Původ a vývoj člověka

O původu člověka se podařilo na různých místech v Africe, Asii i v Evropě najít pozůstatky jedinců, které sestaveny vedle sebe vytvářejí řadu vedoucí (s menšími, někdy s většími mezerami) k dnešnímu člověku. Tato řada postihuje údobí několika milionů let. Datování nálezu lze totiž celkem přesně stanovit podle geologických vrstev, v nichž pozůstatky ležely. Mladší nálezy (asi do stáří 40 tis. let) lze navíc ověřit podle množství radioaktivního izotopu uhlíku.

Dnešní člověk patří do čeledi hominidů, v níž kromě rodu Australopithecus je i rod Homo, zastoupený třemi druhy: Homo habilis(člověk zručný), Homo erectus(člověk vzpřímený) a Homo sapiens(člověk rozumný).

Předchůdci dnešních lidoopů a člověka se oddělili asi před 15-ti miliony lety.
Australopithecus zeuxis -(30 mil.let) Egypt, znaky budoucích pravých opic a lidoopů
Proconsul africanus -(22-14 mil let), V. Afrika, znaky lidoopa
Dryopithecus - Afrika, Evropa a Asie, lidoop, není předkem člověka
Australopithecus afarensis – (3,6-2,6mil. let) Etiopie, Tanzanie

AUSTRALOPITHECUS AFRICANUS: (3 - 2miliony let)
- několik druhů Astralop., některé vyhynuly jako slepá linie (robustnější: robustus, bosei, aethiopicus)
- Jižní a Východní Afrika
- tento druh patří do vývojové řady člověka
- výška asi 140 cm , hmotnost 45 kg , vzpřímená chůze po dvou, mozkovna asi 500 ml, špičáky již
nevystupovaly z řady ostatních zubů, mohutnější čelisti a žvýkací svaly
- žil ve stepích a lesostepích, používal kamenné nástroje (neví se, zda záměrně a soustavně)

HOMO HABILIS: (2 - 1,4 mil let) – člověk zručný
- první jedinec řazený do rodu Homo
- Tanzánie, Etiopie
- výška 125-135 cm, hmotnost 30-40 kg, mozkovna 650 cm3, výroba kamenných nástrojů –lovil zvěř
- obývá savany, řídké lesy, skalnatá údolí, všežravec

HOMO ERECTUS: (1mil. – 350tis. let ) – člověk vzpřímený
- výška 150-170 cm, mozkovna až 770-1250 cm3
- pozůstatky nalezeny v Asii, v Africe, ale i v Evropě
- kamenné nástroje funkčně opracované, Homo erectus pekinensis již užívá oheň
- nálezy: Heidelberg

HOMO SAPIENS NEANDERTALENSIS: (300 - 250 tis. let) - pračlověk
- velmi diskutovaná fáze vývoje člověka
- pozůstatky neandrtálce (pračlověka) byly nalezeny v údolí Neanderthal v Německu (Düsseldorf), k
- mozkovna svou kapacitou odpovídá dnešnímu člověku.
- Anteneandertálec – nejstarší, sběrač, lovec, malé tlupy
kostěné a kamenné nástroje a zbraně, dřevěné oštěpy přiostřované opalováním
mozkovna 1200-1325 cm3
- silné nadočnicové oblouky, těžká spodní čelist, ustupující brada
- 2 formy neandertálce:
1)časný neadertálec - Protoneandertálec (Homo sapiens aniensis): spojovací článek mezi neandrt. a
nejvyspělejší formou člověka
2)klasický neandrtálec (Homo sapiens neandertalensis): robustní, mohutné svalstvo, silné naočnicové
valy, ploché temeno, široké nosní otvory, chybí bradovitý výběžek
Slepá vývojová větev, vymírají.

HOMO SAPIENS SAPIENS: (35 - 10 tis. let) – člověk předvěký
- Afrika, Palestina, Blízký východ
- tělesnou stavbou se neliší od dnešního člověka
- 106-175 cm, klenutější a zaoblenější lebka, méně vyvinutý nadočnicový val, bradivitý výběžek
- kromaňonec - nalezen v jeskyni Cro-Magnon (Francie)
- lov organizovaně, primitivní obydlí
- vysoká umělecká úroveň - zobrazování zvířat, ale i člověka, zvláště žen (madony, např. věstonická)
- náboženské představy, obřadní pohřbívání mrtvých
- naleziště na našem území - Dolní Věstonice, Pavlov, Koněprusy....

Hominizace a sapientace
Vývojové změny prokazatelné na kostře a směřující k formám člověka - hominizace.

- napřimování postavy, které se projevilo na stavbě páteře, dlouhých kostí končetin a pánevních kostí
- předozadní zploštění hrudníku- umožnilo rotaci v ramenním kloubu
- obličejová část lebky je orientována více vertikálně, zvětšuje se mozek a tím i klenutí klenby
- sdružování ve společnosti a změna pudového jednání na uvědomělé, systematické a opakované používání předmětů jako nástrojů v různých oblastech činnosti a konání
- zmenšování špičáků
- otáčení palce ruky proti ostatním prstům

Na tuto poslední etapu navazuje sapientace, v níž pokračuje vývoj ruky do dnešní podoby, a spolu se vznikem artikulované řeči je možno sledovat i další vývoj lebky.