Kočka domácí

Kočka domácí patří svým zoologickým zařazení mezi malé šelmy kočkovité. Její tělo je protáhlé, na poměrně nízkých nohou, s krátkým krkem a širokou, poměrně krátkou hlavou, středně dlouhým ocasem a krátkou, rovnou a přiléhavou srstí. U ušlechtilých plemen koček jsou pak záměrně vyšlechtěny některé odlišné tvary a znaky.
Většina odborníků se dnes shoduje v názoru, že k domestikaci kočky došlo v údolí Nilu v Egyptě asi 4000 let př. n. l. z kočky plavé, takže kočka domácí je společníkem člověka již více než 6000 let. Zda přišla kočka za člověkem, nebo člověk za kočkou, to dnes nelze přesněji určit, ale dá se předpokládat, že to byla spíše potřeba člověka než kočky. Jak se lidstvo pohybovalo po zemi, kočky je následovaly. Kočka se stala ve starém Egyptě božstvem, které bylo téměř stejně vřele milováno, jako je tomu dnes. Dnes již kočka není považována za boha, uctívání bylo nahrazeno starostlivým a láskyplným vztahem mezi kočkami a jejich chovateli. Kočky, co do své obliby mezi lidmi, dokonce začínají i porážet svého největšího rivala – psa.
V současné době je v západních zemích asi 100 milionů koček. Toto číslo stále stoupá, protože vyžadují méně času, dobře se adaptují v městském prostředí, jsou nezávislé a nejsou drahé. Péče o ně je snadná, jsou čistotné a brání lidská obydlí před hlodavci. Ve Velké Britanii a Severní Americe je dnes chováno téměř stejné množství koček jako psů. Přes 30% domácností v USA a 24% v Evropě má kočku.
Kostra kočky se skládá s kostí lebky, páteře, žeber s kostí hrudní a z kostí končetin. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovou částí a silnými čelistmi. Kočky mají 30 zubů (16 v horní čelisti a 14 trvalých). Kočka má pět smyslů :
1) Chuť (tlamička): jsou vybíravé, nemají rádi sladké a těžko lze vmíchat nemocné kočce lék do stravy.
2) Sluch (ucho): mají velmi ostrý sluch a mohou vnímat i vysoko frekvenční tóny o dvě oktávy vyšší, než to dokáže člověk. Lze je naučit rozlišování různých slov např. své jméno. Reagují na intonaci hlasu.
3) Hmat ( hmatové chlupy) : hmatové vousy mají funkci antény, které kočce umožní identifikovat ve tmě předměty, které nemůže vidět. Je citlivá na dotyk a na nejmenší chvění reaguje každý chlup na jejím těle.
4) Čich ( nos): kočka je stanovištní typ zvířete, které si značkuje svoje území. Dělá to proto, aby varovala ostatní kočky v okolí. Čichový smysl je ještě u kočky posílen Jakobsonovým orgánem, který kočce umožňuje vnímat pachy tím, že doslova ochutnává molekuly látek na povrchu jazyka. To se nazývá flemování.
5) Zrak (oči): ačkoliv špatně vnímá barvy, její oči jsou zkonstruovány tak, aby mohly vnímat i to nejslabší světlo, a kočka tak může vidět i v nejhlubším šeru. Její zorný úhel je daleko širší než člověkův a tak ji neunikne nic.
Pohyb a rovnováha: kočka je lovec a pronásledovatel a proto musí být rychlá a velmi bystrá. Jejich tělo je stavěno k dosahování maximální rychlosti pohybu při vynaložení minimální námahy. Může dosáhnout až 40 km /hod. Zatím co většina zvířat musí trávit celý život na zemi, kočka má záviděníhodnou koordinaci pohybů při šplhání, skocích a balancování.
Obracecí reflex u koček funguje velmi rychle a automaticky. Oči spolu s rovnovážným orgánem vnitřního ucha kočku dokonale informují o své poloze v prostoru. Je větší pravděpodobnost, že se kočce něco stane z menší výšky než z větší. Z menší se málokdy stihne obrátit na všechny 4 končetiny zároveň.
Kočka dá dobře najevo, kdy je potěšena nebo nazlobena, postrašena nebo nespokojena. Slouží jí k tomu oči, uši, ocas, hmatové vousy a hlas. Předením oznamují, že jsou uvolněné a spokojené. Kočka , ale také může začít příst, když se chce uklidnit, protože je nervózní nebo jí něco bolí.
Základní typy koček jsou: Dlouhosrsté, polodlouhosrsté, krátkosrsté, siamské a orientální krátkosrsté. V těchto skupinách se dále dělí jednak podle očí, zbarvení srsti bez kresby nebo tikingu, pigmentaci chlupů, tvaru těla a hlavy.
Cizí dlouhosrsté kočky – je několik málo plemen dlouhosrstých koček, které mají štíhlé tělo, liší se od normálního zaobleného tělesného rámce. Tato skupina většinou zahrnují orientální plemena např. balineské, angorské a somálské. Mají dlouhé tělo se štíhlýma nohama, klínovitou hlavou a oči ve tvaru mandlí.
Svalnatá kočka - většina krátkosrstých koček má svalnatou postavu s pevnýma a krátkýma nohama. Tento typ je mezi různými typy kočičích postav nejběžnější. Některé čistokrevné kočky, např. Britská nebo Exotická krátkosrstá mají těla kompaktnější.
Cizí krátkosrstá kočka - cizí nebo orientální kočka má elegantní štíhlé tělo, velmi odlišné od svalnaté postavy jiných krátkosrstých koček. Tento typ kočky má dlouhé a štíhlé končetiny, trojúhelníkovou hlavu, velké vztyčené uši a šikmé oči. Plemena, jako je např. cizí krátkosrstá, siamská, habešská, tonkinézská a egyptská Mau, mají všechna štíhlou stavbu těla.
Kočka se čtvercovým, zakulaceným tělesným rámcem – čistokrevné dlouhosrsté kočky mají podsadité zaoblené tělo s pevnýma, krátkýma nohama a s kulatým obličejem. Tento tělesný typ je popisován jako „ cobby = ve tvaru čtverce o oblými rohy“. Dalšími charakteristikami dlouhosrstých koček jsou široká hlava a kulaté oči.
Základní potřeby pro kočky v domácnosti : podnos pro kálení a močení se speciální plochou naběračkou, miska na žrádlo, misku na vodu, kartáč, hřeben, přepravní bedna, kočičí pelech.
Kočka je poměrně náročné zvíře, pokud jde o krmení. Je to velmi pozorný strávník, který odmítá potravu, jež nemá tu správnou vůni nebo vyhovující teplotu. Její citlivé smysly a chuť jí umožňují rozpoznat starou potravu. Měli bychom kočku krmit ve stejnou denní dobu a na stejném místě.
Každý člověk než si pořídí jakékoliv zvířátko, by se měl zamyslet nad tím, jestli bude schopen mu poskytnou dostatečnou péči a dát tolik lásky jak jen to půjde. Je třeba si to uvědomit, protože jsou stejně živí, jako my lidé. Mám s tím vlastní zkušenost, protože vlastním Perskou kočku. Doma ji považujeme za člena rodiny.