Moře a oceány pokrývají přes 78 % povrchu naší planety a pod hladinou skrývají neuvěřitelné bohatý život. Z moře přichází 28 % bílkovin tvořících potravu lidstva. Neustálým znečišťováním tohoto nenahraditelného ekosystému si lidstvo „podřezává větev, na které dosud sedí “.
Moře poskytovalo své plody člověku od pradávna. Lov ryb a jiných živočichů má stejně dlouhou historii jako člověk sám.
Nejsilnější útok člověka na mořské živočichy nastal asi před 100 lety a od té doby se stále zintenzivňuje.
Prvními a snadnými terči byli mořští savci, žijící ve velkých koloniích, především šlo o tuleně. Právě před koncem 19.století byl na březích Antarktidy, téměř vyhuben rypouš sloní a lachtan medvědí.
Lov velryb
Velryby byly loveny již před tisíci lety. Zpočátku se lovily velryby grónské. O vyhubení tohoto mořského obra se postarali na konci 17. století Angličané, Holanďané a Dánové v severním Atlantiku a v roce 1850 i v severním Pacifiku. Na konci 19. století byly vyhubeni vorvani v celosvětovém měřítku.
V roce 1985 vstoupil v platnost celosvětový zákaz lovu velryb. Dnes existují jen dvě země, Japonsko a Norsko, které velryby dosud loví, údajně pro vědecké účely. Přesto se maso, z těchto „vědecky ulovených velryb‘‘ stále dostává na stůl luxusních japonských restaurací. V loňském roce bylo v japonských vodách pro vědecké účely uloveno téměř 1000 plejtváků malých.
Průmyslový lov velryb
Dalším problémem je rybářský průmysl. Rybáři loví
v oblastech nejbohatšího výskytu ryb, čímž ochuzují velryby o potravu a vyhladoví je, nebo je přímo bezohledně usmrcují, když se jim zapletou do rybářských sítí.
V roce 1868 vynalezl nor Toyn harpunové dělo. Tím se
začaly velryby lovit ještě ve větším měřítku.
Na počátku 50. let byl plejtvák obrovský téměř úplně vyhuben. V 70. letech začala poukazovat Světová organizace na ochranu přírody na nebezpečí totálního vyhubení velkých druhů kytovců, které může nastat pokud okamžitě nebudou přijata opatření k jejich záchraně.
Za pouhých 80 let 20.století uloveno více jak 2 mil. kusů těchto
nádherných a tajuplných tvorů. Podle odhadů Mezinárodní velrybářské komise zbylo například z původních 250 tisíc plejtváků obecných nanejvýš 450 kusů.
Ohrožené druhy :
1. silně ohrožen : Vorvaň obrovský
Kosatka dravá
Keporkak
Plejtvák sejval
Velryba grónská
Plejtvák obrovský
2. ubývá : Kulohlavec
3. ohrožen : Vorvaňovec anarnak
Plejtvák myšok
4. není známo : Narval
Lov a průmyslový lov delfínů
Existuje mnoho druhů delfínů, o jejichž způsobu života toho víme jen velmi málo. Mnoho těchto inteligentních savců každoročně skončí v sítích lovců tuňáků. V Japonsku na ně dokonce rybáři pohlížejí jako na zvířata ohrožující jejich zdroj obživy a brutálně je zabíjejí. Některé populace delfínů jsou dnes kriticky ohroženy.
Pro delfíny je smrtelně nebezpečné uvíznout v rybářské síti. Vzhledem k tomu, že se jako savci musí pravidelně nadechovat na hladině, znamená to pro ně vždy smrt udušením.V sítích japonských a korejských flotil, nalezne každoročně čtvrt miliónů delfínů.
Přestože je lov velryb a ostatních kytovců zakázán, u japonských břehů jsou hejna delfíních samic s mláďaty naháněna motorovými čluny k pobřežím mělčinám a zde jsou vražděna v takovém množství, že se pobřežní voda zbarví do červena jejich krví. Nejvíce jsou takto postiženy delfíni skvrnití a pruhovaní; některým jejich populacím v Tichém oceánu již hrozí vyhubení.
V Americe jsou velmi populární a časté drezúry kosatek nebo delfínů skákavých. Pro jejich inteligenci jsou schopni naučit se mnoho úkonů.
