Plodiny

Seznam:

1.alternativní plodiny
1.1.Rozdělení alternativních plodin
1.2.Výhody zavádění alternativních plodin
2.ekologické zemědělství
3.jednotlivé druhy alternativních plodin
3.1.pšenice jednozrnka
3.2.pšenice dvouzrnka
3.3.pšenice špalda
3.4.ječmen nahý
3.5.oves nahý
3.6.trsnaté žito
3.7.proso seté
3.8.pohanka setá
3.9.laskavec
3.10.merlík chilský
3.11.čirok
4.seznam literatury
5.přílohy

1,Alternativní plodiny

Alternativní plodiny jsou kulturní i nově šlechtěné druhy plodin, které nahrazují, rozšiřují a doplňují stávající sortiment plodin a přispívají k rozšíření spektra rostlinné produkce.

1.1. Rozdělení alternativních plodin

Podle tradice pěstování

1. Znovuzaváděné plodiny - Dříve se u nás pěstovaly, ale z důvodů nižších výnosů, kvality, změny technologií, potravních zvyklostí apod. bylo jejich pěstování omezeno nebo přerušeno úplně (např. pohanka, proso, čekanka). Při rozšiřování osevních ploch těchto plodin lze využít zkušeností i starších dostupných genetických materiálů jako výchozích zdrojů.

2. Nově zaváděné plodiny- Jedná se o druhy úspěšně hospodářsky využívané v jiných oblastech světa. U nás se testují vhodné genotypy a prověřují se jejich produkční schopnosti, přizpůsobivost, agrotechnika, zpracování a možnosti odbytu (např. amaranthus, quinoa, jakon, ...).

Podle účelu využití

• Netradiční potravinářské plodiny

• Průmyslové rostliny

• Energetické rostliny

1.2. Výhody zavádění alternativních plodin

Rozšíření potravinového spektra

Redukce pěstovaných plodin přinesla i ochuzení pestrosti stravy. Rozšíření jídelníčku o alternativní produkci vede k obohacení jeho nutriční a zdravotní hodnoty (vitaminy, účinné látky, minerální látky, ...).

Odstranění pracovních špiček

Rozšířením skladby plodin s různou vegetační dobou se rozloží i pracovní zatížení. Je-li pěstování spojeno s posklizňovou úpravou a zpracováním, zvyšuje se i zaměstnanost v mimovegetačním období.

Využití stávající techniky

Mnoho alternativních plodin lze pěstovat za pomoci univerzální běžné techniky. Větší využití této techniky zlevňuje produkci (viz pracovní špičky).

Udržení produkční schopnosti půdy

Většina alternativních plodin (zvláště jednoleté) je součástí osevních postupů. V případě nutnosti zvýšení potravinářské produkce (soběstačnost, potravinová bezpečnost, možnosti výhodného exportu) lze snadněji měnit strukturu osevních ploch než při zalesnění či jiných způsobech dlouhodobého uvedení půdy do klidu.

Efektivní využití okrajových ploch

Některé alternativní plodiny lze vzhledem k menším nárokům na prostředí, účelu pěstování apod. pěstovat i na antropogenních půdách, devastovaných půdách, půdě uvedené do klidu nebo s nízkou ekologickou výrobní hladinou i v oblastech s limitovanými vstupy hospodaření.

Zvýšení zaměstnanosti

Zavedení alternativních plodin přispěje k omezení nadprodukce potravin, ale současně zabrání nebo alespoň významně omezí úpadek hospodaření na půdě spojený se sociálními aspekty.

Udržení stability venkova

U řady speciálních plodin roste potřeba kvalifikované práce i cena produkce, zvláště při zpracování resp. přímém propojení se zpracovateli (výrobní vertikála). Vybudování kapacit pro zpracování alternativních plodin přispěje k udržení ekonomické i sociální stability venkova.

1.1.3. Problémy spojené se zaváděním alternativních plodin

Nízký stupeň prošlechtění

Mezi alternativními rostlinami se často vyskytují druhy málo prošlechtěné, s nízkými výnosy, nevhodnou redistribucí asimilátů (nízký harvest index), nerovnoměrným dozráváním, které je příčinou velkých ztrát při sklizni apod. Také kvalitativní parametry (obsah určitých látek, homogenita apod.) je nutno šlechtěním zlepšit.

Nedostatek pěstitelských zkušeností

Zvláště u nově zaváděných plodin z jiných oblastí chybí poznatky o přizpůsobení místním podmínkám, agrotechnice.

