Kosti a svaly

Úkol : Studium kostí člověka

Kosti se liší téměř od všech ostatních tkání v těle tím, že se hojí v případě poranění (zlomení) hojí samy a bez jizev. Zhojí-li se rána či popálenina, nahradí se původní citlivá, ochlupená pokožka nepružnou, zjizvenou a holou tkání. Protože tato nová kůže neobsahuje žádný pigment ani nervová zakončení, vypadá a chová se jako mrtvá. Srostou-li však konce zlomené kosti, je regenerovaná tkáň opět živá. Tato schopnost má zásadní význam pro hojení kostí a zotavování po poraněních.

Růst a obnova kostí

Kost roste tak že v ní – a to až do dosažení dospělosti – přibývá vrstva po vrstvě. Stejně jako ostatní části těla se i kosti neustále mění, rostou a regenerují. Vyvíjejí se a tvrdnou v důsledku procesu nazývaného osifikace, který začíná už kolem pátého měsíce nitroděložního vývoje. Většina z vyvíjejících se kostí lidského plodu je nejdříve patrna v pružné kostře, která má chrupavčitý charakter a barvu mléčného skla. U mnoha lidí osifikace pokračuje až do věku zhruba pětadvaceti let, kdy úplným nahrazením chrupavek kostmi končí i další růst těla.
Růst kostry řídí látky vylučované z podvěsku mozkového, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz. Kosti sílí tehdy mají-li správnou výživu a zejména odpovídající dodávku vitamínů A, C a D. Růst může být ovlivněn i tlakem na konce kostí, ať již způsoben chrupavkou, rozvojem svalstva nebo zraněním.

Kostra

Bez kostry by se člověk nemohl pohybovat. Kostra je základnou, na niž se upínají svaly, a také opěrným bodem, umožňujícím jejich práci. Kostra chrání životně důležité orgány,ale také produkuje životadárné látky – krvinky z červené kostní dřeně, i minerální látky z kostních depozit.
Kostra citlivě reaguje na všechny potřeby svého „uživatele“. Během dětství rychle roste a přizpůsobuje se našemu životnímu stylu, přičemž se posilují vždy právě ty oblasti, které při sportu nebo práci více zatěžovány.
Nejdůležitější funkcí kostry je funkce opěrná.
Kostra se rozděluje na dvě části – axiální čili osovou a apendikulární čili výběžkovitou. K osové části se počítají kosti centrálního jádra těla: lebku a páteř, jež chrání mozek a míchu, a také hrudní koš, v němž jsou ukryty srdce a plíce. Výběžkovitá část kostry zahrnuje všechny kosti horních a dolních končetin, stejně jako kosti ramenního a pánevního pletence, jimiž se končetiny připojují k axiální části kosti.
Různé části kostry lze rozlišit již u pětidenního zárodku. Při narození lze u dítěte napočítat kolem 350 jednotlivých kostí, zatímco kostra dospělého člověka jich obsahuje průměrně 206.

Hrudník

Páteř je v mnoha směrech základním opěrným systémem těla, a přímo či nepřímo také zachycuje další kosti. Přímo k hrudním obratlům jsou připojena žebra. Z boků obratlů jich vystupuje dvanáct párů. Dvanáct párů pružných pásů kostí, jejichž konce jsou uloženy v diskovitých mělkých prohloubeninách na bocích obratlů. Horních sedm párů jsou takzvaná žebra pravá – objímající celý hrudníku a vpředu se pomocí pružných žeberních chrupavek k hrudní kosti (sternu). Zbývajícím pěti párům se říká žebra nepravá, neboť jsou s hrudní kostí spojena jen nepřímo. Honí tři nepravá žebra jsou spojena pouze žeberní chrupavkou a teprve pak – opět jen chrupavčitě – napojena na nejnižší pár pravých žeber.Dolní dva páry nepravých žeber pak pouze „plavou“, přičemž dosahují pouze k boků. S hrudní kostí nejsou tato žebra spojena vůbec. Jsou ukončena chrupavkou, napojenou na svalstvo břišní stěny.
Žebra tvoří základ ochranného, nicméně pružného kosterního rámu. Hrudník, jako kostěná klec z nich vytvořená, obklopuje dýchací orgány uložené uvnitř. Nicméně plíce ,aby mohli vykonávat svou úlohu, se musejí stahovat. Proto se také žebra mohou pohybovat směrem ven a nahoru, aby se přizpůsobila objemu vzduchu nasávaného do plic. Hrudní kost napomáhá tomuto procesu díky tomu, že mezi dvěma ze svých tří hlavních částí zachovává pružnost.

Svaly

Úkol : Studium svalů člověka

V lidském těle je více než 600 sval. Každý z nich je zásoben nervovými vlákny. Síť nervových okruhů spojuje svaly s mozkem a míchou a přenáší řídící odliv a příliv svalové energie. Ke splnění třeba i těch nejjednodušších úkolů se musí ke společné práci spojit mnoho svalů. Velká část svalové aktivity však vzniká mimo sféru vědomého ovlivňován.
Zatímco aktivity lidského těla jsou velice různorodé, pohyb svalů spočívá pouze a jedině v tom, že se zkracují – dovedou táhnout, ale nikoli tlačit. Zatímco na svalu jako celku můžeme pozorovat právě jen tuto kontrakci čili stah, uvnitř něho spolupracují miliony tenkých, jemných bílkovinových vláken – filament. Každé vlákno je jednou samostatnou svalovou buňkou, která má opět vlastní vláknitou mikrostrukturu, tvořenou tenkými vlákny sdruženými v takzvaných sakromerách. Signál přicházející motoritickým nervem způsobují, že se vlákna začnou po sobě navzájem posunovat a celý sval se kontrahuje.
Funkce našeho těla si žádají, aby svaly plnily různorodé úkoly. Proto také existují tři různé typy svalů. Myokard čili sval srdeční, který najdeme pouze a jedině v srdci, pohání po celý náš život srdeční „čerpadlo“. Hladké svaly obklopují nebo spoluvytvářejí vnitřní orgány a také stěny cév, které tyto orgány zásobují krví. Ani jeden z výše uvedených typů svalů nemůžeme ovládat svou vůlí, neboť obvykle nejsou pod naší vědomou kontrolou. Svaly třetího typu jsou svaly kosterní, schopné vykonávat naší vůlí řízené, vědomé pohyby. Kosterní svaly jsou upevněny ke kostem a tak umožňují i jejich pohyby. A proto zaujímají 23 procent tělesné váhy u žen a 40 procent váhy těla u mužů. Je to nejobjemnější tkáň vůbec.
Sval připojený ke kosti šlachami a ostatními pojivovými tkáněmi, pracuje na principu přeměny chemické energie v procesy tenze a kontrakce (napětí a stahu).
Na povrchu svalu a svalových vláken je vazivo, svalové vlákno tvoří myofibrily. Tmavší úseky jsou myazin, světlejší aktin.