Tradiční rybářství se dnes změnilo v průmyslové odvětví, které je schopno narušit rovnováhu složitého mořského ekosystému. Rybáři se sjíždějí do míst, slibujících velké výdělky. Jejich počty se stále zvyšují, až přerostou únosnou hranici. Protože není v zájmu nikoho, aby se omezoval a lovil v přijatelném měřítku, zdroje se nakonec vyčerpají. Rybáři se přemísťují jinam a zanechávají za sebou zdevastovaná loviště a rozpadlé vesnice na pobřeží.
Vývoj ekonomiky tento problém ještě zhoršil. Velké plovoucí továrny na zpracování ryb mají na svědomí dvě třetiny celosvětového úlovku. Problém je ovšem v tom, že pracují velmi neefektivně. Oproti malým rybářům, lovícím tradičním způsobem a schopným zpracovat vše co uloví, vrací tyto obrovské plovoucí konzervárny velkou část zabitých ryb zpět do moře jako nepoužitelný odpad. K takovémuto zbytečnému drancování moří dochází díky používání tzv. tenatových sítí.
Tenatové sítě vynalezli rybáři již před několika staletími hlavně pro lov tuňáků a mečounů. Sítě jsou připevněny ke spodkům rybářských lodí, odkud visí kolmo dolů. Ovšem sítě svými oky zachytí i všechny živé tvory, aniž by byli cílem lovu. Uvíznou v nich delfíni, žraloci i želvy. Kytovci v těchto sítích zahynou utopením. Utopí se také i velké množství mořských ptáků, kteří se při lovu potápějí pod hladinu.
Oceánologové odhadli, že při lovu tenatovými sítěmi tu každý rok zahyne nejméně 750 tisíc mořských ptáků a na 120 tisíc delfínů, velryb a tuleňů.
Postupné plenění jedné rybolovné oblasti za druhou je obžalobou našeho chování vůči bohatství, které nám oceány a moře poskytují. Bylo by nutno snížit obsah rybolovu na takovou míru, aby se zásoby ryb stačily obnovovat.
Znečištění ropou a jeho důsledky
Ropa byla sice známa už od středověku, například v babylónské říši, ale tehdy se využívala nanejvýš k léčebným účelům nebo ke kouzlům. Teprve v tomto století se stala významným zdrojem energie. Hlavní zdroje ropy leží většinou mimo těžiště průmyslové výroby a proto se dopravuje buď potrubím nebo cisternovými loděmi.
Znečišťování moří ropou nabývá stále větších rozměrů a místy dostává formu lokálních katastrof.
Až do padesátých let byly cisternové lodě a tankery nevelkých rozměrů, a tak jejich ztroskotání nemohlo příliš ohrozit mořské organismy. Ani množství ropy, které se dostávalo do moře při jejich vymývání, nepřesahovalo hranici, kdy mohlo být zneškodněno přirozenou cestou, tedy bakteriální činností.
Ke zvlášť rychlému nárůstu počtu obřích tankerů došlo v roce 1967 za války s Izraelem, kdy byl vyřazen z provozu Suezský průplav. Aby se majitelům tankerů vyplatila dlouhá cesta, kterou museli podniknout kolem jihu Afriky, nabývaly tankery stále větších rozměrů. Za dobu své existence napáchaly obrovské škody na mořských organismech a živočiších.
V roce 1987 uniklo na celém světě do moří více než tři a půl milionu tun ropy.
Vyplachování nádrží na ropu na širém moři : Podle odhadů odborníků uniká při normálním provozu z těchto tankerů při čištění jejich nádrží do moře asi 33 tisíc tun ročně. To je už ovšem množství, které je pro mořské organismy obrovskou zátěží.
Nekontrolovatelné výrony ropy z vrtů : Výrony z vrtných otvorů při těžbě ropy uvolňují obrovská množství nafty a plynu, která se těžko dají využít. Po explozi vrtu na mořské těžební plošině IXTOTI vyteklo v roce 1978 do Mexického zálivu více než 400 000 tun ropy.
Havárie tankerů : Nejdramatičtější ropné zamoření způsobují bezesporu ztroskotání tankerů. Katastrofy tohoto druhu jsou tíživou můrou ropného průmyslu.
