Odpady

Malešická spalovna

Malešická spalovna má 4 kotle, z čehož jsou v provozu pouze 3. Svozové dny odpadu jsou pondělí až pátek, kde průměrné množství je 1400 tun odpadu. Teplo které se ve spalovně vyprodukuje při spalování je užíváno k doteplení okolních sídlišt´. Odpad, který není možno spálit, se odváží na blízkou skládku. Odpad je před spálením vysušen k lepšímu spalování, nejdříve se odpad předehřeje pak spálí a zbylé resty se schladí.

Protest Greenpeace proti spalovně Malešice

Protest se uskutečnil 7 září 1999, důvodem bylo, že spalovna při spalování vypouští do ovzduší nebezpečné dioxiny. Aktivisté se řetězy připoutali k bráně, čímž zamezili dovozu odpadu do spalovny. Už kdysi proti spalovně protestovali Děti Země, jelikož spalovna postrádá třetí stupen čištěni spálenin bránící úniku jedovatých látek (mimo jiné dioxinů) do ovzduší, přesto však byla spalovna spuštěna. Spalovna podle statistiky Greenpeace vypouští takové množství jedů do ovzduší odpovídající denní dávce pro 11 – 46 milionu lidí.

Keramický průmysl

Odpady z průmyslové keramiky, průmyslu kamene apod., kterých je asi za rok 1,5 x 106 tun za rok, jsou téměř inertní a čekají na využití, i když se zdají vhodné jako přísady do kompostů pro písčité půdy, velmi jemnozrné kaly by se mohly využít v tužkárnách nebo jako přísady do slévárenských písků, železo (hydroxid železitý) by se mohlo osvědčit pro výrobu čistících hmot a z jílového kalu by se mohly vyrábět speciální cihly.

Potravinářský průmysl

Odpady a kaly potravinářského průmyslu, především cukrovarů, škrobáren apod., jsou nejvhodnější pro navrácení půdě. Až na cukrovary jde vcelku o poměrně malá množství odpadů. V cukrovarech jsou to především kaly z plavení a praní řepy, kaly kaustické. Při ruční těžením řepy se počítalo původně asi 6% hlíny ulpělé na bulvě řepy, při mechanizaci těžby se toto množství zvýšilo o 10% i více. Za deštivého počasí se v obou případech toto množství zvýšilo o 30%. Kal potom představuje nejúrodnější půdu, která se dostane z polí do cukrovarů: Po oddělení v usazovacích nádržích by se měla vrátit na pole.
Škodlivé látky zde do kalu nepřibývají. Zájem o tento kal však není úměrný jeho užitečnosti, odbyt nacházíme jen malé množství kaustifikačních vápenatých kalů. Odhaduje se, že v posledních letech se nahromadilo kolem cukrovarů přes 40 x 106 zemitého kalu. Při 6 x 106 tun za rok zpracované řepy přibývá ročně kolem 1 x 106 tun zemitého kalu.
Podobného charakteru jsou i odpady ze škrobáren. Jejich roční množství odhaduje na 10 000 tun.

