je značně nepřesné. Zemětřesení nejsou rovnoměrně rozšířena po zemském povrchu, ale jsou soustředěna do pásů, které odpovídají aktivním tektonickým zónám, především hlubinným zlomům. Zemská kůra je zlomy rozdělena na segmenty, tzv. litosférické desky, a k zemětřesením dochází na některých okrajích desek. Divergentní okraje desek jsou místa, kde dochází k rozestupování desek.Jsou to středooceánské hřbety s riftovým údolím uprostřed a mělkými hypocentry zemětřesení.Konvergentní okraje desek se spolu srážejí. Vzniká tak buď subdukce, kdy se podsouvá deska oceánská pod pevninskou, nebo akrece, kdy se podsouvají dvě desky oceánské. Při tomto procesu se uvolňuje obrovské množství energie a vznikají ničivá zemětřesení. Při kolizi pevninských okrajů desek vznikají pásemná pohoří se silnými zemětřeseními na aktivních tektonických švech-geostrukturách. Subdukční i akrekční zóny jsou lemovány hlubokomořskými příkopy a významně obklopují Pacifik. V tomto pásmu je registrováno 75,6% světových zemětřeseních. Severní Amerika je postihována především v oblasti pobřeží Kalifornie působením zlomu San Andreas, na němž je např Long Beach, San Francisco… Severní a západní okraj Pacifiku je ohrožován zemětřeseními s podmožskými hypocentry, což vyvolává navíc tsunami.Evropa a Asie jsou postihovány zemětřesením z mediteranního pásu, který se táhne od Azor až na východní pobřeží Číny.
3.2 Sopečné katastrofy
Vulkanismus náleží mezi magmatické projevy, které se odehrávají na zemském povrchu a které souvisí s výstupem žhavotekutého magmatu-lávy. Centrálním výstupem zplodin je většinou kuželovitá sopka-vulkán. Magma však může vystupovat i trhlinami v zemském povrchu. V centrální části kužele je vytvořena deprese-kráter, jícen, kterým vystupují na povrch zplodiny-sopečná erupce, přiváděné válcovitým sopouchem. Jsou to většinou plyny, nebo láva, která při efuzi stéká, nebo je při explozi vystříknuta a rozprášena a na zem dopadá jako sopečná vyvrženina-pyroklastikum. Jejich usazením vznikají tufy(tefry) na pevninách a tufity ve vodě. Láva je nebezpečná svou teplotou(900°-1100°C) a pohyblivostí. Velké škody vznikají vyvrhováním nesouvislým vyvrženin. Při strombolské explozi jsou vyvrhována hrubá pyroklastika, která ohrožují nejbližší okolí sopky. Avšak při vesuvské explozi je do atmosféry chrleno obrovské množství popela, který pohřbívá pod svým nánosem a tíhou lidi i domy. Výbuch sopky pokryté ledovcem, může rovněž při rychlém tání ledu způsobit rozsáhlé povodně. Velké ztráty na životech hlásí i peléské exploze, vyznačující se výronem žhavých mračen plynů a popela, které se velkou rychlostí šíří při zemi. Rozšíření sopek je vázáno především naokraje litosférických desek. Nejdelším sopečným pohořím na zemi jsou středooceánské hřbety, kde dochází k výronům zásaditých a alkalických láv. Vulkanicky aktivní jsou také pevninské riftové zóny. Na Zemi je na 500 sopek. Činných na souši je 40-50 sopek, v mořích 20-30.
3.3 Tsunami
Při zemětřesení mořského dna vznikají ničivé vlny tsunami. Na otevřeném moři dosahují pouze 2-3 m, ale u pobřeží narůstá jejich výška až na 30 m a rychlost se blíží 800 km/hod.V první fázi vzniku voda od pobřeží ustoupí a pak přichází ničivá vlna. Tsunami mohou vzniknout i při výbuchu podmořské sopky, vzácně se mohou vytvořit i po velkých sesuvech a zemětřeseních na mořském pobřeží. Podle svých účinků se tsunami dělí na 6 stupňů, přičemž první dva stupně jsou registrovány jen přístroji. Třetí stupeň je opticky již dobře patrný, čtvrtý a pátý už na pobřeží zanechává výrazně ničivé stopy a šestý ničí celé pobřežní pásmo. Tsunami má obrovskou energii. Nejvíce postihovanou zemí je Japonsko, kde se odhaduje, že v průběhu 16 silných tsunami zahynulo 8000 lidí. Před příchodem vln je v současné době obyvatelstvo varováno, které při každém silnějším zemětřesení u pobřeží mezinárodní služba vysílá.
