- vztahy mezi organismy
- abiotické faktory
- chování živočichů
- zásahy člověka do životního prostředí
Mezi nejpoužívanější a slovní spojení dnes patří výrazy životní prostředí, přírodní prostředí a ekologie.Bohužel v některých případech nejsou používána zcela správně nebo jsou zaměňována.Životní prostředí je chápáno jako soubor všech složek hmotného světa, které bezprostředně působí na člověka jako jedince nebo celou společnost.Jinak řečeno, životní prostředí je ta část světa, kterou člověk používá, ovlivňuje ji nebo které se naopak přizpůsobuje.
Zatímco životní prostředí se týká člověka, výraz přírodní prostředí se vztahuje k rostlinám, živočichům a dalším organismům.Je to v podstatě soubor všech vnějších podmínek, které umožňují živým organismům na určitém místě žít.V důsledku rozvoje lidské civilizace zahrnuje životní prostředí člověka i přírodní prostředí.
Ekologie je vědní disciplína, která se zabývá vzájemnými vztahy mezi organismy a vztahy organismů a jejich prostředí.Zabývá se rovněž některými otázkami životního prostředí – ochranu a tvorbu životního prostředí.
Termínem populace se v ekologii označuje soubor jedinců pouze jediného druhu živočichů, rostlin nebo jiných org. Žijící v určitém čase v nějaké oblast, v určitém vymezeném území nebo prostoru.Populace můžou být různě početné.Pro většinu z nich platí, že se uvnitř populace jedinci navzájem ovlivňují.V takovém případě se hovoří o vnitrodruhotých vazbách.Nejčastěji mívají podobu vnitrodruhové soutěživosti – kompetice, třeba o zdroj potravy nebo o životní prostor.
Žádný jedinec či populace se až na nepatrné výjimky nevyskytuje v přírodě zcela sám.Soubor org. , které společně obývají určité území se nazývá společenstvo.Společenstvem se rozumí soubor různých populací, osídlujících určité území.Stanoviště či biotyp je území osídlené daným společenstvem nebo území obývané určitou populací.
V nejširším pojetí představuje společenstvo ucelený soubor org. Různých druhů, vzájemně spojených různě složitými vztahy.V takovém případě se hovoří o společenstvu jako biocenóze..Biocenóza většinou bývá schopna samostatné existence a udržuje se určitými řídícími mechanismy v rovnováze s vnějším prostředím, ale dílčí složky už většinou samostatně existovat nemohou.Každou biocenózu lze rozdělit fytocenózu –složka rostlinná a zoocenózu – složka živočišná.
Spočítáním jedinců v určité populaci lze stanovit jejich početnost.počet různých populací bývá pochopitelně různý.Početnost určité populace ale neříká sama o sobě nic o tom, jakou plochu nebo prostor populace obývá, takže ji nemůžeme dost dobře porovnávat s jinými.Proto se často zavádí pojem hustota populace.Je to početnost vztažená na jednotku plochy:vyjadřuje tedy počet jedinců, vyskytujících se v určitém prostoru.
Mezidruhové vazby – to jsou vzájemné vztahy mezi populacemi.Většinou mají podobu přímé vazby a zpětné vazby.
Ekosystém – jako ekosystém se označují živá a neživá složka přírody na určitém území.Obě složky ekosystému se navzájem ovlivňují.Mezi živou a nečivou přírodou neustále probíhá výměna látek a tok E.Ekosystém se považuje za základní funkční jednotku přírody.Vzájemně propojené ekosystémy vytvářejí biosféru – část Země, trvale osídlená živými org.
Jedním z nejdůležitějších dějů na Zemi je existence potravních řetězců a potravních sítí mezi org.určitého ekosystému.Autotrofní org. Se označují jako producenti, naproti tomu živoč. A rostl. Bez chlorofylu se označují jako konzumenti, protože E a živiny získávají z rostl. Buď přímo nebo nepřímo.Všechny org. Nakonec uhynou, jejich těla pak zpracovávají různé org. Označované souhrnně jako rozkladači.Jedna skupina urychluje rozpad těl na drobnější části a druhá skupina rozkládá org.látky až na látky anorg., které znovu vyživují rostl.Živiny se pak k býložravcům(od rostlin) a odtud k dalším org.dostávají potravními řetězci.Každý z článků potravního řetězce představuje jednu potravní hladinu.Většina živoč. Se neživí pouze jediným druhem potravy, proto se jednotlivé potravní řetězce v jednotlivém ekosystému kombinují a vytváří se propletené sítě.Základ sítě tvoří úroveň producentů, nad nimi je je úroveň býložravců –primárních konzumentů a pak méně početné sekundární konzumenty – masožravci, nejvyšší hladinu představují terciární konzumenti, kteří se živí sekundárními konzumenty.Většina potravních řetězců mívá 4 až 5 hladin.Většinu E získané z potravy využijí živoč. Na udržení základních tělesných fcí a pouze desetina E z potravy se mění na nové tkáně živoč.Jestliže se vyjádří potravní hladiny číselně, lze je graficky znázornit do podoby ekologické pyramidy.
