Početí a těhotenství

Početí nastává v okamžiku splynutí mužské spermie s ženským vajíčkem. Doba, během níž může dojít k oplodnění je asi 24 hodin. Nesetká-li se vajíčko se spermií, odumírá v průběhu pouti do dělohy. Po dvou týdnech jsou jeho pozůstatky vyplaveny spolu s odloučenou děložní sliznicí při menstruaci. Ovulace je u mnoha žen spjata se zvýšenou touhou po pohlavním styku. Sezónní výkyvy porodnosti svědčí o tom, že také lidská sexualita je do určité míry podřízena ročnímu cyklu.
Při ejakulaci je semenná tekutina vystříknuta hluboko do pochvy proti děložnímu hrdlu. Vzdálenost asi 15 – 18 cm z pochvy do vejcovodů spermie urazí za několik hodin. Nejzdatnější z nich mohou za příznivých podmínek dosáhnout vejcovodu již za půl hodiny. Ostatní se na své pouti mnohokrát zastaví v četných záhybech sliznice, většinou se ale uvolní a pokračují dále. Jejich cesta může trvat dlouhé hodiny, někdy dokonce i několik dnů. Spermie se při tom mění; jsou ovlivňovány látkami v děložním hrdle, děloze a vejcovodech, přičemž získávají schopnosti řádně oplodnit vajíčko. Dlouhá životnost spermií způsobuje, že k oplodnění může vést i pohlavní styk několik dní před ovulací. Pravděpodobnost početí je ale vyšší, dojde-li ke styku v období ovulace.
Zhruba po dvou hodinách je vajíčko obklopeno spermiemi, které překonaly všechny překážky a byly nejrychlejší. Pouhých sto spermií zbylo z původních 500 milionů. Nyní se pokoušejí proniknout stěnou vajíčka. Ve chvíli, kdy se malá skupina prodírá stěnou vajíčka, náhle jedna z nich pronikne do jejího nitra. Vzápětí dochází k pozoruhodnému jevu: chemické složení stěny vajíčka se rychle mění a zamezuje ostatním spermiím vstoupit do vajíčka, třebaže se jim to již téměř podařilo. Tak je vyloučeno, aby do vajíčka vniklo více spermií. Pokud by k tomu došlo, další vývoj by se dříve či později zastavil. Neúspěšné spermie nadále setrvávají ve snaze oplodnit vajíčko ještě několik dní. Snad neslouží žádnému účelu, je však možné, že spoluvytvářejí chemické prostředí, které je pro vajíčko během cesty vejcovodem velmi důležité.
Hlavička vítězné spermie se svým genetickým nákladem nyní spočívá uvnitř jadérka ve vajíčku. Také genetický materiál obsažený ve vajíčku je soustředěn do jadérka.
Přibližně 12 hodin po splynutí chromozomů dochází k prvnímu buněčnému dělení, které se nadále opakuje ve 12-ti až 15-ti hodinových intervalech. V této fázi dosud neúčinkují žádné mechanismy ani chemické pochody, které by ženě signalizovaly změny v jejím organismu.
Prvních několik týdnů těhotenství je obdobím prudkého vývoje, na jehož hladkém průběhu závisí budoucí růst plodu. Oplození, zdárný průchod vejcovodem, uhnízdění v děloze, první hormonální signály mozku a vaječníkům, rané dělení buněk, vytvoření placenty – všechny tyto pochody mají zásadní význam. Vývoj a narození nového jedince působí ještě podivuhodněji, uvážíme-li všechny vlivy a nebezpečí, jež mohou proces narušit.
Rané potraty –tj. tak časné, že žena těhotenství ani nezaregistruje – jsou dosti časté. V jejich pozadí často stojí poškození nebo nesprávný počet chromozomů. Mechanismus, který zabraňuje vícenásobnému oplození vajíčka, slouží jako ochrana před takovýmito defekty. Vajíčko oplozené více spermiemi může dosáhnout poměrně pokročilého vývojového stadia, avšak následkem přebytku genetického materiálu se vývoj zpravidla zastaví. Kromě této příčiny raných potratů se poměrně běžně vyskytují případy oplození spermií s vadnou chromozomální skladbou. Spontánní potrat tedy často bývá obrannou reakcí přírody proti genetickým odchylkám; příčina tkví daleko častěji ve spermii než ve vajíčku.