3.4 Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
Vyrovnáním tlakových rozdílů v atmosféře vzniká vítr, jehož nárazy a velká rychlost se negativně projevují v celé přírodě. Člověk je schopen udržet se na nohou při nárazech 129km/hod. Orkán má při této rychlosti ničivé účinky. Podle Beaufortovy stupnice(12 stupňů) začíná být vítr nebezpečný při rychlosti 66 km/hod. V tropických zeměpisných šířkách vznikají tzv. tropické cyklony, v nichž je energie soustředěna do malého prostoru, čímž dosahují mnohem větších rychlostí(často přes 100 km/hod). Cyklony mají v různé místní názvy: v Americe hurikán nebo uragán, v JV a V Asii tajfun, baguio na Filipínách, nebo willy-willy v Austrálii. Tropické cyklony se tvoří v rovníkové oblasti mezi 5°-10°obou zeměpisných šířek a v průběhu jejich postupného vývoje klesá tlak ve středu až na 950 hPa. Jejich vznik a vývoj je vázán na mořskou hladinu teplejší než 26°C. Jejich energie je obrovská a odhaduje se, že středně silný cyklon má energii až 50000 atomových pum. Nad pevninou jejich energie klesá, protože jim chybí vlhký oceánský vzduch. Velké tropické cyklony dostávají jména, menší se označují jen čísly. Časový průchod cyklonů je nerovnoměrný. V Karibiku se projevují v září a říjnu, na jižní polokouli v lednu a únoru. V současné době jsou v postihovaných oblastech organizovány varovné služby, které využívají radarů a družic, takže je obyvatelstvo většinou včas informováno. Ničivé účinky mají i tornáda, tvořící se ve vyšších zeměpisných šířkách. Mají tvar trychtýřů o průměru 10 m-1 km a pohybují se rychlostí 1000km/hod. Jejich vznik je dosud nejasný, ale patrně souvisí s nestabilním rozvrstvením ovzduší. Postihována je nejčastěji Indie, USA, Argentina a Austrálie. Velké škody páchají i prachové bouře(samúm, chamsín, šamál,…), ochuzující půdu o živiny a jemnozem a zasypávající příkopy, komunikace a vegetaci.
3.5 Ničivé povodně
Povodně jsou spojeny s vysokými vodními stavy a extrémními průtoky. Jsou spojeny se zásahy člověka do krajiny, hlavně s odlesňováním. Povodně mohou trvat pár minut, ale i několik týdnů. Tzv. bleskové povodně se vyskytují především v suchých a polosuchých oblastech.
4.ZNEČIŠŤOVÁNÍ VOD
Přítomnost vody je nutnou podmínkou existence života. Voda je nezbytnou složkou rostlinných a živočišných organismů i prostředí, ve kterém probíhají důležité procesy a děje. Pro člověka je nenahraditelná, jelikož tělo obsahuje této látka 65%, a pro obnovování funkcí je třeba dodávat každý den další 2-4 litry. Dále tvoří voda nezbytnou surovinu v zemědělství a průmyslu. Rozvojem a nárůstem obyvatel se zvyšuje potřeba vody. Současně dochází ke znečišťování jednak použitými(odpadními) vodami, jednak nežádoucím únikem látek znehodnocujících vodu, či různými antropogenními vlivy.Voda náleží k nevyčerpatelným zdrojům pouze v globálním měřítku. V regionálních a lokálních dimenzích se naopak vyskytuje v omezeném a časově nerovnoměrně rozloženém množství. Účelné využívání vodních zdrojů a jejich ochrana před vyčerpáním a znečišťováním má proto mimořádný praktický význam. Problém vodstva se stává součástí globálních problémů lidstva, resp. životního prostředí.Těmito problémy se zabýval i Summit Země a vodním zdrojům věnoval dvě kapitoly v Agendě 21.