Potřeba specielní techniky a dalších investic

U některých alternativních plodin není možné použít stávající techniku a je třeba vyvíjet nové prostředky pro pěstování, sklizeň, zpracování i nové postupy, což prodražuje konečný produkt.

Nedostatek informací

U každé nové plodiny je nutné zjistit co nejvíce informací o pěstování, zpracování a možnostech odbytu.

Odbytové problémy

Nové plodiny resp. nové produkty je nutno uvést na trh, prolomit bariéru konzervatismu, což je mnohdy značně náročné na čas i finanční prostředky. Bez odbytových studií a připravené produkční vertikály není vhodné zavádět plodinu do pěstování.

Cenové, daňové a legislativní problémy

Na národní, evropské i světové úrovni mohou legislativní, daňové a jiné administrativní problémy omezit nebo úplně zabránit pěstování některých plodin, resp. snížit jejich konkurenceschopnost oproti běžným plodinám. (1)

2.Ekologické(biologické) zemědělství

Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti.

Ekologické zemědělství nepoužívá syntetická hnojiva ani pesticidy na ochranu rostlin - úrodnost půdy zachovává a zvyšuje přiměřeným hnojením statkovými hnojivy, vyváženými osevními postupy, pěstování meziplodin apod. Prevence, úrodná a zdravá půda je pak základním předpokladem dobrého zdravotního stavu rostlin.

Zvířata ve ekologických chovech jsou ustájena přirozenými způsoby s důrazem na jejich pohodu, mají možnost výběhu nebo pastvy a jsou krmena přirozeným krmivem, které pochází rovněž z ekologického zemědělství. V chovech se nepoužívají preventivně antibiotika a hormonální přípravky.

Cílem ekologických zemědělců je produkovat vysoce kvalitní potraviny a zároveň pečovat o životní prostředí. Řídí se při tom pravidly zakotvenými v zákoně č. 242/2000 o ekologickém zemědělství. Více informací naleznete v následujících odkazech:

Kontrola ekologického zemědělství KES o.p.s.

Nezávislá kontrolní organizace, která provádí certifikaci a kontrolu dodržování zásad ekologického hospodaření.

Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO

Sdružuje ekologické zemědělce, obchodníky a zpracovatele bioproduktů. Stará se o zastupování a prosazování jejich zájmů, o zajištění odbytu bioprodukce a společnou propagaci, nabízí možnosti vzdělávání a svépomocný fond pro nákup strojů, zvířat a zařízení.

Ministerstvo zemědělství ČR

Zákon 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství

Vyhláška 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství (3)

3.Jednotlivé druhy alternativních plodin

3.1.Pšenice Jednozrnka (Triticum monnococcum L.)

Jedná se o vývojově nejstarší a nejprimitivnější kulturní pšenice. Poprvé se objevila v Tróji v době bronzové a ve střední Evropě v době neolitické. Dokáže přežít i v nepřístupných horách Afriky, na Balkáně,v Pyrenejích a na Kavkaze.

Charakteristika:

Pšenice Jednozrnka je diploidní pluchatá pšenice.Klas je křehký, dvouřadý osinatý s lámavým vřetenem. Stéblo je tenké, jemné s náchylností k poléhání. Z jednoho kvítku je vždy jen jedna obilka, která je malá, úzká, ze stran vmáčklá a okoralá.

Význam:

Využívá se v potravinářství, krmivářství.Dále má využití v pěstitelství a šlechtitelství. (1)

3.2.Pšenice Dvouzrnka (Triticum dicoccon Schrank.)

Pšenice dvouzrnka pochází z hory Úrodného Půlměsíce, Irán, Irák, Jordánsko, Sýrie a Palestiny.Měla významnou roli ve výživě starobylých národů (Babyloňané, Asyřané, Egypťané).Byla nalezena v Evropě.Dokázala se udržet v extenzivních horských oblastech Pyrenejí, Středního Východu a severní Afriky. Vyskytovala se na východní Moravě a na Slovensku ještě v 70. letech.

Pšenice dvouzrnka je teratoplodní, pluchatá obilnina. Klas je téměř vždy osinatý, rozpadá se na dvouzrnné klásky. Využívá se v potravinářství(těstoviny, pečivo,…) (2)

 

 

3.3.Pšenice špalda (Triticum spelta L.)

V předhistorické době se vyskytovala na Blízkém Východě. Dlouhá staletí byla populární v Evropě např.Itálie (farro), jižní Německo (dinkle), Španělsko, Belgie, Švýcarsko, Anglie, Polsko, - Skandinávie .V ČR se objevila v polovině 18.století na Litomyšlsku a využívala se jako kávovina. V současnosti je využívána v ekologickém zemědělství.