Někdy může oplozené vajíčko uváznout ve vejcovodu, např. následkem jeho poškození. Ve vejcovodu mohou vzniknout následkem infekce či operace srůsty. V horším případě se vajíčko na stěně vejcovodu uhnízdí; pak jde o tzv. mimoděložní těhotenství. Zpočátku probíhá jeho vývoj normálně: embryo roste, vyvíjí se, žena pozoruje běžné známky těhotenství a test moči je obvykle potvrdí. Brzy se však projeví nedostatek prostoru a vzhledem k tomu, že se embryo nadále rozpíná, nedostatečně pružný vejcovod praskne a nastane vnitřní krvácení. Je nezbytná okamžitá operace, při níž je odstraněno embryo a často i část vejcovodu, někdy i vaječník. Z ne zcela jasných příčin se výskyt mimoděložních těhotenství v západním světě za posledních 10 – 15 let zvýšil. Zvláště ve městech byl zaznamenán prudký nárůst: jedno z přibližně 70 těhotenství bývá mimoděložní. Za hlavní příčinu bývají považovány častější pánevní infekce způsobené větší promiskuitou (tj. styk s více partnery), přesto však není možné zjistit všechny faktory. V rozvojových zemích umírá na následky neléčeného mimoděložního těhotenství mnoho mladých žen.
Je-li děložní dutina poškozena či deformována, může se vajíčko uhnízdit na nepříznivém místě, což v pozdějším těhotenství přináší potíže. Překrývá-li placenta zcela děložní branku, nemůže se dítě narodit přirozenou cestou, takže je třeba provést císařský řez.
Pouhé tři týdny po oplození již lze rozeznat některé části budoucího lidského těla. Začínají se vyvíjet nervy mozkového kmene a primitivní páteř. U nepatrného tělíčka lze rozlišit tři vrstvy buněk, ze kterých se později budou vyvíjet všechna tělesná ústrojí. Tato fáze je nesmírně citlivá. Sebemenší závada ve složitém programu může způsobit rozsáhlá poškození zárodku. Z tohoto důvodu existují bezpečnostní mechanismy. Jsou-li poruchy příliš vážné, zárodek se přestane vyvíjet a dojde ke spontánnímu potratu.
Vývojová stadia embrya byla dokumentována četnými výzkumy. Vědci provedli řadu důkladných měření a propočtů na základě materiálu, který měli k dispozici, tj. potracených zárodků. Výzkumy ukázaly, že v pátém týdnu je embryo asi 1 cm dlouhé. Moderní přístroje dokáží vytvářet pohyblivý obraz, což umožňuje sledovat rychlou srdeční činnost embrya.
V průběhu pátého a šestého týdne se dále vyvíjejí končetiny, trup a obličej. Hlava, která byla dosud silně předkloněna se narovnává stejně jako celé tělo embrya. Vyvíjí se odshora dolů a proto je hlava ve srovnání se zbytkem těla neúměrně velká. Tento nepoměr se vyrovnává teprve později v životě; ještě u novorozence připadá na hlavu zhruba čtvrtina celkové výšky, zatímco u dospělého člověka pouze osmina. Začínají se vyvíjet ruce a nohy, přesto jsou končetiny stále velmi krátké. Horní končetiny se vyvíjejí rychleji než dolní a svůj náskok si podrží ještě dlouho; dítě se naučí uchopit předmět mnohem dříve, než zvládne chůzi.
Tělesná hmotnost maminky je ukazatelem jejího růstu. V prvních třech měsících nadměrné přibírání většinou nehrozí v důsledku mírné nevolnosti. Když nevolnost později ustoupí, často se rozvine neobyčejná chuť k jídlu, jejíž příčina nejspíše tkví v rychlejším poklesu hladiny cukru v krvi. Ten je způsoben stále rostoucí energetickou spotřebou plodu. Po porodu tato fixace odezní a žena si ji jen těžko dokáže zpětně vysvětlit. Optimální váhový přírůstek na konci těhotenství by měl činit asi 10 – 12 kilogramů. Přílišný nárůst hmotnosti a nadváha vůbec jsou příčinou porodních komplikací. Výživa v těhotenství by se od původních stravovacích návyků příliš lišit neměla, žena by však měla dávat přednost vitamínům před vysokokalorickými pokrmy. Důležitou složkou výživy je ovoce, zelenina, celozrnné produkty a zdroje bílkovin, jako ryby, vejce, nízkotučné mléčné výrobky či libové maso.
Závěry rozsáhlých průzkumů dokazují, že ženy, které pijí během těhotenství alkohol, vystavují své děti riziku těžkého poškození a to jak v zárodečné fázi, tak v pozdějších stadiích nitroděložního vývoje. Alkohol poškozuje zejména zrakové ustrojí plodu. Také kouření je nebezpečné, neboť způsobuje pokles schopnosti krve přenášet kyslík. Každé potáhnutí z cigarety omezuje průtok krve pupeční šňůrou, a tím vystavuje plod zátěži. Děti silných kuřaček mají téměř vždy nižší porodní hmotnost. V tomto období má nesmírný význam nezakouřené pracovní prostředí také proto, že přítomnost tabákového kouře často umocňuje těhotenskou nevolnost.