4.1 Znečišťování vodních zdrojů
Světová zdravotnická organizace přijala tuto definici znečištění vod: Voda je znečištěna, je-li její složení změněno v důsledku přímé nebo nepřímé činnosti člověka tak, že je méně vhodná pro některé nebo všechna účely, pro které je voda vhodná v přirozeném stavu. Změny způsobují: organické a anorganické nečistoty, inertní látky, látky toxické, látky a organismy, které způsobují organoleptické znehodnocování vody, mikroorganismy způsobující vodou sdílené choroby a paraziti, látky mutagenní a karcinogenní, teplo sdílené oteplenými odpadními vodami a radionuklidy. Pokud vnikají znečišťující látky do vodních zdrojů odpadními vodami, pak jsou ve většině případů známy metody, jak v čistírnách odpadních vod eliminovat jejich nepříznivý dopad na čistotu.. Nutný prvek však přitom představují finance spojené vůlí a ochotou zajistit čištění odpadů. V závislosti na tom vznikají značné rozdíly ve stupni čištění mezi jednotlivými regiony světa. Vážné problémy všude ve světě způsobují látky, které se dostávají do vod jinými cestami něž odpady, a to zejména: v důsledku havárií v zařízeních tyto látky zpracovávajících, skladujících nebo dopravujících; v důsledku vymývání nebo jiných úniků ze skládek tuhých i ostatních odpadů; atmosférickými srážkami ze znečištěného ovzduší; vodní erozí. Problémy spočívají především v prevenci proti vnikání těchto látek do vody, v kontrole a identifikaci jejich přítomnosti ve vodě, stanovení jejich množství a jejich škodlivého působení. Tyto potíže se ještě znásobují u látek, které mají vysokou schopnost akumulace u jednotlivých fází přírodního koloběhu, zejména v potravním řetězci a u látek silně rezistentních, těžce nebo vůbec neodbouratelných. Jejich škodlivé působení trvá dlouho a přesahuje hranice států, regionů i kontinentů. Týká se to především ropných látek, chlorovaných a aromatických uhlovodíků, těžkých kovů, radionuklidů. Zvlášť nebezpečné je znečištění přímo surovou ropou. Vyskytuje se v ní totiž vysoký obsah aromatických uhlovodíků(30%), které se pokládají za biologicky nejškodlivější. Ve všech těchto organismech se však hromadí složky polycyklických aromatických trakcí. K závažným únikům ropy do moří, povrchových i podzemních vod dochází z tankerů plujících po mořích, z vrtů naftových polí, pobřežních šelfů a z ropovodů. Další skupinou vodám škodlivých látek tvoří chlorované uhlovodíky(DDT, PCB). Dostávají se do vod nejen v důsledku havárií provozních zařízení a dopravních prostředků, ale i odpadními vodami, splachem z půdy, strháváním z atmosféry ve srážkách. Dopady jejich přítomnosti ve vodách mají mnohdy rovněž katastrofální charakter a projevují se jak poškozením zdravotního stavu vodních organismů a narušením jejich normálních životních projevů, ale také jejich úhynem nebo úplným vymizením. V případě, že se tyto organismy řadí ke zdrojům potravy člověka, je důsledkem i nepříznivý vliv na lidské zdraví. Těžba používání těžkých kovů(rtuť, zinek, olovo, měď, chrom, kadmium, nikl)přináší v odpadních, důlních i dešťových vodách, do povrchových a podzemních vod další skupinu toxických látek. Už rozsah znečištění těmito látkami přesahuje lokální úroveň, znečištění postihuje širší regiony a zasahuje rovněž do moří. Kromě okamžitého toxického účinku na vodní organismy při vyšších koncentracích, zpravidla již od 0,5 mg/l, mají i těžké kovy schopnost kumulace ve vodních organismech a tím ohrožují jakost lidské potravy. Potenciální nebezpečí znečištění vod zdraví nebezpečnými radionuklidy, zejména těmi, které mají dlouhý poločas rozpadu, představuje odstraňování radioaktivních odpadů. Zejména jejich ukládání ve speciálních sudech do mořských hlubin, přeprava radionuklidů po mořích a likvidace atomových zbraní. Možnou cestu vniknutí radioaktivních látek do vod představují atmosférické srážky při haváriích atomových elektráren. Se znečišťováním vod souvisí dva jevy-eutrofizace a vodní eroze. Eutrofizace je proces zvyšování produkce