Charakteristika:

Špalda je hexaploidní pluchatá pšenice. Klas je řídký má lámavé klasové vřeteno. Kořenová soustava je mohutná.Její význam spočívá ve vysokém obsahu bílkovin v zrnech 16 až 17%, má vysoký obsah i kvalitu lepku (35 –45%, až 54%),je to výborný zdroj vitaminů (skupiny B),má vyšší obsah prvků (K, S, Mg) a je lehce stravitelný.

Hojně se využívá v potravinářství(těstoviny, špaldové pivo,špaldová káva ) (2)

3.4.Nahý ječmen (Hordeum vulgare L.)

V minulosti byl známý v celé Evropě, největší pěstitelské plochy se nacházely v oblasti Alp, v Belgii a v Norsku. Hodně byla populární v Orientu a v oblastech Himalájí,širší využití měla v Nepálu, Etiopii, Japonsku (místa s tradiční konzumací ječmene) . V současné době se zvyšuje poptávka v Kanadě,Americe a Austrálii, v některých evropských státech. V ČR se využívá v ekologickém zemědělství.

Ječmen se využívá přímo v kuchyni bez dalšího zpracování jako příloha a náhražka rýže, součást sladkých jídel, salátů, kaší. Doporučuje se pro nemocné děti. (2)

 

3.5.Nahý oves (Avena nuda L.)

Původ ovsa nahého není úplně jasný, ale nejčastěji se uvádí, že pochází z horských oblastí Číny a Mongolska. Význam ovsa byl znám už před mnoha stoletími. Římský spisovatel Plinius již v 1. století n. l. zaznamenal, že germánské kmeny se živí ovesnou kaší. Germánští bojovníci nazývali ovesnou kaši pokrmem bohů a vařili ji před bojovým tažením. Staří Římané máčeli oves ve víně, které pak pili vojáci před bojem, zatímco oves dávali koním.

Oves má vysokou energetickou a nutriční hodnotu. Ta vyplývá především z vysokého obsahu biologicky hodnotných bílkovin, vysokého obsahu tuku oproti ostatním obilninám, příznivého složení sacharidu a vysokého obsahu lehce rozpustné vlákniny, vitaminu B, E a řady minerálních látek. Příznivé složení ovesného zrna podmiňuje i jeho vynikající dietetickou a zdravotní hodnotu. Díky tomu, že trávení a vstřebávání ovesného škrobu probíhá pomalu, je ovesná kaše zdrojem dlouho a rovnoměrně se uvolňující energie. (2.)

3.6. Trsnaté žito (křibice)

Jedná se o starý rostlinný druh.Má využití v potravinářském průmyslu. (2.)

 

3.7. Proso seté (Panicum miliaceum L.)

Proso patří mezi nejstarší kulturní plodiny. Jeho pravlastí je Čína, východní Asie a Indie.Proso byla také důležitá obilovina Slovanů, ty z něj dělali kaše, placky, polévky,…

Charakteristika:

Proso je náročné na teplotu (klíčení 9 – 10°C, optim. 15 – 20°C) – citlivé na mráz,má menší náročnost na vláhu, nižší osvojovací schopnost kořenů. Proto osidluje půdy s dobrou zásobou živin. Nemá specifické nároky na agrotechniku,klade se důraz na přípravu půdy před setím a má krátká vegetační doba.Je to meziplodina, krycí plodina (jeteloviny), náhradní plodina po vyzimovaných obilninách.

Význam:

- Potravina – jáhly – vysoká nutriční hodnota a dobrá stravitelnost, vysoký obsah vitaminů a minerálních prvků

- Náhražka sladu

- Krmivo pro drůbež, prasata, ryby, ptactvo

- Zelené krmivo

- Vysoká krmná hodnota slámy a plev (2.)

3.8.Pohanka setá (Fagopyrum esculentum Moench.)

Pohanka setá jestará kulturní plodina.Pochází z Číny, odkud se rozšířila do Japonska, Evropy i do Severní Ameriky , u nás se pěstovala již ve 12. století - tradice na Těšínsku, Valašsku (rodina Šmajstrlů) a v Beskydech . V 16. století byla nejoblíbenější potravinou, poté nastal ústup pěstování , tento trend pokračoval i ve 20. století. Konkurenční schopnost pohanky využívali obyvatelé Sudet často k ničení pýru zejména před setím lnu na semeno .Na Slovensku se pěstuje pohanka jako meziplodina, často pod závlahou.

