Odpad je chápan, jako věc, které se chce její majitel, či původce zbavit, nebo věc, jejíž odstraněni je nutné z hlediska ochrany živ. prostředí, případně ochrany zdraví člověka. Převážná část odpadů je produkována v souvislosti s těžbou nerostných surovin a jejích následným zpracováním, dále v procesu výroby energie, nebo při spalování uhlí. Také ve městech je produkováno více komunálních odpadů než na venkově, kde je jeho značná část kompostována. Odpad je a patrně i bude předmětem obchodu. Země bohatého severu, v níž platí velmi přísné právní normy pro nakládání s odpadem a jejich zneškodňování se snaží svůj odpad vyvážet do chudších zemí, kde platí mírnější zákony na ochranu prostředí a kde může být dovoz odpadu důležitým zdrojem státního příjmu. Odpad byl a místy i je bez jakéhokoli zajištění a kontroly ukládán do moře.
Zneškodňování odpadu se dělá několika způsoby. První je recyklace. Jde o zpětné získání využitelných látek. Pro běžnou recyklaci jsou vhodné kovy, sklo a papír. V posledních letech se zkouší recyklovat i plasty.
Další způsob je ukládání odpadů na skládky. Jde o řízené skládky, s určitými parametry propustnosti podloží, odvádění skládkové a dešťové vody s přesným režimem ukládání. Je přirozené, že se požadavky na skládku liší podle původu a vlastností ukládaného odpadu od nejmírnějších opatření až po ukládání odpadu toxického a radioaktivního. Neškodný, komunální odpad, je obvykle před uložením pouze zhutněn. Nevýhodou tohoto ukládání je znemožnění recyklace, znečištění průsakovými vodami, zápachem, úletem lehkých materiálů, jako je papír nebo plast. Výhodou je jednoduchost odvozu a ukládání. Rozkladným procesem vzniká skládkový methan, který lze energeticky využít.
Toxický a radioaktivní odpad musí být obklopen obaly, které zabraňují únik účinné látky, nebo záření a musí je v případě úniku absorbovat. Nejvhodnějším způsobem u likvidace vysoce toxického a rad. odpadu je jejich zalévání do sklovité hmoty (neboli vitrifikace). Odpad je většinou ukládán do podzemních prostor. Ten se musí odstranit na dobu několika tisíc let, než dojde k rozpadu na neškodné izotopy.
Odpad živočišného a rostlinného původu je vhodný ke kompostování. Zde je využito přirozených mikrobiálních a klimatických procesů. Organická hmota je rozložena na složky vhodné k obohacení půdy živinami-ke hnojení. Ke kompostování jsou nevhodné org. látky s choroboplodnými zárodky s obsahem pesticidů a toxických kovů. Ty se mohou při použití kompostu dostat do potravin.
Pyrolýza-té se používá při úpravě a zneškodnění odpadu s použitím vysoké teploty. Jde tudíž o tepelný rozklad odpadu a využití energie z něj získané. Nežádoucí toxické látky jsou teplem rozloženy na látky snadněji upravitelné, nebo uložitelné, nebo na neškodné sloučeniny.
Posledním způsobem je spalování, kdy se využívá vysokého obsahu energie. Ve spalovnách se získává tepelná, popřípadě elektrická energie. Teplota v pecích je přes 1000°C. Popel, tvořící okolo 30% z původního obsahu je uložen na skládky. Největším problémem spalování je zvýšená koncentrace některých závadných látek, např. toxických kovů.
Při všech úvahách o produkci a zneškodňování odpadu platí, že jediným skutečným řešením není spalování, skládkování, ani recyklace, ale snížení jejich produkce a přechod na druhy biologicky rozložitelné.
Použitá literatura:
Martin Braniš - Základy ekologie a ochrany životního prostředí
vydalo nakladatelství Informatorium v Praze roku 1997
Bedřich Moldon – ekologie, demokracie a trh
vydalo nakladatelství družstvo Informatorium
v Praze roku 1992
28. listopad 2007
7 616×
519 slov
