Lidské tělo atd....

Je jistě jednou z největších záhad na světě. V této práci se Vám pokusím přiblížit, to jak pracují některé části lidského těla.

Uši
Naše uši nám pomáhají slyšet vše co je v našem rosahu a to už od hlubokých tónů kontrabasu až po vysoké tóny činel apod. Ucho se skládá ze tří částí: Vnitřní ucho, Střední Ucho a Vnější ucho. Vnější ucho se skládá z ušního boltce a zvukovodu, tedy z trubice vedoucí dovnitř ucha. Mnoho zvířat umí ušima hýbat, aby zjistila odkud zvuk pochází, to bohužel lidé neumí, i když někteří ušima pohnout dokážou.
Kůže uvnitř zvukovodů vytváří vám všem jistě známou lepkavou žlutavou tekutinu, která se nazývá ušní maz. Lepí se na něj se lepí všechna nečistota, která se pohybuje mimo ucho, například prach a jiné nečistoty, které by jistě v uchu způsobyly pěknou nepelechu. Při žvýkání a mluvení se svaly okolo ucha trochu pohybují a tím se dostává stará maz ven z ucha.
Další částí ucha je tak zvaný Bubínek. Ten funguje v podstatě na stejném principu jako klasický buben, pouze opačně. To znamená, že zvukové vlny rozvybrují bubínek, který začne vybrovat. Vybrace se poté šíří přes tři ušní kůstky- kladívko, kovadlinku a třmínek.
Vniřní ucho je velice složitá část. Velká trubice ve tvaru „šneka“ se nazývá hlemýžď, neboli také kochlea. Obsahuje nervové buňky, které mají tenké vlásky a jsou v tekutině. Vybrace procházejíci třemi ušními kůstkami uvedou do pohybu tekutinu, která se rozhýbá vlásky. Tak vzniknou nervové signály. V každém uchu je přes 20000 nrvových buněk a na každé buňce je až 100 vlásků. Jednotlivé části hlemýždě rozeznávají různé výšky a hloubky tonů...
Uši nejen dokážou slyšet, co se děje kolem nás, ale dokážou naše tělo udržet v rovnováze. Půlkruhovité kanálky, které jsou v uchu, obsahují tekutiny. Když se nakloníme, tekutina se začne pohybovat a malé vlásečnicové buňky (podobně jako v hlemýždi) zjišťují její pohyb. Na vláscích jsou drobné kuličky krystalků. Když měníme polohu, stáhne zemská přitažlivost kuličky dolů a vlásky se ohnou. Do mozku vysílají signály o tom, v jaké poloze se nacházíme.

Dutina ústní

V dutině ústní se nacházejí dásně. Ty nám pomáhají držet zuby pevně v zubních lůžkách. Kolem každého zubu je vytvořen žlábek, v němž se dáseň připojuje k zubům. Právě v těchto žlábcích se nejčastěji usídlují bakterie. V ústech je zma, vlhko a teplo. Toto prostředí je proto velmi vhodné pro bakterie. T y se živí zbytky potravy. I když s bakterií v ústech neonemocníme, mohou napomáhat vzniku zubního kazu. Proto si je potřeba čistit každý den po jídle zuby.

Zub se skládá z: korunky, skloviny, zuboviny, zubní dřeně, krevní cévy, nervu, kořene a cementu.
Člověk má třicet dva zubů, které slouží k rozmělnění potravy, aby byla lehce polknutelná.

Sliny v ústech jsou velmi důležitá tekutina, kterou vytvářejí silné žlázy uložené pod sanicí, před učima a pod jazykem. Sliny nám pomáhají trávit a polknout rozmělněnou potravu. Kromě toho nám pomáhají udržovat ústa a zuby v čistotě.
V ústech je dále jazyk. Je to velice pevný sval a podle některých zdrojů i ten nejohebnější v lidském těle. Na jeho povrchu jsou buňky, tzv. chuťové pohárky. Ty rozlišují, jakou má jídlo chuť. Pohárky na špičce jazyka rozeznávají chuť sladkou, pohárky v zadní části chuť slanou.

Literatura: Encyklopedie Lidské tělo,
Encyklopedie A-Z,
Encyklopeie Britanica
www.britanica.com