Škorpióni jsou arthropoidi a patří mezi nejstarší arachnidy. Jsou příbuzní pavouků. Nejstarší nalezené fosílie poblíž Silurian rocks jsou staré přes 400 miliónů let. Tj. 200 miliónů let před tím, než se na Zemi objevili dinosauři. Od ostatního hmyzu se liší dvěmi částmi těla místo tří a také tím, že mají osm nohou, místo obvyklých šesti. Charakteristický dlouhý členěný zadeček zakončený v zakřiveném „ocasu“ svým bodavým ústrojím a drápy ve tvaru kleští je snadno rozpoznatelným znakem. Obvyklá barva škorpiónů je žlutá, v dospělosti až snědá a tmavě hnědá. Nedospělí škorpióni mohou být průsvitní. Vpředu na hlavě nad očima mají znak ve tvaru trojúhelníku. Ocas mají samečkové delší, než samičky.
Allopalaeophus caledonicus, Siluriánské období, 420 miliónů let stará fosílie
Škorpióni jsou skutečně velkými arachnidy. Délka dospělého kusu může být 1,5 – 21 cm. Některé fosílie škorpiónů jsou však velké až 1 metr! Nejmenším škorpiónem je rod Microtytius waeringi dlouhý 12 mm. Všichni jsou dravci. Jsou notoricky známí díky svému jedu. Všichni škorpióni jsou jedovatí, avšak pouze přibližně 20 druhů na světě má jed s dostatečným množstvím toxických látek k zabití člověka. Někteří škorpióni však svůj jed příliš často nepoužívají a jeho dávky nejsou smrtelné. Pokud byste se stali hmyzem, který hodlá být škorpióní potravou, pak by pro vás byla na 100 % všechna bodnutí smrtelná. Při bodnutí člověka rána velmi bolí, ale nemusí ještě znamenat smrt.
Existuje více než 650 druhů škorpiónů (některé studie uvádí dokonce 1100) a bude jich pravděpodobně ještě mnoho objeveno. Kolem 40 z nich žije ve Spojených státech. Ačkoli se škorpióni obvykle spojují s horkým a suchým prostředím jako jsou pouště, nalézají se také na chladných místech, ve vlhkých lesích nebo pastvinách.
Živí se především malým hmyzem, pavouky, housenkami, červy, případně ostatními škorpióny. Jakmile ukořistí svou kořist, použijí svá velká klepeta k rozdrcení těla a přitáhnou si jimi kořist směrem do úst. Škorpión pozře všechny vnitřnosti a šťávy své kořisti.
Z lékařského hlediska nejvýznamnější druh v USA je Centruroides sculpturatus. Po něm následuje dalších sedm druhů Centruroidů (nalezeni na jihozápadě USA a v Texasu), Isometrus maculatus (viděn v Kalifornii, na Floridě, stejně jako v tropických a subtropických zemích), Diplocentrus spp. (viděn v Kalifornii, Texasu, na Floridě), Vejovis spp. (viděn na jihozápadě USA) a Hadrurus hirsutus (jak říká jeho jméno, velký, ochlupený druh nalezen na jihozápadě USA). Většina škorpiónů není smrtelně jedovatá. V Arizoně, ve státě, kde mají se škorpióny největší zkušenosti, je smrt způsobená škorpiónem skutečně výjimečná. Centrum pro bodnutí škorpiónem na Arizonské Univerzitě v Tucsonu, které zaznamenává přibližně 2600 hovorů ročně popisující bodnutí škorpiónem, neznamenalo za posledních 65 let žádný smrtelný případ.
Vejovis ruselli, samec, Nové Mexiko
Nejnebezpečnější škorpióni se vyskytují v Jižní Americe (Brazílie, Mexiko), na Blízkém východu (Írán, Saúdská Arábie), v Severní Africe (Egypt), Jižní Africe, v Indii a Indočíně. V Jižní Americe jsou nejvýznamnější Tityus serrulatus a menší T. bahiensis. V Mexiku je nejnebezpečnější škorpión Durango (Centruroides suffusus). Za posledních 30 let zde zemřelo 1608 lidí, zejména dětí. Smrt je rychlá, přicházející v několika prvních hodinách po bodnutí. Tento druh je stále ještě viděn v Mexiku i v USA.
