Sokolnictví,umění cvičit a používat dravé ptáky k lovu,vzniklo v dávné minulosti.Svým původem je pravděpodobně středoasijské.Průkazné náznaky sokolnického lovu jsou známy už
z poloviny druhého tisíciletí před n.l.,a to z Indie.Dravec se zprvu používal jako účinný pomocník člověka,později však sokolnický způsob lovu získával stále větší oblibu,protože přinášel zajímavou podívanou a vzrušující zážitky.V Evropě dosáhlo sokolnictví největšího rozkvětu v době středověku,později je vytlačuje používání střelných zbraní,které umožňují mnohem účinnější způsob lovu zvěře.V mnoha zemích se sokolniství přestalo provozovat a z dravců,dříve pomocníků člověka ,se stával jen oblíbený živý terč.
Dnešní sokolnictví samozřejmě nesleduje pouhé dosažení úlovku.Jiné způsoby lovu jsou účinnější a snazší.Sokolnictví loví hlavně proto,co tento lov doprovází.Pozorují nesmírně zajímavé zápolení,které se vyhranilo v průběhu dlouhého přírodního vývoje.Obdivované přednosti dravců,zejména strhující rychlost a obratnost letu při útoku,dokonale vyvažuje méně nápadná,ale překvapivě účinná obrana pronásledované zvěře.Souboj dobře vycvičeného dravce se zdravou a vyspělou zvěří je překvapivě vyrovnaný a přináší poznání mnoha zajímavých přírodních dějů.Sokolnictví zároveň umožňuje aktivní oddech člověka a rovněž má i praktické uplatnění.V poslední době se např.:využívá k zajištění účinné ochrany letištních prostorů před hejny ptáků,kteří jsou vážným nebezpečím moderních letadel.
Sokolnictví se obnovuje za situace,kdy dravých ptáků,zejména těch,po nichž se sokolnictví nazývá,z přírody hrozivě ubývá.Jejich účinná ochrana je stále naléhavější a je také hlavním úkolem dnešních sokolníků.z větších klasických druhů loveckých dravců zbývá už v naší přírodě prakticky jen jediný dostatečně hojný a pro sokolníky dostupný dravec-jestřáb lesní,a protože má i vynikající lovecké schopnosti,je nejvýznamnějším loveckým dravcem novodobého sokolnictví.
V posledních desetiletích dravců v přírodě výrazně ubývá.Biologové z různých oblastí světa a zejména z Evropy shromažďují stále přesvědčivější důkazy.Dnešní lidé si vcelku již uvědomují,že zachování volně žijících živočichů v přírodě patří k jejich povinnostem.Ochrana
dravců je však velice obtížný úkol.Příčinnou ubývání dravců není totiž pouze jejich přímé pronásledování člověkěm.Stále více se uplatňují i další,nenápadnější,ale mnohem významější faktory.
Ubývání dravců můžeme dokumentovat na sokolu stěhovavém.tento nádherný dravec má prakticky celosvětové rozšíření.Sokoli ,kteří žijí v jednotlivých zeměpisných oblastech,se však vzájemně liší.existju tak celá řada poddruhů,vyhraněně přizpůsobených určitým místním podmínkám.V poslední době se však tyto podmínky velmi rychle mění.Během několika desetiletí se může změnit k nepoznání i celková tvářnost krajiny a u sokolů zatím proběhne jen několim málo málo generačních výměn.Samozřejmě to nestačí k přizpůsobení k novým podmínkám.Životní zvyklosti ,vyhraněné v průběhu velmi dlouhých období,se nemohou tak rychle změnit.Sokoli musí ustupovat,nacházejí však stálé méně vyhovujících míst.Souvislé oblasti jejich rozšíření se proto mění na řídce roztroušené ostrůvky,obývané jen jednotlivými páry.Přesto,že je sokol chráněn téměř v celé Evropě hrozí mu nebezpečí zastřelení,není to však jediné nebezpečí,které jim hrozí.Jejich přirozenými nepřáteli jsou výři,kterých v poslední době přibývá.Hnízda výrů zpravidla nechybějí v blízkosti sokolích hnízdišť.
K uvedeným příčinám ubývání sokolů,zřejmým na první pohled,přistupují i příčinny skrytější,avšak velice významné.Kořist sokolů obsahuje stopy DDT a jiných škodlivých látek,které se souborně označují jako pesticidy.Tyto látky,jejichž chemickou podstatou bývají chlorované uhlovodíky,nedokáží ve svém těle žádní živočichové dobře rozložit a vyloučit.Musí je jen střádat a mohou je nanejvýš ukládat tak,že jim v mnoha ohledech vůbec nevadí.Avšak příliš velká koncentrace těchto látek samozřejmě škodí.Nejčastějším následkem jsou potom poruchy metabolismu vápníku a snížení reprodukčních schopností nebo dokonce
úplná sterilita!Dravčí vejce mívají někdy tak tenkou skořápku,že se snadno rozbijí a koncentrace pesticidů je v nich tak vysoká,že znemožňuje správný vývoj zárodku.
Ochrana dravců je tedy jedním z hlavních úkolů sokolnictví.Sokolníci se při tom uplatňují zejména proto,že dravce přibližují přitažlivou a bezprostřední formou.Představují je jako své pomocníky,tedy trochu jinak,než bývalo zvykem.
Každý účastník lovu s loveckými dravci se může přesvědčit,že souboj dravce s možnou kořistí je velice vyrovnaný.Počet útoků je mnohem vyšší než počet úlovků.Zdraví jedinci,jejichž zachování v přírodě je žádoucí ,dravcům většinou unikají,kdežto slabší,nemocní nebo doslova defektní jedinci se stávají častou kořistí..V přírodě probíhá tento
přirozený výběr neustále po celý rok,a směřuje k tomu,aby právě lovená zvěř byla zdravá a kvalitní.
