Rostliny a prostředí

Vztahy mezi rostlinami a prostředím.
Studiem vzájemných vztahů mezi organismy a jejich prostředím se zabývá ekologie. Ekologické faktory se dělí na: abiotické
biotické

Abiotické faktory: zahrnují vlivy neživého prostředí a to:
1) klimatické: světlo, teplo, srážky, ovzduší.
2) edafické: vlastnosti půdy.
3) topografické: geografické podmínky, nadmořská výška, reliéf.....

Biotické faktory: rozumíme tím vzájemné působení faktorů.
= Souhrn všech činitelů, které podmiňují existenci a vytvářejí životní podmínky dané rostliny, se označuje jako biotop neboli stanoviště.

Lokalita: znamená konkrétní místo výskytu a lze ji jednoznačně vymezit základními geografickými souřadnicemi.
(šířkou, délkou a výškou) Jinak se nazývá také naleziště.
Rostliny a houby, spolu s dalšími skupinami organismů, tvoří se svým prostředím celek zvaný ekosystém.
Ačkoli faktory prostředí působí zpravidla současně a reakce dané rostliny je výsledkem jejich kombinace a vzájemného ovlivnění, lze je rozdělit na:
a) energetické faktory
b) atmosférické faktory
c) voda
d) půdní faktory
e) vliv živočichů a působení okolních rostlin

A) Energetické faktory

= Veškeré organismy na Zemi jsou pod vlivem slunečního záření a dlouhovlnného tepelného záření, které vydává jejich okolí. Oba typy záření vytvářejí v daném biotopu charakteristické klimatické poměry.
Hustota ozáření je přitom závislá na zeměpisné šířce, ročním období a denní době.
V průměru se udává hodnota 0,25 KJ. m-2.s-1.
Jen malé množství záření 1-2% využívají rostliny na fotosyntézu.Toto fotosynteticky aktivní záření (PHAR), kterému zhruba odpovídá rozsah vlnových délek 380-750 nm, tvoří kolem 45% hustoty ozáření. Při porostu se záření zčásti odráží, pohlcuje i prochází, což je pro každý porost specifické. Podle adaptace listů na různé světelné podmínky rozdělujeme rostliny na:
a) slunobytné: rostliny vystavené na slunci.Stepi, hory, rašeliniště.
b) stínobytné: v různém množství snáší zastínění.Lesní a vodní rostliny.
Mezi nimi neexistuje ostrá hranice. Dále rostliny rozdělujeme podle toho jak snáší teplo na:
a) eurytermní: snášejí změny teploty v širokém rozmezí.To je většina
rostlin.
b) stenotermní: žijí v extrémních podmínkách. V ledu nebo v horkých vodních pramenech.

B) Atmosférické faktory:

= Ovzduší působí na vegetaci nejen prostřednictvím chemických sloučenin v něm obsažených, ale i jako faktor fyzikální např. vítr víry...
Znamená však hlavně zdroj látek, které jsou nezbytné pro růst a vývoj rostlin.

a) kyslík: 21% z celkově ze vzduchu. Nad půdou (v aerobním prostředí). Pod povrchem (v anaerobním prostředí) rostlina trpí nedostatkem O2 a vyrovnává se s tím různými adaptacemi např. provětrávací pletivo, dýchací kořeny)
b) oxid uhličitý: je jediný zdroj uhlíku pro vznik biomasy rostlin. Ve vzduchu je ho 0,034%. Přísun CO2 do atmosféry je dán především půdním dýcháním.a dýcháním živých rostlin, hub i živočichů. Na nárůstu koncentrace atmosférického CO2 se významnou měrou podílí i zvýšené spalování fosilních paliv.
c) znečištění atmosféry: důsledek hospodářské činnosti člověka.
d) vítr: účinek pohybu vzduchu na rostliny je významný již při malé intenzitě.(přenos
pylu, rozšiřování semen a nebo plodů) Stálé větrné proudění se výrazně projevuje např.
na tvaru koruny nebo na úklonu kmene.

C)Voda:

= Podle vztahu k vlhkosti (vodě) lze rostliny rozdělit na:
a) hydrofyty:(z řeckého hydór-voda) Jsou buď celé ve vodě ponořené nebo
svými listy leží na hladině.Charakteristickým znakem je malý podíl podpůrných pletiv a přítomnost provětrávacích pleti.Leknín. b) hygrofyty:(z řeckého hygrós-vlhký) osídlují vlhké až zbahnělé půdy, často
jsou na okrajích vodních ploch (nádrží). Kosatec, rákos.
c) mezofyty: rostliny „středně“ vlhkých stanovišť, kde nedochází k silnému ani k trvalému nadbytku nebo nedostatku vody.Lipnice luční.
d) xerofyty:(z řeckého xerós-suchý) rostliny suchých stanovišť, pro něž je typická silnější kutikula, mohutný kořenový systém a vysoký podíl podpůrných pletiv.Zvláštní skupinu xerofytů tvoří sukulenty, jejichž dužnaté tělo obsahuje vodní pletiva se zásobami vody.Kaktusy.

D) Půdní faktory:

= Půdní prostředí (pedosféra) je pro rostliny nejen zdrojem vody a minerální výživy, ale též prostředím k jejich upevnění na stanovišti. Svou činností i opadem rostliny výrazně ovlivňují a spoluvytvářejí vlastnosti půdy. Mezi ekologicky nejvýznamnější půdní charakteristiky patří celková zásoba a přístupnost živin, koncentrace vodíkových iontů (pH)
množství dusíku, zásobení vodou, provzdušnění půdy a obsah humusu.

a) oligotrofní: rostou na půdách s nedostatečnou zásobou živin. Vřes, borovice...
b) mezotrofní: rostou na půdách s průměrnou zásobou živin.Většina trav...
c) eutrofní: rostou na půdách s velkou zásobou živin.Sněženka, lilie...

Podle koncentrace vodíkových iontů. Reakce půdy na daném stanovišti se mění v průběhu roku, do značné míry závisí na druhu vegetace.Některé rostliny opadem zvyšují kyselost
půdy -smrk-. Jiné naopak zmírňují - lípa-. Podle vztahu k půdní reakci rozlišujeme:

a) acidofity: rostliny kyselých půd
-borůvka
b) neutrofity: většina našich rostlin
c) alkacofyty: rostou na půdách
-sleziník, routička
Ekologicky vyhraněnou skupinou jsou druhy vázané na stanoviště dobře zásobená sloučeninami dusíku. Tyto druhy náročné na dusík se nazývají nitrofyty. Kopřiva, bez.
Jiné naopak rostou na půdách s nedostatkem dusíku.

Vztahy mezi rostlinami a živočichy.

Nejvýznamnějším vztahem je potravní závislost heterotrofních živočichů na autotrofních rostlinách.V rostlinných společenstvích i u jednotlivých rostlin se významně projevuje vliv pastvy (okus nadzemních částí, sešlap, vstup živin s trusem pasoucích se zvířat).
Charakteristický znakem pastvin bývají proto „okusové formy“ dřevin. Velmi důležité vztahy, založené na vzájemném přizpůsobení, se vytvořily mezi rostlinami a jejich živočišnými opylovači a roznašeči plodů (semen). V neposlední řadě tvoří porosty rostlin životní prostředí pro téměř všechny druhy suchozemských živočichů a kromě potravy jim poskytují i úkryt a materiál ke stavbě hnízd a doupat.