Pletiva

Prim. dělivá pletiva-obsahují buňky,které se stále mění,buňky na vzrostných vrcholech–na konci větví, koř, stonků, které se neustále dělí)

Prim. trvalá pletiva = vznik činn. prim. děl. pletiv (b. těchto pletiv ztrácí schopnost dělit se):
a)zákl. pletivo (parenchym, kolen, skleren), b) pokožka, c)prim. vodivá plet. – prim. dřevo, prim. lýko
ZÁKLADNÍ PLETIVA:
1) Parenchym – tenkostěnné buňky různého tvaru, př. palisádový parenchym v listech
- může obsahovat chloroplasty, idioplasty (silice, pryskyřice, alkaloidy), mléčnice (několik m dlouhé trubice, které obsah. latex, př. pampeliška, vlaštovičník, mák, fíkus, kaučukovník)
spec. typ: Aerenchym – parenchym, který má velké mezibun. prostory vyplněné vzduchem, př. Sítina
Prozenchym – protáhlé buňky se šikmými přehrádkami, výskyt v cévních svazcích
2) Kolenchym – pletivo bez mezibun. prostor, živé protáhlé b. se ztlustlými
stěnami, fce: zpevněné rostliny, př. žebra stonků
3) Sklerenchym – ztlustlé buňky po celém povrchu, fce: mechanická opora ve stoncích, hosp. význam: ve
stoncích přadných rostlin – př. len přadný, 2 typy pletiv:
a) stejné buňky – sklereidy – tvoří povrch pecek a skořápek ořechů
b) sklerenchymatická vlákna – tvoří cévní svazky, součásti stonků a listů

POKOŽKA
- primární krycí pletivo, deskovité b. bez mezibun. prostor a chloroplastů, jednovrstevné, většinou nadzemní části pokožky jsou kryty kutikulou (= vrstva látek tukové povahy) nebo voskem, fce: ochrana proti ztrátě vody vypařováním; spec. útvar v pokožce: průduch – fce: výměna plynů mezi rostl. a prostř., výpar vody, většina průduchů na spodní straně listu
hydatoty = vodní skuliny, fce: vylučování vody v podobě kapek
Chlupy (trichomy) – př. žahavé chlupy u kopřivy = výrůstky některých buněk pokožky, různý tvar a fce:
a) krycí, ostnité, háčkovité – fce: ochrana a šíření rostliny
b) žláznaté – vícebuněčné, obsahuje org. a anorg. Látky
c) žahavé – jednobuněčné, fce: ochrana rostlin
- zvláštní t. pok.: pokožka kořenů (rhizodermis) – bez kutikuly a průduchů, na povrchu kořenové vlásky – fce: nasávání, příjem vody a  z půdy, kořen. vlášení – fce: ochrana před pronikáním bakterií, hub a infekcí do rostliny

PRIMÁRNÍ VODIVÁ PLETIVA
a) primární dřevo – fce: rozvod vody a  anorganických látek od kořenů vzhůru, (čtyři typy buněk): cévy (tracheje – široké trub. b., většinou s příčnými, úplně rozpuštěnými přehrádkami, u většiny krytos. rostl.), cévice (eidy – úzké trub. b. s neproděravělými příčnými stěn.), dřevní vlákna, dřevní parenchym
b) primární lýko – sítkové b. (protáhlé buňky, příčné b. proděravělé, tvoří trubice = sítkovice, průvodní b., lýkový parenchym a sklerenchym. vl.; fce: transport produktů fotosyntézy směrem shora dolů
typy cévních svazků podle postavení dřevních a lýkových částí:
a) paprsčitý (radiální) – v kořeni (jen jeden)
b) boční (kolaterální) – dřevo je blíže ke středu, v lodyhách
c) dvouboční (dikolaterální) – tykvovité nebo lilkovité
d) soustředné (koncentrické) – dřevodtředné (v oddencích kapradin),
lýkostředné (v oddencích puškvorce)
Sekundární meristémy a pletiva- fce: růst rostlin do šířky (tloustnutí), př. trávy, chybí u jednoděl. Rostl., u dvouděl. je omezená, mezi druhotné meristémy patří kambium a korkotvorné pl. (felogén)
Kambium- u nahosemenných dvouděložných rostlin (jehličnany), činností kambia vzniká druhotné dřevo a lýko, ve stonku tvoří válec (prochází kruhovitě uspořádanými cévními svaz. a pletivem), svazkové, mezisvazk.
Felogen - vzniká jako válec v podpokožkových vrstvách dřevnatých stonků a kořenů, směrem dovnitř vzniká zel. kůra, směrem ven odumírající buňky korkovatějí nebo dřevnatějí, účel je tepelná izol., fce: odumírání b.