Sokolnictví umožňuje detailní a důvěrné poznání dravců,a už tím přispívá ke zlepšení vztahů lidí k celé této tradičně pronásledované skupině živočichů.Právě o dravcích jsou rozšířeny někdy úplně zkreslené názory,proto se dravci stávali oblíbenými příklady krutosti a vraždychtivosti.Zvláště oblíbení jsou v tomto smyslu jestřábi.Je často popisováno jak zobanem vytrhávají kusy masa z těla nebohýh zajíců-ve skutečnosti,jak lze vidět u loveckých dravců,neužívá k usmrcení kořisti zobáku,ale mohutné drápy 1.a 2.prstu,které kořist sevřou a probodnou,nebo je usmrcena úderem pařátů v letu anebo jí na zemi zlomí vaz.Ulovená kořist zhasíná velmi brzy,někdy během okamžiku.Při souboji s dravcem je kořist buď ulovená nebo zdravá uniká.
Protože se v přírodě vyskytují někteří dravci,např.sokolovití,stále vzácněji,pokoušejí se sokolníci rozmnožovat tyto dravce i v zajetí.Odchov dravců je ve srovnání s odchovem jiných ptáků podstatně náročnější na poskytování individuální péče.Snad právě proto se daří spíše sokolníkům než třeba pracovníkům zoologických zahrad.Od roku 1942,kdy se něm.sokolníkovi Renzi Wallerovi podařilo odchovat prvního sokola stěhovavého,je úspěšný odchov sokolích mláďat stále úspěšnější.
Zájem sokolníků se soustřeďuje především na takové dravce,kteří vynikají schopností lovit vzhledem ke své velikosti relativně velkou kořist.Předmětem výcviku bývají obvykle středně velké nebo větší druhy dravců,které lze využít k lovu zvěře.V menší míře se cvičí jejich menší příbuzní.V uvedeném přehledu se přidržíme tradičního sokolnického rozdělení dravců na 3 skupiny:dravce vysokého letu,nízkého letu a orly.
Dravci vysokého letu vynikají zejména schopností prudkých přímých útoků z velkých výšek.Jsou to vlastní sokolovití dravci.Z větších druhů k nim patří zejména sokol lovecký,sokol stěhovavý a raroh velký.Jejich určitou obdobu lze nalézt v trojici malých sokolíků,v dřemlíku tundrovém,ostříži lesním a poštolce obecné.Z vyjmenovaných druhů jsou sokol lovecký a dřemlík tundrový severskými druhy a ostatní u nás nhízdící druhy jsou všechny vzýcné s vyjímkou poštolky obecné.Větší druhy sokolů tvořily v minulosti vlastní jádro loveckých dravců,dnes se však pro svou vzácnost cvičí jen výjimečně.
Dravci nízkého letu jsou jestřáb lesní a krahujec obecný.Oba druhy vynikají velmi obratným a nízko vedeným útočným letem.V dnešním sokolnictví se uplatňují nejvýznamněji.
Třetí,relativně různorodou skupinou jsou orli.Jsou to vesměs vzácní a zřídka cvičení dravci.Relativně nejčastěji se cvičí orel skalní,méně se cení orel královský.z orlů,kteří u nás nežijí,se používá hlavně orel jestřábí.Zahraniční sokolníci někdy používají i importované cizokrajné orly.
Podle způsobu získání a popřípadě i podle stáří se dravci dělí na hnízdoše (mladé dravce získané vybráním z nízda),divochy (mladé dravce chycené v přírodě v 1.kalemdářním roce svého života) a hagardy (staré dravce chycene v přírodě).Haluzníci jsou vyspělejší hnízdoši,vybírání v době,kdy již stojí na větvích v okolí hnízda.Přechodnou kategorii mezi divochy a hagardy představují lapardi,mladí dravci chycení v přírodě v 2.kalendářním roce svého života až do úplného přepelichání do šatu starých.
Každá kategorie ma nesporné výhody či nevýhody.Hnízdoši snadno a trvale zkrotnou,vyžadují však delší výcvik včetně tréninku v letu a zacvičování k lovu.Jejich výcvik
má jistější výsledky než výcvik dravců získaných odchytem.Sokolník je může zacvičit právě na takový způsob lovu,jaký chce uskutečnit.Dravci odchycení z přírody mají nespornou výhodu v dokonalém vytrénování v letu a v lovecké zběhlosti.Někdy jsou však zvyklí lovit zcela jinou kořist než kterou chce sokolník,a získání krotkosti je u nich obtížnější a méně stálé.mají větší sklony k samostatnosti a snáze zabloudí.U zkušených sokolníků bývá jejich výcvik někdy velmi rychlý,začátečníkům se však často nedaří.Uvedené okolnosti jsou právě nejaktuálnější u starých hagardů,brzy chycení divoši jsou tvárnější.
Známá zásada,že sokolník neloví pro dosažení úlovku,ale pro všechno to krásné při lovu,naznačuje,že měřítkem úspěšnosti není počet dosažených úlovků.Jde spíše o to,aby dravec předvedl své letecké umění.Některé evrop.sokol.organizace se tuto zásadu pokoušejí vtěsnat do pravidla,jímž se omezuje počet úlovků.Omezení,které uvádí i Sternberg a které se vcelku ujímá i u nás,stanoví,že počet úlovků nalovených jedním dravcem za den nemá přesáhnout čtyři kusy.
27. srpen 2007
3 812×
1389 slov