Výhody:

- je významným zdrojem přírodního rutinu

- má posilující účinek na imunitní systém

- zvyšuje pružnost cévních stěn

- reguluje krevní srážlivost

- reguluje obsah cholesterolu v krvi

- je vhodná pro diabetiky a pacienty trpící celiakií

- doporučuje se při onemocnění zažívacího ústrojí (2.)

3.9.Laskavec - Amarant (Amaranthus sp.)

Jedná se o starou kulturní plodinu Amerického kontinentu,v období před objevením Ameriky, to byla třetí nejrozšířenější plodina ve Střední Americe. Po obsazení Mexika bylo pěstování laskavce zakázáno. Zachoval se ovšem na odlehlejších místech hor Střední a

Jižní Ameriky a v drsných podmínkách hornatých oblastí Indie, Nepálu, Tibetu a Číny, kde byl introdukován.

Dekorativní typy se dostaly do botanických zahrad v Evropě a zeleninové typy laskavce se pěstovaly v Evropě, Africe a Asii. V současnosti se kulturní laskavec pěstuje ve

Starém i Novém světě.

Botanická a biologická charakteristika

- rod Amaranthus zahrnuje více než 60 druhů

- nejvýznamnější pro produkci semen:- Amaranthus cruentus

- Amaranthus hypochondriacus

- Amaranthus caudatus

- plané a plevelné druhy - listová zelenina

- jednoletá dvouděložná rostlina typu C4.

- hlubokopronikající kořen

- velký rozmnožovací potenciál

(200 tis. až 500 tisíc semen)

- barva semen: zrnové druhy - smetanově - bílá až žlutá

- plevelné a zeleninové druhy - hnědé až černé

Laskavec se využívá:

- přímá konzumace

- součást mnoha potravinářských výrobků

- v krmivářství

- surovina pro další průmysl

 

mladé rostliny a listy - konzumace v čerstvém stavu nebo jako vařená listová zelenina ochucená různým kořením (upravené jako špenát se používají k plnění tortil nebo omelet)

semena - celá, neupravená semena, expandovaná nebo vařená zrna, mouka

 

Semena - ingredience různých pekařských výrobků, těstovin, dětské výživy, instantních nápojů

naklíčená semena - součást mnoha salátových receptů, dresinků a omáček, pilafů, pudinků, přidávají se do toastů . (2.)

3.10.Merlík chilský (Chenopodium quinoa Willd.)

Jedná se o starý rostlinný druh dávných Inků,Nacházela se v celé západní části Jižní Ameriky na sever až po Mexiko. Poté nastal úpadek pěstování (jen v drsných horských oblastech). Po roce 1975 se začal znova zvyšovat zájem,největšími producenty jsou Bolívie, Peru. První větší polní pokusy byly provedeny v Evropě a od roku 1982 v Anglii, v Holandsku, v Německu, Dánsku a Finsku, podobně jako v USA i tady jsou využíváni jako zdravá výživa.

V Čechách je znám hlavně z botanických zahrad již před více než 100 lety a pravděpodobně se také pokusně vysévala. Jejímu většímu rozšíření však konkurovali výnosnější obilniny

Semena vypadají jako ječmen a listy jako špenát . (2)

3.11.Čirok (Sorghum vulgare Adams)

Rod Sorghum Moench. zahrnuje řadu jedno i víceletých druhů, převážně planě rostoucích v subtropických a tropických oblastech. Původem je z Etiopie. Druh čirok(Sorghum vulgare Adams.) je jednoletá bylina, botanickými vlastnostmi podobná kukuřici, květenstvím prosu. Vytváří hluboko kořenící, bohatě rozvětvený kořenový systém. Bohatě olistěná stébla jsou vysoká až 3 m i více. Intenzita odnožování je odlišná u jednotlivých hospodářských skupin (viz. níže). Nejsilněji odnožuje sudánská tráva, zatímco některé odrůdy čiroku zrnového neodnožují vůbec. Listy mají zvlněný a ostrý okraj a jsou pokryty slabým voskovým povlakem. Někdy bývají mladé listy se slabým antokyanovým nádechem. Květenstvím je lata s jednokvětými klásky, modifikacemi charakteristická pro každou hospodářskou skupinu. Technický čirok má 0,8 m i více dlouhou latu s pružnými větvemi. Čirok cukrový a sudánská tráva mívají různě hustou, často volnou, rozkladitou latu. Čirok je fakultativně cizosprašný. Zrno je buď úplně pluchaté nebo částečně obnažené, případně zcela nahé. (2.)

4.seznam použité literatury

1.www.epos.ecn.cz(25.2.2006)

2.www.vurz.cz(24.2.2006)

3.www.biotrin.cz (18.1.2006)