Parabuthus transvaalicus, gravidní samička, Afrika
Na celém blízkém Východu a v severní Africe jsou nejčastějšími příčinami bodnutí druhy Androctonus crassicauda (známý jako Černý škorpión), Leivrus quinquestriatus a Buthotus occitanus. V Saúdské Arábii bylo zaznamenáno v letech 1985 až 1993 26 nehod, všechny se týkaly dětí. Během války v Perském zálivu US armáda zdokumentovala v Saúdské Arábii 57 případů bodnutí. Ve válce operovalo přes 7000 vojáků během 4 měsíců. Žádné z těchto bodnutí nebylo smrtelné.
Mezi přední původce bodnutí škorpiónem v Jižní Africe patří druh Parabuthus granulatus. Menší studie zde zdokumentovala 42 případů bodnutí. Opět byly všichni postižení děti. Z 19 případů bodnutí skončily 4 smrtí.
V Indii je nejznámnější smrtelný Palamneus swammerdami. Dle jedné studie zemřelo 6 % všech bodnutých dětí. I přes zmiňované případy je škorpión poddajný a plachý noční lovec. Obvykle se spoléhá na vibrace, které způsobuje jejich oběť. Vůči lidem nejsou agresivní, dokud nejsou podrážděni. Škorpióni často hledají úkryt ve stájích či stodolách, kůlnách či na jiných klidných místech, která jsou ideální pro jejich lovící praktiky. Mohou se také často objevit v blízkosti spacáků nebo oblečení osob kempingujících poblíž takových míst. Kontakt s člověkem nastane většinou náhodou, například při manipulaci oblečení, ve kterém se škorpión vyskytne. Občas bodne i tehdy, když se dítě nebo dospělý snaží škorpióna chytit nebo uchopit.
Farmakologie
Toxiny (bakteriální jedy) škorpiónů jsou velmi ojedinělé a jsou složené z biochemických sloučenin krátkých neurotoxických proteinů. Škorpióní jed postihuje především nervový systém oběti.
Při pokusu se zvířaty bylo zjištěno, že se tento toxin šíří především do ledvin. Po injekci tohoto jedu do myši byl nalezen tento toxin v nejvyšších koncentracích v ledvinách, srdci a v plicích. Nejnižší koncentrace byla zjištěna v mozku. U lidí může být tento toxin vpravený pod kůži zjištěn nejdříve 8 hodin po bodnutí.
Škorpióní jed je složen z neurotoxinů, histaminu, seratoinu, enzymů, enzymových tlumičů a ostatních neidentifikovatelných látek. Jed může dále obsahovat sliz, různé soli, peptidy, nekleotydy a aminokyseliny.
Klinická toxikologie, příznaky bodnutí
Příznaky bodnutí škorpiónem se začínají projevovat za 45-60 minut. Jsou provázeny např. zvýšeným tlakem, tachycarií (zrychlenou srdeční činností) a masivním vzrůstem katecholaminů.
Centrální nervový systém je napaden během několika minut. Vznětlivost, neklid a úzkost jsou prvními příznaky. Zvýšená teplota, dráždivost, rozruch, vizuální poruchy, nevolnost, zvracení, zvýšení tlaku, obrna některých částí těla a záchvaty jsou dalšími hlubšími příznaky bodnutí. Důležitým příznakem je také to, že pacient je přecitlivělý na jakékoliv hlučnější podněty. Nečekaně hlasitý zvuk může mít až přehnaně polekanou odezvu.
Poškozeno může být také srdce a ostatní orgány. Způsobuje např. zánět slivnivky břišní, hyperglykémii. Dočasná přítomnost krve v moči je také možná.
Příznaky se také liší dle věku a hmotnosti pacienta. Ve skutečnosti děti cítí většinou jen malou nebo žádnou bolest kolem místa bodnutí, zatímco dospělí jsou na místě bodnutí postižení velkou bolestí. Jsou možné i srdeční komplikace, avšak infarkt myokardu postihuje díky bodnutí většinou jen starší děti nebo dospělé. Plicní příznaky jsou stejné ve všech věkových kategoriích. Děti jsou však více vznětlivé a nervózní, zatímco dospělí cítí spíše úzkost a napětí.
Škorpióní bodnutí může dále způsobit ochrnutí, křeče, srdeční nepravidelnost či potíže s dýcháním, které mohou vést až ke smrti. Některá bodnutí však mohou způsobit pouze poranění, jaká způsobují např. vosy nebo včely. Reakce na bodnutí je však skutečně velmi závislá na druhu škorpióna a reakci oběti na vstříknutý jed. Jsou také možné alergické reakce u jedinců, kteří takto reagují např. při bodnutí vosou.