Chemický průmysl

Při úvahách o zlepšení životního prostředí je nutno se zabývat zvláště chemickým průmyslem. Jeho mnohotvárnost se odráží v množství různých škodlivých látek v odpadních vodách, jejichž čištění je někdy velmi obtížně. Kromě hledání dokonalejších metod čištění odpadních vod je třeba změnit přístup k některým odpadům a začít je považovat za suroviny, ze kterých je možno získat použitelné látky.
Předpokladem je dobrý systém sběru přímo v závodě. Stačila-li dříve v závodě jedna nádrž na sběr, mělo by jich po oddělení jednotlivých látek být několik. Oddělené látky by pak bylo možno regenerovat a vracet k novému použití.
Výjimečně lze tyto látky přímo znovu použít, většinou je zapotřebí určité úpravy, ale, jsou-li látky odděleny již ve výrobě, je postup snazší. Rozpustidla se mohou znovu použít pro první stupeň čištění zpracované suroviny. Mnohdy bude nutná chemická úprava, nebo např. destilace, kterou lze provést bud přímo v závodě, nebo se sdruží několik závodů a provádějí destilaci na společném zařízení, což má mnohé výhody. Pouhou destilací se mnohdy oddělí ředidla, rozpouštědla a voda od ostatního odpadu. Frakcionovanou nebo azeotrpoickou destilací se někdy získá původní čistící rozpouštědlo.
V chemickém a farmacoutickém průmyslu se z odpadních rozpouštědel mělo získávat původní rozpouštědlo, voda jako spolu rozpouštědlo anebo vedlejší produkt z reakcí, přebytečná surovina a vedlejší produkty (dehet, barviva, anorganické soli). Tyto látky se oddělí a vytěží chemickými a fyzikálními postupy, jako je např.:
a) neutralizace kyselinami nebo alkáliemi
b) frakcionovaná destilace k zachycení rozpouštědel, popř. i jako vedlejších produktů
c) vysoušení nebo odstranění vody destilací, azeotropickou destilací, usazováním
d) vakuová destilace, jde-li o spolurozpouštědla přítomná při vysokém stupni varu
e) chemické čištění zbytků
Podle anglických pramenů lze takto získat téměř veškerý využitelný materiál v dosti dobré jakosti, přičemž náklady dosahují 30 až 60% původní ceny a navíce se uspoří náklady na odstraňování odpadů.
Pro získání a nové použití mnoha toxických chemických odpadů jsou nezbytná speciální zařízení, která bývají jen ve specializovaných závodech. V Anglii je několik takových závodů. U nás je tento způsob likvidace odpadů možný především ve velkých kombinátech. Pro ochranu přírodního prostředí jsou právě zde, u mohutných zdrojů znečištění, podobná opatření velmi žádoucí.
Početná průmyslová odvětví produkují odpady a kaly v polotuhé formě. Odpady se liší svými vlastnostmi navzájem a také množství bývá většinou velmi rozdílné. Nechť´ je jejich povaha jakákoli (odpady z dolování nebo průmyslové odpady např. chemického průmyslu), jsou anorganické odpady obtížné hlavě proto, že vzhledem ke svému množství zabírají mnoho místa. Jestliže, jak se často děje, jsou spalovny do vodotečí, vytváří při ústí nánosové kužele nebo lavice které se zvolna prodlužují do dně vodoteče a dusí v ní veškerý život. Jsou-li jemně rozptýleny (např. síran vápenatý), dispergují ve větších prostorách. Prostředí s rozptýleným síranem se nehodí pro život organismů a možnost ředění není vždy dána. Ve slaných vodách není vůbec žádná.
K fyzikálním změnám se připojují změny chemické např. alkalita odpadů při výrobě hliníku z bauxitu, acidita odpadů při výrobě kyselin a toxicita při mnoha výrobních procesech chemického průmyslu. Je to obdoba ovlivnění vodního prostředí odpadními vodami chemického průmyslu, ale za méně jasných podmínek. Vrstva nerozpustných solí by se mohla utvořit na povrchu nad uloženými odpady a tak zmenšit jejich škodlivost, ale intervaly mezi vypouštěním jsou obvykle příliš krátké. Vypouští-li se několik tun těchto odpadů za den, nevyhnutelně následuje sterilizace rozlehlých ploch, zvláště je to patrné v zátokách a na mělčinách řek a nádrží.

Průmysl organických hmot

Pevné odpady organického charakteru (chlupy, celulózová vlákna, zrníčka tuku) většinou nejsou chemicky aktivní. Velká vlákna a odřezky se zachytí na různých lapačích před vpouštěním do toků, nejjemnější odpad však postačí, aby na žábrách ryb vytvořili slizký povlak, který brání v respiraci. Ryby potom hynou a vznikají velké škody.
Před vypuštěním odpadních vod do vodoteče je nutno přesně určit přístupný obsah škodlivých látek i ostatní podmínky (teplota. PH, BSK apod.). Některé tyto hodnoty jsou uvedené v ČSN 83 0602 z 23.06.1965. V cizině se uvažuje o pH 5,5 až 9,5 o maximální teplotě okolo 30°C apod. Dodržení těchto kritérií vyžaduje od průmyslu zvýšené náklady investiční i provozní.

Zdravotnická zařízení

Již před časem došla virologie k poznatku, že filtrovatelné viry mají schopnost procházet čistícími zařízení a že odolávají chemickým látkám lépe než bakterie. Biologická čistící zařízení jsou rovněž málo účinná. Snad jen pomalá filtrace dokázala množství virů do určité míry snížit.
Lékaři uvádějí, že v povrchových vodách bylo vždy více virů (a to i když prošly filtry) než ve vodách pramenitých. Původní sorpce a filtrace měly zřejmě lepší účinek než umělá zařízení. Viry nedokázala likvidovat ani nejmodernější čistírenská technika. Zkoumalo se, v jaké vzdálenosti pod nemocnicí bylo možno (při epidemii) uvedený virus ještě identifikovat, uvádí se, že filtrované viry se vyskytly ještě po 150 km. Šlo o patogenní virus typu I. Ani Kochovy bacily nebyly likvidovány biologickým čištěním.
Při posuzování jakosti vody pro zásobování obyvatelstva bychom se tedy neměli spokojovat testy na koliformní baktérie, je nutno požadovat také testy na bakterie patogenní a na viry (což ovšem práci velmi stěžuje). I když infekční oddělení nemocnic rozhodně nepatří do povodí toků určených pro zásobování obyvatelstva vodou, nemůžeme nikdy a nikde vyloučit nebezpečí epidemií.
Podobně bychom se mohli zabývat i jinými viry a mikroorganismy. Podle Schinzela může jeden bacilonosič tyfu vyloučit denně 150.109 bacilů a přitom nikdy nevíme, kolik bacilonosičů může v povodí bydlet. Jejich léčení nebo vysídlení z povodí se jeví jako naléhavé. Budoucnost může dospět i k jiným radikálním opatřením.