ZMIJE OBECNÁ(VIPERA BERUS):má velmi široké rozšíření.Obývá střední a severní Evropu, odkud zasahuje až za polární kruh. Na východ se táhne oblast jejího rozšíření až do Japonska. Žije i v Anglii. Dorůstá kolem 80 cm. Její zbarvení je velmi variabilní. Od světle popelavé až do červené, tmavohnědé a černé. Typická klikatá čára na hřbetě je vždy tmavší a dobře znatelná, kromě exemplářů zcela černých, u nichž zaniká.
U nás žije pouze jediný druh zmije. Všechny různě zbarvené odchylky jsou jen barevné variety.
Zmije obecná žije v lesostepní oblasti. Nejraději má smíšené lesy. V horách vystupuje až do výše 2700 m. Je to převážně noční tvor, který je přes den ukryt a za kořistí vylézá až za večera. Jen vysoko v horách, kde je v noci chladno, loví zmije i za dne-když je tepleji -a v noci pak odpočívá v úkrytu. V některých oblastech v ČR je velmi hojná, jinde však chybí nebo je vzácná.
Kořist, nejčastěji drobné hlodavce(nejvíce myši a hraboše), zmije pronásleduje a v příhodné chvíli kousne. Jed působí na myš za 30 vteřin, někdy až za několik minut. Záleží na tom, kam zmije myš kousne. Když uštkne do hlavy nebo hluboko do těla, působí jed téměř okamžitě; když zasáhnou jedové zuby jen nohu, trvá to o něco déle. Zmije po kousnutí svou kořist sleduje. Když jí myš odběhne o kus dále, leze zmije sem a tam a jazýčkem pátrá po své oběti. Když ji najde, ohmatá ji jazýčkem a po chvilce začne kořist polykat, obyčejně hlavou napřed.
Přes den se zmije ukrývá v panákách obilí, kam zalézá za hlodavci. Přes den, když svítí sluníčko, zmije ráda vylézá a vyhřívá se na pařezu, na plochém kamenu nebo i na klobouku velké houby, na kládě apod.
Do míst,kde jsou zmije, chodíme řádně obuti, protože můžeme na ukrytou zmiji šlápnout. Had nás pak v sebeobraně kousne. Když máme moty ze silné kůže, může kousnout jen do boty. V žádném případě se však nikdy nevymršťuje. Prostě to nedokáže. Nikdy na člověka neútočí a ani ho nepronásleduje, jak to mnoho lidí tvrdí. Také se nedokáže stočit do kolečka tím, že si uchopí konec ocasu do huby a tak prý se kutálí za člověkem. To všechno jsou jen vymyšlené báchorky, i když vám budou mnozí lidé tvrdit, že se to stalo přímo jim.
Zmije před člověkem vždy co nejrychleji prchá, pokud se dá ovšem o nějaké rychlosti u zmije vůbec mluvit. Když je však překvapena nebo zaskočena, tak se stáčí do spirály, esovitě stáhne přední část těla a je připravena bránit se proti útočníkovi. Přitom může seknout jen do vzdálenosti, která odpovídá natažené části stočeného těla; a to je nejvýš asi 30 cm. Nikdy se také úmyslně neplazí k nepříteli. Překvapíme-li zmiji, nemusíme se tedy jejího útoku vůbec bát. Klidně si ji prohlédneme zblízka a necháme ji odplazit.
Zmije obecná patří mezi mírné tvory. I když ji vezmeme opatrně do ruky, nesnaží se nás často vůbec uštknout. Je známo mnoho případů, kdy si se zmijí hrály i děti, braly ji do rukou, a strkaly si ji dokonce do kapes. A byly to už děti dokonce větší, které věděly, že je to zmije.
Vzpomínám si na jeden zvlášť "divoký" případ. Dva asi dvanáctiletí kluci, bratři, se do zmijí přímo zamilovali. Vydávali se za nimi do přírody a kdejakou zmiji potkali, hned ji chytili a nosili domů. Dokonce si zmije i strkali za košili. Když je přinesli domů a vytahovali je zpod košile ven, přiběhla jejich maminka a ustrašeně povídala:"Pozor, hoši, pozor, ať nějaké zmiji neublížíte!" Když potom jednoho z bratrů zmije kousla, druhý mu to tak záviděl, že se nechal také schválně kousnout, aby věděl, jaké to je.
Nechci vám snad radit, abyste to dělali také! Vždy je lepší opatrnost než nějaké zbytečné riskování. Zmijí jed je sice tak prudký jako jed jiných cizokrajných hadů, ale zmije ho má málo.Zdravému dospělému člověku zmijí jed nic neudělá, pouze u malých dětí nebo starých lidí může VYJÍMEČNĚ způsobit smrt. Tedy opatrnost, ale žádný strach před zmijí!
ZMIJE GABUNSKÁ(BITIS GABONICA): je rozšířena v rovníkové Africe. Dorůstá až do dvou metrů délky. Z vrchu je světle žlutá, hnědožlutá nebo červenohnědá až olivová, s pravidelnými, skoro geometrickými obrazci v barvě bílé, žluté, červené a černé, jako sametové.
Zmije gabunská je velký had i šířkou těla. Také hlava má velké rozměry. Jedové zuby jsou až 5,5 cm dlouhé. Jedu má tato zmije značné množství. Proto je její uštknutí velmi nebezpečné. Naštěstí je to tvor lenivý, celkem mírný a jen málokdy se snaží kousnout. I když je nejvíc podrážděna, snaží se jen rušitele zahnat zlobným syčením a nadýmáním.
V zajetí je zmije gabunská rovněž lenivá, a nechá se dokonce i hladit po hřbetě, ač jí to není příjemné. Často však v zajetí odmítá potravu; pak nezbývá nic jiného, než ji krmit uměle. Při tom si nechá otevřít hubu s mocnými jedovými zuby a vsunout potravu dovnitř; pak teprve polyká. Ovšem každý, kdo takto svou "gabunku" krmí, musí dávat pozor, aby se o její zuby nezranil.
V zajetí vydrží "gabunka" léta a je i mistrem v hladovění. Vydrží nejíst i celý rok.
20. březen 2008
5 296×
849 slov
