Francouzský chemik a biolog Louis Pasteur je všeobecně uznáván jako nejvýznamnější osobnost dějin lékařství. Vědu obohatil mnoha příspěvky, ale nejvíc se proslavil prosazováním teorie, že základem nemoci jsou bakterie, a vývojem techniky preventivního očkování.
Pasteur se narodil v roce 1822 v městě Dôle ve východní Francii. Na vysoké škole studoval přírodní vědy. Během studia se jeho génius ještě neprojevil; jeden profesor chemie ho dokonce označil za průměrného. Po obdržení doktorátu v roce 1847 však Pasteur brzy dokázal, že úsudek onoho profesora byl mylný. Již ve dvaceti šesti letech se proslavil jako chemik díky výzkumu zrcadlových izometrů kyseliny vinné.
Potom obrátil pozornost ke studiu fermentace (kvašení) a ukázal, že tento postup mají na svědomí určité druhy mikroorganismů. Rovněž dokázal, že přítomnost jistých jiných druhů mikroorganismů by mohla v kvasících nápojích způsobit nežádoucí účinky. To ho po krátkém čase přivedlo na myšlenku, že některé druhy mikroorganismů mohou mít u lidí a zvířat nežádoucí účinky.
Pasteur nebyl první, kdo se domníval, že choroby způsobují bakterie. K podobným hypotézám dospěli již dřív Girolamo Fracastoro, Friedrich Henle a další.Ale teprve Pasteurova mistrovská teorie účinku bakterií, opodstatněná nesčetnými pokusy a názornými důkazy, byla zásadním faktorem, který vědeckou obec přesvědčil, že je tato teorie správná.
Jestliže nemoci způsobují bakterie, zdálo se logické, že se dá nemocem předcházet, když se škodlivým bakteriím zabrání, aby pronikly do lidského těla. Proto Pasteur zdůrazňoval, jak je důležité, aby lékaři používali antiseptických metod, a zznačně ovlivnil Josepha Listera, který antiseptické metody zavedl do chirurgické praxe.
Škodlivé bakterie se do lidského těla mohou dostávat v jídle a nápojích. Pasteur vyvinul techniku ničení mikroorganismů v nápojích (nazývá se po něm pasterizace). Tato metoda vymýtila zdoj infekce v mléce.
Když mu bylo mezi padesátkou a šedesátkou, začal se zabývat studiem antraxu (sněti slezinné), vážné infekční choroby, která napadá dobytek a mnoho dalších živočichů včetně lidí. Pasteur dokázal, že tuto nemoc způsobuje speciální druh bakterie. Daleko větší význam však měl jeho vývoj techniky přípravy oslabeného kmene bacilu antraxu. Když se tato oslabená linie dobytku naočkovala, vyvolala oslabená linie jenom mírnou formu této choroby a dobytek si pak dokázal vytvořit imunitu vůči běžné formě této nemoci. Pasteurovo veřejné předvedení účinnosti této techniky imunizace dobytka proti antraxu způsobilo silné vzrušení. Veřejnost si záhy uvědomila, že jeho obecné metody lze využít k prevenci mnoha dalších přenosných (nakažlivých) chorob.
Pasteur sám dosáhl svého nejproslulejšího výsledku, když vyvinul techni-ku očkování lidí proti obávané nemoci – vzteklině. Jiní vědci jeho základní myš-lenky uplatňovali a vyvinuli od té doby očkovací látky proti mnoha dalším váž-ným chorobám, jako ne například epidemie tyfu.
Pasteur byl neobvykle pilný a zásluhy má sice menší, zato rozmanité a stále užitečné. Právě jeho experimenty totiž přesvědčivě prokázaly, že mikroor-ganismy nevznikají instinktivním plozením. Rovněž objevil jev zvaný anerobió-za, tj.že jisté mikroorganismy mohou žít bez vzduchu, nebo volného kyslíku. Velkou komerční hodnotu má Pasteurova práce na chorobách přenášených hou-senkami bource morušového. K dalším výsledkům jeho bádání patří vývoj oč-kovací látky pro prevenci dětské cholery, která napadá drůbež. Pasteur zemřel nedaleko Paříže v roce 1895.
Často se Pasteur srovnává s Edwardem Jennerem, anglickým lékařem, který vyvinul očkovací látku proti pravým neštovicím. I když Jenner působil víc než osmdesát let před Pasteurem, považují Jennera za míň významného, protože jeho metoda imunizace účinkovala jenom na jednu nemoc, kdežto Pasteurovy metody by se daly uplatňovat – a také se uplatňují – k prevenci velkého počtu chorob.
Od poloviny devatenáctého století se v mnoha částech světa zhruba zdvojnásobila délka lidského života. Toto prodloužení života má na život jednotlivých lidí pravděpodobně větší vliv než kterýkoli jiný vývoj v celé historii lidské rasy. To znamená, že nám moderní věda a lékařství umožnily žít prakticky o celý jeden život déle.. Jeho přínos je nicméně tak zásadní, že bez sebemenších pochybností zaslouží největší uznání ze všech, kdo se přičinili o snížení úmrtnosti, které nastalo v minulém století.
11. říjen 2007
4 148×
633 slov