nové živé organické hmoty, vytvořené fotosyntetickou činností rostlinných organismů v povrchové vodě, především v důsledku organických živin(dusíku a fosforu). Taková a větší míra eutrofizace znesnadňuje využití vody pro hygienickou očistu a koupání. Přemnožení řas v povrchových, zejména stojatých, vodách v důsledku eutrofizace, má nezřídka v letních měsících za následek i likvidaci ryb. Stává se tak v důsledku úhynu velkého množství řas v nočních hodinách, kdy neprobíhá fotosyntéza dodávající vodě kyslík, a naopak rychle probíhající rozklad odumřelé organické hmoty kyslík vodě ubírá. Dusík a fosfor pronikají v nežádoucím množství do povrchových vod v odpadních vodách městských i průmyslových, ale také přímo ze zemědělské živočišné výroby nebo splachem půdy s obsahem hnojiv. V důsledku hospodaření na velkých lánech, nadměrného používání hnojiv, existence rozsáhlých monokultur plodin s malou schopností zadržet vodu vzrůstá vodní eroze, způsobující nežádoucí splach a odnos úrodných vrstev půdy do řek a následně do moří. Voda je tak znečišťována nejen množstvím nerozpuštěných látek, ale spolu s nimi i nežádoucími a vodám škodlivými látkami užívanými v zemědělství a lesnictví pro hnojení a ochranu rostlin. Půda odplavená z polí zaplňuje nádrže, snižuje efektivnost využívání zde napuštěné vody a usazuje se v ústí řek, kde brání plavbě. Mluvíme-li o znečištění povrchových vod, rozlišujeme dva typy znečištění: 1. Znečištění havarijní, jednorázové s mnohdy katastrofálními okamžitými dopady, spojenými s masovým úhynem vodních organismů i jinými škodami. Zpravidla toto znečištění relativně brzy odezní a vytvoří se podmínky pro obnovení života ve vodě a dalších funkcí vodního ekosystému. 2. Znečištění dlouhodobé, projevující se trvalejším, zejména organickým znečišťováním. Celkově negativně ovlivňuje vodní prostředí a skladbu potravní nabídky, takže některé druhy ryb v postižených úsecích řek vymizí, případně se značně sníží jejich reprodukční schopnost. V řadě případů je rybí maso nepoživatelné.
4.2 Specifické aspekty znečištění světového oceánu
Světový oceán pokrývá 71% zemského povrchu, a má proto významnou úlohu v globálních procesech Země(oběh vody, utváření klimatu, ..). Obrovský prostor světového oceánu, 1338 mil. km3 vody, tj. 96,5% všech zásob vody na Zemi, je současně lákavým prostorem pro ukládání vedlejších produktů lidské civilizace-odpadů. Odpadní a znečišťující látky přicházejí do světového oceánu vyústěním řek, splaveninami z pobřeží, provozem lodní dopravy, haváriemi, těžbou surovin, atmosférickým spadem i záměrným ukládáním. Značná část znečištění produkovaného na pevninách končí v mořích a oceánech. Velmi nepříznivá situace bývá u vnitřních moří, které mají omezenou výměnu vody s oceánem. Znečištění moří a oceánů se projevuje složitými vazbami v oceánské biosféře. Současný stav znečištění moří, jeho tendence a ekologické důsledky vyvolávají vážné znepokojení. Světová komise pro životní prostředí při OSN konstatuje: zdroje pomořského života jsou dnes ohroženy nejenom přílišným čerpáním, ale i znečišťováním a dalšími důsledky rozvoje na souši; účinky znečištění se nejzávažněji projevují v pobřežních vodách a vnitřních mořích; i na volném oceánu se začíná vyskytovat ekologický stres; naplaveniny přinášené do oceánů velkými řekami lze sledovat až do vzdálenosti 2000 km od jejich ústí; těžké kovy, chlorované a aromatické uhlovodíky se dostávají do oceánů nejenom řekami, ale i atmosférou; množství rozlité ropy z tankerů dosahuje nyní 1,5 mil. t ročně; životní prostředí oceánů vystavené radiaci z minulých zkoušek jaderných zbraní přijímá nyní další záření z ukládaných radioaktivních odpadů s nízkou úrovní radiace; na povrchu oceánů se našly vysoké koncentrace některých chemických látek. Bude-li jejich hromadění pokračovat, může to mít složité a dlouhodobé důsledky; mořské dno je oblastí složitých fyzikálních, chemických a biologických pochodů v ni
5. srpen 2008
7 785×
8227 slov