Obecně platí, že častější obětí bodnutí škorpióna jsou děti. Je to způsobeno tím, že dítě je menšího vzrůstu a dávka jedu je proto pro dítě hůře snesitelná. Nejnovější pokusy na zvířatech však tuto teorii nepotvrzují. Pokusným dospělým krysám i jejich mláďatům bylo vpraveno stejné množství jedu, počet mrtvých byl na obou stranách přibližně stejný.
Léčba
Tak jako léčba od bodnutí jakéhokoliv jiného zvířete či hmyzu lze léčit i bodnutí škorpióna protijedem. Léčit bodnutí lze analgetiky, antiemetiky a občas i sedativy s benzodiazepinem. To je vše, co lze při léčbě bodnutí škorpiónem použít.
Na ránu je vhodné přikládat led, který úspěšně redukuje bolest v místě bodnutí. Nízkou koncentrací lidocainu (bez adrenalinu) lze také redukovat bolest. Tento způsob je zvláště úspěšný při bodnutí do prstů. Vyříznutí rány se nedoporučuje.
Zpočátku je možné záchvaty bolesti léčit benzodiazepinem. Záchvaty doprovázené horečkou mohou být úspěšně léčeny phenobarbitály. Tyto anticonvulsanty jsou efektivnější než ostatní antikonvulsanty jako např. phenytoin.
Protijed
Protijed je používán při bodnutí zvířaty, nejčastěji při hadím uštknutí. I přes teoretické výhody škorpióního protiviru je jeho použití sporné. Protivir v USA a v ostatních částech světa je získáván ze zvířat jako jsou koně nebo kozy, kteří jsou vystavováni slabým dávkám jedu. Dokud však protijed obsahuje cizí protigeny, existuje zde možnost onemocnění z podávaného séra. O bezpečnosti a účinnosti škorpióního protijedu se stále diskutuje.
Ačkoli studie 151 případů bodnutí škorpiónem a následného použití protijedu (ve všech případech u dětí) ukazuje, že tento protijed je podle všeho bezpečný, zvláště v Arizoně, zůstává jeho použití otázkou. Vzhledem k relativně nízké frekvenci škorpióního bodnutí není zatím v tomto oboru v USA dostatek potřebných studií.
Větší roli hraje protivir v Saúdské Arábii. 18 tamějších center popisuje 24.000 případů bodnutí škorpiónem a použití protiviru se zde plně podporuje. Úmrtnost byla jeho používáním snížena z 4-6.8 % na 0.05 %. Autoři studií zde zdůrazňují nutnost rychlého podání protiviru (do 2 hodin). Proto byl v Saúdské Arábii vytvořen protivir, který autoři doporučují využít i za hranicemi S.Arábie.
Na základě těchto studií je však nutné vždy zvážit užití tohoto protijedu, obzvláště nevhodný je při bodnutí více toxickými druhy škorpiónů. Je důležité vědět, že použití protijedu se liší podle druhu škorpióna. Výše uvedená studie totiž vznikla v místě výskytu velmi jedovatého druhu. Zdejší škorpióni jsou skutečně jedovatější než ti, kteří se nacházejí v USA. Ačkoli z těchto informací nelze vyvozovat žádné lékařské závěry, je možné škorpióní protijed zařadit mezi prostředky ochrany proti vážným nehodám se škorpióny.
Praxe je taková, že škorpióní protijed není v USA schválený a je k dostání pouze v Arizoně. Jeho použití je i v tomto státě omezeno pouze na velmi nebezpečné případy. Získat protijed mimo Arizonu je velmi obtížné. Veškeré informace o použití a vlastnostech protijedu je možné získat v Arizona Poison Control Center v USA.
Prodloužené těhotenství
I přes krátký život škorpiónů ve srovnání s lidmi nebo jinými savci, samička škorpióna nosí „dítě“ velmi dlouho. U druhu Opisthacanthus spp může těhotenství trvat až 18 měsíců. Pokud jejich život trvá 5 let a 3 roky, než dospějí, pak jsou samičky rodu Opisthacanthus spp těhotné více než polovinu svého dospělého života! Pokud to srovnáme s lidským životem, který trvá v průměru 60-70 let, je to skutečně velmi dlouhá doba. Některé druhy však mohou žít 20 až 25 let, obvyklá doba jejich života je však 3 až 8 let. Dospělosti dosáhnou přibližně za jeden až za tři roky, je to však také závislé na dosažitelnosti potravy.