Jednu z největších ekologických katastrof způsobila havárie cisternové lodi Amoco Cadiz v březnu 1978, plující právě pod liberijskou vlajkou. Tehdy se do moře vylilo 60 tisíc tun ropy. Na počátku bylo znečištěno 72 km pobřeží. Počátkem dubna se otočil vítr a hnal ropnou skvrnu opačným směrem a koncem dubna, tedy měsíc a půl po havárii, bylo zasaženo již 300 km pobřeží.
Pohroma, valící se v důsledku této havárie na mořské živočichy, byla ohromná. Někteří sice mohli utéct ze znečištěné zóny, horší to bylo s těmi, kteří byli zasaženi nenadále, nebo kteří jsou nepohybliví, jako například ústřice. Z ústřičných líhní muselo být zničeno 6 tisíc tun ústřic pro nepoživatelnost. Žalostný pohled byl na vodní ptactvo, zvláště alky . Ropný povlak zbavil jejich peří tuku, což vedlo buď k jejich utopení, nebo v důsledku ztráty tepelné izolace zmrzli. Mnozí z nich se přímo otrávily ropou. Vyčištění pobřeží od ropy stálo francouzskou vládu 700 mil.franků .
Dopad na faunu : Od ledna 1971 do června 1979 bylo jen na britském pobřeží nalezeno 36 000 ptáků uhynulých v důsledku znečištění ropou. Mořští ptáci jako např. alky, alkouni a papuchalkové jsou ohroženi v prvé řadě.Ropa obsažená v rybách, které jsou potravou tuleňů nebo na pobřežích, kde se tuleni rozmnožují, může přivodit i těmto zvířatům těžké újmy na zdraví. Pokud jsou postiženi jen malým množstvím nafty, mají šanci i přežít. Avšak ti, kteří vplují až do ropného kalu zpravidla zahynou.
Dalším nebezpečím jsou samotných těžebních pracích. Havárie vrtných plošin nejsou žádnou vzácností, protože věže jsou vystaveny silným bouřím, kterým se nemohou vyhnout a někdy dojde i k výbuchu. Například v šelfu zátoky 3.června 1979 vybuchl průzkumný vrt a požár a výlev ropy byly zastaveny až 23.března 1980, tedy po 290 dnech. Výbuch zničil celé zařízení, takže se ropa mísila s vodou hned u dna. Na pobřeží se dostalo asi 120 tisíc tun ropy, a zahynulo při tom na 4 tis. mořských ptáků.
Znečištění moří - odpady
Do všech světových oceánů proudí nepřetržitě obrovské množství ropných látek, odpadních vod,samotných odpadů, těžkých kovů, pesticidů, jedovatých chemických látek a radioaktivního odpadu. Nepříznivé důsledky na život v mořích má i vypouštění teplých vod z továren a elektráren.
Znečištění moří není možné regulovat. Oceány nemají hranice a při jejich nesmírné ploše se ani nedají důsledně kontrolovat.
Vědci odhadují, že zhruba 80 % látek znečišťující moře pochází z pevniny – z průmyslu, čističek a zemědělských závodů.
Požíváním bezfosfátových pracích prostředků snižuje množství fosfátů unikajících do moře. Existují již technologie na recyklaci použitých olejů. V mnoha zemích je dnes již zvykem shromažďovat použité oleje v meziskladech.
Nejlepším způsobem, jak znečišťování moří omezit na únosnou míru, je omezit jeho příčiny.
Nejen ve světě, ale také u nás jsme svědky bezohlednosti vůči vodním tokům. Vždyť jen v naší republice je už asi 500 km toků bez života a 5000 km je silně znečištěno a tyto nečistoty rovněž směřují do světových moří.
Doufejme, že oceány už brzy přestanou být považovány za jámy na odpadky, o jejichž jedovatosti a škodlivosti už dnes nikdo nepochybuje.
Jediná cesta, jak ozdravit a oživit mrtvé toky, hynoucí jezera a churavějící moře je důsledné čištění odpadních vod.
„ Rány, které jsme způsobili Zemi, můžeme vyléčit.Ale nemá-li být pozdě,
musíme to udělat hned.“
24. červenec 2008
11 657×
1594 slov