Biomasa je celková hmota jedinců určité populace, několika populací nebo všech populací daného společenstva na určité ploše.
Adaptace je přizpůsobení, může to být přizpůsobení tvaru těla, či adaptace týkající se rozmanitých fyziologických procesů, ekologická adaptace, kdy živočich přizpůsobuje chování podmínkám určitého stanoviště.
Rozmístění org.v přírodě je značně nerovnoměrné, každý se totiž snaží zaujmout oblast, v níž má nejlepší podmínky pro život.Nerovnoměrnost rozšíření org. Se projevuje ve směru vertikálním a horizontálním-to je podle polohy vůči rovníku a podle nadmořské výšky.rozšířením rostlin a živoč. Na zemi se zabývá bio-geografie.Na rozšíření org. Působí jedna klima, závislé na nadmořské výšce a zeměpisné šířce..Pojem vegetační pásmo označuje území, ve kterém jsou zastoupeny rostlinné typy přibl. Se stejnými nároky na prostředí, hlavně na podnebí.
Třeboňsko- sedimentační pánev plná nezdravých močálů byla lidskými zásahy přeměněna v pestrou ekologicky vyváženou přírodní krajinu.ze zásahů člověka se nejvíce projevila na tvářnosti krajiny výstavba rybníků.Celkem jich je na Třeboňsku aso 500.Přes působení člověka se zachovala celá řada přírodně cenných lokalit, dnes zákonně cháněných – rašeliniště, říční meandry, staré lužní lesy, písečné duny.Rybničnatou krajinu obývá celá řada vzácných druhů – orel mořský.Tato oblast je chráněna Unecsem.
Na organismy působí faktory prostředí a to jsou faktory abiotické( z neživé přírody) a faktory biotické(živá příroda).Abiotické faktory jsou: světlo, teplota, ovzduší, voda, půda.
Světlo – sluneční záření-spektrum ze Slunce
a)ultrafialové světlo
- krátká vlnová délka(do 400mm)-není vidět
- ničí mikroby, podílí se na tvorbě vitamínu D
- způsobuje mutace –genetické změny, zhoubné národy
b)viditelné světlo – 400 – 700mm
- dokáží ho vstřebávat rostliny ----fotosyntéza
- periodicky se opakuje (den x noc, střídá se i délka dne ----vliv na živočichy a rostliny)
- světlo brzdí růst rostlin, má vliv i na živočichy – aktivita, ovlivňuje jejich denní biorytmy
c)infračervené záření
- tepelná část slun.spektra
- odevzdává teplo organismům
Teplota
- závisí na ní růst organismů
- obvykle nejrychlejší růst 15 – 30°C – teplotní optimum
- některé org. Mají teplotní optimum posunuté – př. – chladnobytné rostliny
- živočichové – poikilotermní(studenokrevní) – plazi, obojživelníci, ryby,…-nekonstantní teplota
- homoiotermní(teplokrevní)-savci, ptáci – teplota těla konstantní
Vzduch
- Fyzikální vlastnosti – tlak, hustota, proudění (přenos semen)
- Chemické složení – N –78%-umí ho vázat pouze nitrogenní bakterie
- O – 21% - nezbytný k dýchání
- CO2 – 0,03%
- vzácné plyny
Voda
- tvoří dvě třetiny povrchu Země
- 3 skupenství-pevné, kapalné, plynné
- 3%vody sladká
- tlak(ovlivňuje tvar těla organismů), propustnost světla(do 100m), hustota (476x větší – plejtvák obrovský – 100t)
Půda
- pórovitost-fyzikální vlastnost
- schopnost nabrat vodu s minerálními látkami
- půdní druhy:podle velikosti částic ---jílovité, písčité, hlinité
- většina půd pH menší jak 7
15. březen 2008
6 632×
1070 slov
