Nos

Zevní nos zaujímá v obličeji mimořádné postavení. Má charakteristický tvar, nápadně vyčnívá z obličeje a nejvíce ovlivňuje vzhled obličeje. Velikost a modelace zevního nosu má četné individuální znaky a rozdílnosti, závislé na věku, pohlaví, konstituci a rasové příslušnosti.

Základní stavba zevního nosu je celkem jednoduchá. Má tvar pyramidy, která je svým chrupavčitým podkladem připojena ke kostěnému okraji hruškovitého vchodu do nosní dutiny. Z kostí, ohraničujících tento vchod, se na tvorbě nosního skeletu podílejí kosti nosní, které tvoří podklad třetiny až poloviny nosního hřbetu.

Na zevním nosu rozlišujeme kořen v místě, kde přechází v čelo, od kořene pokračuje hřbet až ke špičce nosu. Zevní strany jsou křídla nosu.

Nosní chrupavky, které tvoří skelet nosu a určují jeho tvar, jsou tři: chrupavka nosního hřbetu a septa se skládá ze dvou plotének tvaru trojúhelníku nebo lichoběžníku spojených stříškovitě ne hřbetu nosu. Z místa tohoto spojení vybíhá dolů ploténka, která je podkladem přední části nosní přepážky.

Dvě chrupavky nosních křídel mají tvar podkovy. Jejich větší zevní ramena vyztužují křídla nosu, menší vnitřní raménka obou chrupavek se zahýbají v místě hrotu nosního ke přední části přepážky, kterou tak doplňují. Ve hrotu nosu není spojení chrupavek někdy úplné, a to se pak projevuje svislým žlábkem na špičce nosu. Nosní chrupavky jsou navzájem spojené vazivem, v němž na některých místech jsou ještě drobné chrupavčité ostrůvky. Chrupavky nosního hřbetu jsou nepatrně podsunuty pod přední okraje nosních kůstek.

Skelet nosu je kryt tenkou kůží a do značné míry podmiňuje typ a tvar zevního nosu. Ve shodě se základními třemi typy nosu – nos rovný, konkávní a konvexní, rozpracovali antropologové pět variant každého typu a vytvořili 15 různých forem. Protože nos je nejnápadnější dominantou obličeje, pak každá jeho asymetrie nebo tvarová úchylka výrazně pozměňuje celý jeho vzhled.

Kořen nosu je v místě přechodu v čelo napříč vyklenutý, v podélném směru více nebo méně prohloubený. Široký a oploštělý kořen nosu značně zvětšuje vzdálenost vnitřních očních koutků, vystupující glabelární část čelní kosti a prohloubený přechod čela v nosní kořen je převážně znakem mužským. Plynulý, neznatelný je charakteristický pro noc řecký. Řeckému nosu se blíží nosy žen.

Nosní hřbet vedle základních tří typů má mnoho variant od hřbetu oploštělého, málo vyznačeného,, až po hřbet nápadně vystupujícího. Značně vyčnívající orlí nos je konvexní hlavně v části chrupavčité a ve špičce nosu.

Špička nosu může být zaoblená, hranatá nebo zřetelně špičatá a skloněná dolů. Podle toho, jak hodně vystupuje hřbet a špička nosu, se řídí tvar a uložení nosních dírek: přibližně eliptické nosní dírky jsou postaveny ve směru předozadním (hl. u plemene bílého) nebo ve směru příčném (u plemene černého, u kterého převládá nos oploštělý a široký). Vedle uvedených dvou krajních typů jsou typy přechodné s dírkami různě šikmo postavenými (u plemene žlutého). V nosních dírkách jsou jemné chloupky, které v pokročilém věku hlavně u mužů zesilují a narůstají do délky.