Samička rodu Hadogenes spp. rodí neuvěřitelných 240 hodin! Matky našeho druhu (lidského) by takový porod jistě považovaly za horor.
Dospělí škorpióni mívají obvykle až několik mláďat najednou. Po náročném spojení samce se samičkou, které trvá 24 – 36 hodin následuje těhotenství, které může trvat od 5 měsíců do více než 1 roku. Mláďata se rodí v průsvitných váčcích. Jakmile se z těchto váčků dostanou, drží se na zádech své matky. Z jednoho vrhu se může narodit 13 – 47 mláďat. Průměr je 31 mladých na 1 vrh.
Hadogenes troglodytes, samička s mladými, Jižní Afrika
Již schopní útoku opouštějí mláďata matku během několika dní a začínají se starat sami o sebe.
Orientace škorpiónů
Většina škorpiónů používá zvláštní druh orientace. Několik z nich se i přes své mizivé vidění orientuje podle světel hvězd a měsíce (tzv. astromenotaxis). Škorpióni mají jeden z nejcitlivějších smyslů na světlo mezi zvířaty. Někteří škorpióni mohou být navigováni podle směru větru. Mají také velmi dobře vyvinutý sluch.
Škorpióni v moři
Mnoho lidí považuje škorpióny za nepříjemné. Málokdo ví, že škorpióny je možné nalézt také v moři a poblíž mořských pláží. Týká se to ovšem přibližně jen 10 druhů. Po odlivu je možné nalézt na pláži např. druh Centruroides spp. Škorpióny jako Vaejovis littoralis lze nalézt i v Sargasových řasách, Opistophalmus spp. žije ve schránkách korýšů nebo se objevuje ve vyplavených kmenech stromů podél Pobřeží Slonoviny v Africe. Většina z těchto škorpiónů je malá a nepředstavuje žádnou hrozbu pro člověka kromě Centruroides spp.
Fluorescence škorpiónů
Většina škorpiónů je aktivní v noci. Během dne jsou skrytí pod kameny, v puklinách nebo dírách v zemi a vycházejí ven po setmění. Díky jejich jedovatým bodákům není vhodné pohybovat se na jejich území bosý, což platí i v domech (v domě mých rodičů v Dallasu jsem jednoho škorpióna omylem zašlápl). Jedna neobvyklá vlastnost škorpiónů usnadňující biologům jejich vyhledávání je UV fluorescence (ultrafialové světélkování) jejich těl. Biologové lovící škorpióny vysílají ultrafialové světlo poblíž jejich teritoria a sledují jejich tajemnou nazelenalou světélkující barvu. UV světlo je vstřebáváno krunýřem škorpióna do jeho těla a je odráženo jako viditelné světlo.
Fluorescenci způsobuje mimo jiné i alkohol, který je obsažen v jejich tělech. Je to ale především díky nespecifikované sloučenině, kterou taktéž obsahují.
Hubení škorpiónů
Hubit škorpióny lze chemikáliemi, např. některými z následujících insekticidů:
· permethrin (Prelude®, Dragnet®);
· cyfluthrin (Tempo®);
· cypermethrin (Demon®);
· lambda-cyhalothrin (Demand CS®);
· deltamethrin (Suspend®);
· propoxur (Baygon®);
· diazinon;
· chlorpyrifos (Dursban®);
· malathion;
· synergized pyrethrins.
Škorpióni určitých druhů se vyskytují v:
Evropě a blízkém východu – Izrael, Irák, Írán
Americe – USA (Arizona, Florida, New Mexico, Texas, Kalifornie), Mexiko, Honduras, Panama
Africe – Belize, Tanzánie, JAR, Egypt, východní Afrika
Asii – Indie, Indočína
Škorpióni jsou přirozenou součástí přírody. Většina z nich není smrtelně nebezpečná a jejich existence činí život zajímavým.
S použitím následujících zdrojů sestavil a přeložil Tomáš Němeček, Česká Lípa © 2001
http://www.mapoison.org/ctr/9803scorpion.html
http://www.ucmp.berkeley.edu/arthropoda/arachnida/scorpiones.html
http://entowww.tamu.edu/extension/bulletins/l-1678.html
http://wrbu.si.edu/www/stockwell/emporium/emporium.html (včetně fotografií)
8. listopad 2007
5 299×
2123 slov
