Polytrauma

Poranění dělíme na 2 základní skupiny :
a) Izolovaná poranění – poranění jednoho orgánu nebo jedné tělní oblasti
b) Polytraumata, která mají prognozu horší než u izolovaných poranění

- je to mnohočetné (sdružené) poranění několika orgánových systémů nebo tělní oblasti spojené s postižením základních životních funkcí – dýchání, oběhu, vědomí a vnitřního prostředí, které vedou k bezprostřednímu ohrožení života.
Příčinou ohrožení vitálních funkcí může být stupeň závažnosti postižení jednoho dominantního poranění (např. mozek s postižením mozkového kmene). Na druhé straně může dojít k postižení základních vitálních funkcí kombinací účinku jednotlivých poranění, která izolovaná nemusí být tak závažná (krevní ztráta – šoková plíce – traumatická tuková embolie)
Při stanovení diagnosy je rozhodující stupeň postižení funkce organismu jako celku a ne počet jednotlivých nevýznamných poranění. Avšak závažnost polytraumatu je tím větší, čím více tělních oblastí je postiženo (při postižení 3 orgánových systémů je úmrtnost 75 %, při postižení 4 je úmrtnost vyšší než 90 %)
Je – li součástí polytraumatu kraniocerebrální poranění, je prognoza méně příznivá (kraniocerebrální poranění jsou zastoupena ve více jak polovině polytraumat)
Nejčastější kombinací u polytraumatu je hlava – hrudník – končetiny, což je typické pro dopravní nehody a pro pády z výšek

Závažnost a prognoza polytraumatu :
Polytraumata malých dětí a starých osob jsou prognosticky méně příznivá než u mladých dospělých osob.
Poranění a počet postižených systémů a jejich kombinace je komplikován popálením, radiačním traumatem, crush a blast syndromem
Rozhodujícím faktorem prognozy polztraumatu je také čas na vyproštění a poskytnutí kvalifikované první pomoci. V této fázi je nejvyšší úmrtnost na hemoragický šok a masivní aspiraci. Vznikající traumatický šok, jeho hloubka a délka trvání závisí na bolesti, krevní ztrátě, zhmoždění tkání, kontusi srdce a plic.
Nutnost rozsáhlého operačního výkonu, který provádí skupina odborníků současně a pokud možno v jedné fázi, je možná až po stabilizaci stavu

Celková odpověď na polytrauma probíhá v prvních pěti kritických dnech, kdy se o prognoze polytraumatu je velmi těžké vyjádřit. Největší význam v této prognoze má šoková plíce, šoková ledvina a tuková embolie. Později mezi komplikace patří infekce a vývoj apalického syndromu.

Typická polytraumata
1. dopravní nehody – podílí se – kraniocerebrální poranění, kontuse hrudníku a břicha, zlomeniny končetin

2. pády z výšek – kombinace kraniocerebrálního poranění s poraněním páteře a míchy, dále poranění břicha

3. Crush syndrom – syndrom ze zasypání – mnohočetná poranění ze zasypání, při kterých dojde k pohmoždění svalové tkáně. Z této tkáně se uvolní myoglobin, který se dostává do ledvin. Primárně dochází k myoglobinurii, potom dojde k selhání ledvin na podkladě ucpání nefronů myoglobinem. Dále se uvolňuje kalium, které má podobný vliv na organismus - hyperkalemie

4. Blast syndrom – poranění z tlakové vlny při výbuchu. Tato tlaková vlna se šíří i ve vodě, proto výbuch ve vodě je stejně nebezpečný. Důsledkem této tlakové vlny dochází ke vzniku četných vzduchových embolů, poškození bubínků uší, k tlakovému poškození dochází až k perforaci střev.
Při výbuchu dochází k vzniku vzduchové masy, při které může dojít k roztrhání těla nebo k odtržení končetin. Taktéž může dojít k odhození osoby, po tomto odmrštění mohou vznikat další četná traumata a zlomeniny při nárazu těla na zem nebo na jiné předměty. Jedná se o závažné poranění vyžadující intenzivní léčbu.

Pro prognosu polytraumat a jejich klasifikaci bylo vytvořeno několik klasifikačních schemat :
TS – trauma score
ISS – injury severity score
AIS – abreviated injury score
GSC – glasgow coma score

Postupy u polytraumat :
Jedná se o řetězec, diagnosticko – terapeutických postupů, na kterém se podílí tým odborníků a jehož cílem je co nejrychleji posoudit stupeň ohrožení funkce organismu a zasáhnout dle závažnosti jednotlivých poranění, aby nedošlo k multiorgánovému poškození organizmu
Zasahujeme již v místě poranění
1. postup na místě poranění – zjišťujeme vitální poruchy, provádíme zástavu krvácení, resuscitaci dýchání a oběhu, dokončujeme orientační vyšetření a provádíme nejnutnější úkony první pomoci
2. zajištěný transport se provádí až po zvládnutí stavů bezprostředního ohrožení života a to za podmínek zajištěných dýchacích cest, zajištěných žilních vstupů (linek), v zajištěné poloze a s fixací zlomenin. Předpokladem transportu je doprovod a vybavení léky.
Převoz nemusí být rychlý, ale pacient by měl být převezen živý. Rychlý převoz je pouze v případě jsou – li terapeutické zásahy v místě poranění neúčinné či neproveditelné
3. nemocniční péče – tým odborníků jehož základem je chirurg + traumatolog + anesteziolog. Tým vede nejzkušenější z odborníků. Provádí se systém diagnosticko – terapeutických výkonů, laboratorní odběry, atd…