Sluch

Vědomí a vnímání
Senzorické procesy
Sluch

Sluch je jedním z nejdůležitějších prostředků získávání informací o okolí. To je umožněno tím, že pohybující se předměty a předměty, které o sebe narážejí, způsobují vibrace, které se šíří vzduchem. Lidské ucho tyto vibrace zachytí a mění je na informace, které jsou vašemu mozku srozumitelné. Lidské ucho je schopno rozeznat různě silné zvuky, od spadnutí špendlíku až ke startu letadla, jehož zvukový efekt může být vašemu uchu nebezpečný.
Zvukové vlny- Zvuk vzniká kmitáním předmětů. Když se jakýkoliv předmět hýbe, molekuly vzduchu předním jsou stlačovány blíže k sobě. Tyto molekuly uvedou do pohybu další molekuly. Tímto způsobem jsou vzduchem přenášeny zvukové vlny.
Stupeň hlučnosti- Hlasitost, neboli síla zvuku se vyjadřuje v decibelech. Šepot představuje zhruba 15dB, tichý brukot třídy činí asi 50dB, rušná ulice s dopravním ruchem okolo 90dB. Hluky, které převyšují 100dB, mohou být pro naše ucho nepřijatelné. Zvuky pohybující se nad hranicí hlučnosti 140dB, např. zvuk startujícího tryskového letadla, jsou pro naše ucho bolestivé a mohou vážně ohrozit bubínek.
Sluchová soustava- Sluchovou soustavu tvoří uši, určitá část mozku a spojující nervové dráhy. Lidské ucho je rozděleno na tři části: vnější ucho se skládá z ušního boltce (Jediná část, která je vidět) a zvukovodu, který vede do vnitřních částí ucha. Funkce ušního boltce se vyznačuje tím, že přijímá zvukové vlny, které se dále šíří do středního přes zvukovod. Zvukové vlny přijímané vnějším uchem putují zvukovodem a rozkmitávají bubínek, který se nachází při vstupu do středního ucha. Velikostí je střední ucho 1/8 zevního ucha a představuje malou dutinku v lebce. Ve středním uchu se nachází bubínek. Střední ucho se napojuje k nosu Eustachovou trubicí. Toto propojení slouží k tomu, abychom udržovali rovnováhu. Jestliže se hustota vzduchu kolem nás mění, naše uši se musí této změně přizpůsobit, a tak se někdy stává, že nám v uchu zalehne. Dutinu bubínkovou vyplňují tři středoušní kůstky. Každá z nich má odlišný tvar. Jsou známy pod názvy kladívko, kovadlinka a třmínek. Vibrace přecházejí od bubínku přes kladívko ke třmínku až dojdou ke spojnici mezi středním a vnitřním uchem, které připomíná oválné prkénko. Vnitřní ucho změní vibrace na impulsy, aby je poté mozek dekódoval. Tato soustava hraje významnou roli k udržení rovnováhy. Zahrnuje také splet chodeb-hlemýždě, které obsahuje tekutinu s vlastními sluchovými buňkami. V prostřední trubici jsou řady nepatrných řasnatých tělísek pokryty tenkou blánou. Tato řasnatá tělíska se nazývají Cortiho orgán a zde se nachází skutečné centrum sluchu. Vibrace neboli tlakové vlny prochází přes hlemýžď, pohybují blánou dozadu a dopředu. Když se membrána pohybuje, uvede chloupky v Cortiho orgánu do pohybu a ty dále vysílají signály do mozku, kde je mozek převede do srozumitelné podoby.
Vnímání intenzity zvuku- jsme citlivější ke zvukům střední frekvence (jednotka Hertz), než ke zvukům vysokým nebo nízkým. Vnímáme zvuky v rozmezí 16Hr-16kHr. Zvuky o frekvenci nižší než 16Hr nazýváme infrazvuk. Zvuky o frekvenci vyšší než 16 kHr nazýváme ultrazvuk. frekvence souvisí s výškou tónu. Čím je frekvence vyšší, tím je vyšší tón. Intenzita zvuku se liší v uších. Pokud je zdroj zvuku napravo od nás, budeme je slyšet pravým uchem intenzivněji než levým. Tento rozdíl intenzity používáme k lokalizaci směru odkud zvuk pochází.

Pychologie: R.L. Atkinsonová, R.C. Atkinson, E.E. Smith, D.J. Bem