Mechy, lišejníky, houby

LIŠEJNÍKY

Jsou stélkaté rostliny složené z heterotrofní houby a autotrofní sinice či řasy, které žijí v symbióze. Morfologicky jsou jednotnými organismy se stélkou, mezi nimiž jsou buňky sinic nebo řas. Množí se pomocí soredií Rostou velmi pomalu v místech polárních kruhů až po tropy. Jsou také indikátory znečištění ovzduší.

MECHOROSTY

Mechorosty jsou zelené výtrusné rostliny s vyvinutým kořínkem, stonkem a lístky.
Jejich životní cyklus je charakterizován, jako rodozměna, tedy dvou životních stádií tzn. gametofytu (pohlavní) - z výtrusu klíčí protonema (prvoklíček) - a sporofytu (nepohlavní).
Mechorosty rostou na vlhkých, ale i suchých místech. Pro příklad: v lesích, na skalách, polích zdech atd. Mechorosty se dělí na 1. JÁTROVKY, 2. HLEVÍKY a 3. na vlastní MECHY.

HOUBY

Houby jsou stélkaté organismy, které neobsahují chlorofyl a rozmnožují se výtrusy. Houby se sestávají z hyfů (houbové vlákna), která tvoří mycelium, což je větvené podloubí. Určité druhy hub vytvářejí u člověka mykózy, mykotoxikózy (což jsou onemocnění vnitřních orgánů vyvolaných plísněmi) avšak jiné druhy jsou pro člověka neškodné nebo prospěšné. Některé mají plodnice, které jsou jedovaté, nejedlé anebo jedlé.

HOUBY PRAVÉ

A) zygomycotina = zygomycety, spájivé houby
B) ascomycotina = vřeckovýtrusé houby
C) basidiomycota = stopkovýtrusé houby
D) deuteromycotina = nedokonalé houby

Některé druhy hub se pěstují uměle, v České republice to jsou žampion, hlíva ústřičná, méně často límcovka vrásčitoprstenitá, penízovka sametonohá, polnička topolová, houževnatec jedlý a kukmák sklepní.
K houbám se řadí i houbovité organismy
hlenky  (myxomycota – nezelené primitivní organismy)
plazmodiofory  (= nádorovitost kořenů košťálovin. Je způsobena houbou Plasmodiophora brasscae)
oomycety  (=řasovky, vodní plísně, mikroskopické houbovité organismy, které se rozmnožují pohlavními tlustostěnnými výtrusy oosporami)
chydrie  (=chytriodiomycota, ve svém životním cyklu procházejí stádiem pohyblivých bičíkovců).

Houby, druhy:

1.  MUCHONŮRKA ZELENÁ 

POPIS:
Klobouk bývá v průměru až 15 cm široký, zprvu polokulovitý, později zploštělý. Je olivově zelený až žlutozelený, může být i bílý, má matný, hedvábný lesk, je vlhký, lehce mazlavý. Lupeny jsou nestejně dlouhé, husté a volné, bílé. Třeň může být až 15 cm vysoký a až 2.5 cm tlustý, naspodu s výraznou pochvou.

PROSTŘEDÍ:
Roste obvykle pod duby, ale i pod buky, zřídka v čistých jehličnatých lesích. Dává přednost bohatým půdám, nevyhýbá se ani půdám vápenitým.

ROZŠÍŘENÍ:
Celé mírné pásmo severní polokoule.

POUŽITELNOST:
Je smrtelně jedovatá. Obsahuje více než 20 jedovatých sloučenin.

2.  ŽAMPION LESNÍ 

POPIS:
Klobouk nebývá obvykle větší než 10 cm v průměru. Malá polokoule se s postupující zralostí rozšiřuje, často bývá zcela plochá, střed klobouku se ve stáří poněkud prohlubuje. Pokožka je pokrytá hustými vláknitými, okrově a tmavě hnědými šupinami. Vysoký až 12 cm, dlouhý štíhlý třeň je bělavý, málokdy vločkovitě šupinatý, ale při poranění se zbarvuje do červena, stejně jako dužina klobouku. Báze třeně je mírně hlízově ztloustlá. Výtrusný prach je hnědý.

PROSTŘEDÍ:
Hojný, dává přednost jehličnatým lesům na vápenitém podkladě. Zřídka pod buky, často ve skupinách. Od léta do podzimu.

ROZŠÍŘENÍ:
Mírný pás Evropy a Asie.

POUŽITELNOST:
Lesní žampiony – jedlé houby.

3.  MUCHOMŮRKA JÍZLIVÁ 

POPIS:
Klobouk bývá 3 až 7 cm široký, výrazně kuželovitý a většinou tak zůstává; ve stáří se někdy rozvíjí plocha až do široka, bílý nebo s krémovým nádechem, za vlhka je slizký, suchý, matně lesklý. Lupeny jsou husté, volné a bílé. Třeň bývá vysoký do 15 cm, 1 až 1,5 cm tlustý, bílý, často zakřivený, štíhlý, křehký s vláknitým povrchem. Má volný , kožnatý a pomíjivý prsten. Třeň vyrůstá z často poléhavé, volné pochvy. Hlíza s otevřenou pochvou vězí obyčejně hluboko v půdě. Výtrusný prach je bílý.

PROSTŘEDÍ:
Všeobecně rozšířená v jehličnatých lesích, zřídka i v listnatých. Hojnější je v nižších polohách. Objevuje se od června do září.

ROZŠÍŘENÍ:
Severní, západní a střední Evropa.