Ve třetím měsíci těhotenství plod bezpečně spočívá v děloze a jeho orgány a ústrojí se začínají propojovat. Mozek a smyslové orgány se na vývojových změnách podílejí stále více.
V průběhu čtvrtého měsíce plod povyroste z pěti na více než deset centimetrů. Tělesnými proporcemi stále více připomíná člověka, hlava je však stále nepoměrně veliká. Žena začíná pociťovat první znatelné pohyby plodu. Pokud tyto pohyby nezná, trvá déle, než si je plně uvědomí. Prvorodičky zpravidla zaznamenají pohyby asi o dva týdny později než ženy, které již rodily.
V posledních dvou měsících nitroděložního vývoje se v podkoží vytváří ochranná vrstva tuku. Váha plodu se zvyšuje asi o 200g týdně. Někdy je třeba, aby nastávající maminka sledovala svou hmotnost. Nadměrný příjem potravy může vyvolat potíže nejen u matky, ale i u dítěte, které přichází na svět s příliš velkou tukovou zásobou. Vysoká porodní hmotnost není vždy zárukou příznivého nitroděložního vývoje. Porodní hmotnost 4 – 5 kg není výjimkou, což představuje zvýšenou zátěž při porodu a vyžaduje přísné porodní sledování matky i dítěte. Ani snížený příjem potravy plodu neprospěje, třebaže lze s jistou nadsázkou říci, že dítě se vyvíjí na úkor matky. Špatná výživa, zejména ve spojení s nedostatkem vitamínů a minerálů, představuje vážný problém, neboť řada mozkových funkcí se vyvíjí právě během nitroděložního života. Nepřijímá-li matka (a tím i plod) vyváženou stravu, může nastat porucha vývoje mozku.
Ke konci těhotenství dosahuje bříško největšího objemu. Nastávající maminky si většinou stěžují na nepohodlí, které z toho plyne. Tlak dělohy na močový měchýř, který ztěžuje udržení moči, patří k nejméně vítaným projevům pokročilého těhotenství. Může se stát, že se porod mírně opozdí proti předpokládanému datu, to však není důvod k obavám – normální těhotenství trvá 38 – 42 týdnů.
Těhotná žena by měla znát tři neklamné známky porodu: pravidelné děložní stahy, protržení plodových obalů doprovázené odtokem plodové vody a odchod hlenové zátky někdy smíšené s krví. Přestávky mezi stahy kratší než deset minut signalizují začátek porodu. Děložní stahy se od nepaměti nazývají porodní bolesti, neboť jsou v pozdější fázi spojeny s bolestivými pocity. Přicházejí-li stahy asi v pětiminutových intervalech, nastává čas na hospitalizaci.
Úroveň nemocnic doznala v minulých letech značného pokroku. Rodičkám se dostává kvalitnější a účinnější pomoci zaměřené na úlevu od porodních bolestí.
Narození představuje pro novorozence značnou zátěž. Při každém stahu děložní svaloviny jsou placenta i pupeční šňůra stlačeny, následkem toho dochází ke krácení dodávky kyslíku do organismu dítěte. V průběhu silného stahu se tep dítěte zpomaluje, k normálu se vrací během následné přestávky. Novorozenec dokáže odolávat extrémní zátěži, důležitou úlohu při tom hraje činnost nadledvinek, které hojně vyměšují adrenalin a noradrenalin. Tyto hormony přispívají k ochraně plodu při nedostatečném zásobování kyslíkem, neboť zvětšují výkon srdečního svalu, zrychlují tep, podporují prokrvení mozku a zvyšují hladinu cukru v krvi. Takový stres a hormonální šok, jaké doprovázejí narození, se v životě jednotlivce již nikdy neopakují. Z toho je zřejmé, že porod pro dítě představuje nesmírnou zátěž, ale i to, že je dítě na tuto situaci výborně připraveno. Hormony se také účastní na přípravě plic pro správnou funkci mimo dělohu. Adrenalin brzdí vytváření plicní tekutiny, které probíhalo po celý vývoj nitroděložního plodu, a rozpíná dýchací ústrojí.
Po narození tolik očekávaného dítěte mohou rodiče konečně pohladit a obejmout svého nového člena rodiny. Nová rodina je uprostřed nemocničního shonu ostrůvkem euforické radosti.