POUŽITELNOST:
Smrtelně jedovatá stejně jako muchomůrka zelená (viz. 1.). Naděje na přežití je závislá na množství snědených hub. Vyvolává těžké poškození jater.

4.  VÁCLAVKA OBECNÁ 

POPIS:
Václavka roste hromadně v trsech. U samostatně rostoucích jedinců dosahuje klobouk průměru asi 10 cm. Třeň může být až 15 cm vysoký a má bělavý až lehce hnědý prsten ( zbytky původně blanitého obalu, který kryl lupeny)

PROSTŘEDÍ:
Roste výhradně na živém i mrtvém dřevu. Jedinci, kteří zdánlivě ze země, rostou ve skutečnosti na podzemních kořenech nebo dřebu zahrnutém půdou.

ROZŠÍŘENÍ:
Mírný pás severní polokoule a Austrálie.

POUŽITELNOST:
Může vyvolat žaludeční a střevní potíže. Patří lesnicky k významným škodlivým houbám. Způsobuje červenou hnilobu dřeva a hlavně ve smrkových porostech střední věkové třídy. V noci světélkuje.

5.  LIŠKA OBECNÁ 

POPIS:
Klobouk bývá 2 až 10 cm široký, zprvu polokulovitý, ale potom se klene stále výše, rozšiřuje se a začíná pak se středu silně prohlubovat. Matný povrch je hladký. Houba je žloutkově nebo oranžově žlutá, pouze zřídka světlejší nebo bledá. Okraj zůstává dlouho lehce podvinutý a pozvolna nabývá vlnitých, roztřepaných forem. Silný, 3 až 6 cm dlouhý třeň bývá kolem 2 cm tlustý a je světle žlutý. Výtrusy jsou bezbarvé.

PROSTŘEDÍ:
Tato velmi rozšířená houba roste v listnatých a jehličnatých lesích, nejčastěji pod smrky v mechu, ale i ve vysoké trávě. Plodnice je možno nalézt již v červnu a pozěji od srpna do října.

ROZŠÍŘENÍ:
V mírném pásu severní polokoule a Austrálie.

POUŽITELNOST:
Houba je jedlá. Možnost záměny s nechutnou, ale nejedovatou strmělkou oranžovou.

6.  HŘIB SATAN 

POUŽITELNOST:
Silně masitý klobouk může být široký až 25 cm. Zprvu je půlkulatý, pak polštářovitě klenutý, starší bývá širší a nepravidelně zaoblený. V mládí šedobílý až šedý, starší spíše okrový a zelenavý, často se špinavě zelenými místy, jen zřídka slabě narůžovělý. Je jemně plstnatě ochlupený, později olysává a bývá často lepivě mazlavý. Rourky jsou zpočátku bledě žluté a přecházejí konečně do zeleno-žluta a lehce do bledě modra, ústí mají karmínové. Výtrusný prach je žlutoolivový. 5 až 12 cm dlouhý třeň je hlízově baňatý s červenou síťkou.

PROSTŘEDÍ:
V celém mírném pásu, avšak v Evropě je rozšířen znatelně více na jihu. Dává přednost suchým stráním v bukových a dubových lesích a objevuje se od června do října.

ROZŠÍŘENÍ:
Euroasijské mírné pásmo, evropské vápencové oblasti.

POUŽITELNOST:
Jedovatý, způsobuje těžké žaludeční a střevní potíže.

7.  KOZÁK BŘEZOVÝ 

POPIS:
Klobouk bývá 5 až 15 cm široký, za mlada polokulovitý, později polštářkovitý a uprostřed někdy zploštělý. Pokožka klobouk nepřesahuje, je světle šedohnědá až červeně šedohnědá, později více nebo méně hnědá, hladká, suchá, lysá, a za mokra skoro kluzká. Rourky jsou bělavé, později špinavější a bledě šedé. Póry mají stejnou barvu jako rourky, jsou úzké a kulaté a při stisku se rovněž nemění. Výtrusný prach je žlutavý. Třeň bývá 5 až 15 cm dlouhý a 1 až 2,5 cm tlustý. Je štíhlý, do výšky se zužuje, spodní konec je často ohnutý. Dužina je bělavá, později spíše šedá a suchá bledě hnědá. U starších plodnic klobouk měkne, třeň je naopak tvrdý, vláknitě dřevnatý.

PROSTŘEDÍ:
V Evropě je široce rozšířený a hojný všude, kde jsou břízy, na které je mykorhiticky vázán. Roste od června do října.

ROZŠÍŘENÍ:
Mírné pásmo severní polokoule.

POUŽITELNOST:
Jedlá houba.

8.  SUCHOHŘIB HNĚDÝ 

POPIS:
Zprvu polokulovitý, později nepravidelně polštářkově klenutý nebo plochý klobouk bývá 5 i 10 cm široký. Většinou je kaštanově hnědý, nebo dokonce olivově hnědý, světle načervenale hnědý. Rourky jsou přirostlé či nepravidelně natlačené ke třeni a mají nápadnou bledou barvu, která je později olivově žlutá nebo špinavě olivově zelená. Třeň bývá 5 až 12 cm dlouhý a 1 až 4 cm tlustý. Má velmi proměnlivý tvar, často méně válcovitý s lehce zašpičatělou spodní částí, ale také baňatě ztlustlý. Výtrusný prach je světle žlutohnědý.

PROSTŘEDÍ:
Dává přednost jehličnatým lesům, jen zřídkakdy v lesích listnatých.

ROZŠÍŘENÍ: Celá mírná severní polokoule a Austrálie.