Stárnutí

1. Důležitá součást stáří je jeho konec, tedy obecně úmrtnost:

Úmrtnost je veličina vypovídající o relativním počtu zemřelých určité věkové kategorie za jednotku času. Údaje o úmrtnosti se získávají na základě sledování velkých skupin či populací organismů. Z hlediska jedince určitého stáří je možno úmrtnost chápat jako vyjádření jeho aktuálního rizika úmrtí. Již na první pohled je zřejmá úzká souvislost mezi úmrtností a stárnutím. Přímé použití údaje o úmrtnosti jako měřítka stupně zestárnutí není možné, protože její velikost ovlivňují rovněž faktory prostředí, které se stárnutím nemají bezprostřední souvislost. Mezi tyto faktory patří například stav životního prostředí, úroveň zdravotní péče, životní úroveň atd.

2. Velmi zajímavé je také chování organismu v pokročilém věku:

Jen velmi málo lidí se dožívá vyššího věku než devadesát let a století jedinci jsou již vzácnými výjimkami. O to více nás zajímá, jak se těmto lidem podařilo žít tak dlouho. Pro výzkum stárnutí je důležité vědět, jaké jsou mechanismy stárnutí u tak starých lidí. Malé množství takto starých jedinců však dlouho komplikovalo výzkum stárnutí stoletých. Teprve v současné době se nashromáždilo dostatek statistických dat, potřebných pro výpočty úmrtnosti ve velmi vysokém věku. Tyto statistické údaje jednoznačně potvrdily, že růst úmrtnosti se v takto vysokém věku zastavuje! U jedinců, kteří se dožili více než sta let pravděpodobnost úmrtí s dalším věkem nejen neroste, ale zřejmě poněkud klesá. To je pozoruhodný paradox. Dalo by se přeci očekávat, že velmi starý a velmi křehký organismus stoletých v jisté chvíli definitivně vyčerpá vnitřní zdroje životní síly a prostě velmi rychle zemře. Pravděpodobnost úmrtí (což je v podstatě totéž jako úmrtnost) by za takové situace měla prudce vzrůstat. Paradoxně je tomu přesně naopak.
Na druhou stranu není tento jev úplným překvapením. Zjistili jsme totiž již před léty, že životní pojišťovny z Rakouska-Uherska lidem nad devadesát let dále nezvyšovaly pojistné sazby. Podobně jsme již koncem sedmdesátých let na možnost tohoto jevu upozorňovali na základě matematického rozboru křivek úmrtnosti a na základě některých dílčích experimentálních dat. Nicméně v současné době je možno zastavení růstu pravděpodobnosti úmrtí s věkem u stoletých považovat za prokázaný fakt. Ve vysokém věku se podstatným způsobem mění další průběh stárnutí. Je nyní na vědcích, zabývajících se teoriemi stárnutí, aby z tohoto jevu vyvodili nové poznatky, které nás přivedou blíže k porozumění základním procesům stárnutí.

3. Nesmíme zapomenout ani na zdravotní rizika, a tedy spojení zdraví a stáří:

V současné době se hodně mluví o prevenci vzniku chorob. Z obecného hlediska je samozřejmě správné usilovat o předcházení nemocem. Vyhneme se tím, kromě jiného nepříjemnostem, které jsou spojené s nemocí a ušetříme sobě i státu peníze potřebné na léčbu. Jaké jsou však praktické možnosti a způsoby prevence? Kde najdeme radu, co konkrétně máme dělat? Jsou všechny ty návody, jichž nepřehledné množství nalézáme v různých časopisech účinné? Nabízí vědecký pokrok něco nového? Informace nabízené sdělovacími prostředky připomínají Babylon po zmatení jazyků. Proplétají se tu názory úzce specialisovaných odborníků, kteří se snaží nekriticky propagovat svoje myšlenky s ryze komerčními zájmy firem nejrůznější úrovně a to vše je promícháno s různými laickými a alternativními "objevy". Na druhou stranu je celá řada solidních cest k rozumné prevenci. Domnívám se že i laik si dokáže správně vybrat, pokud uvažuje kriticky a s určitou mírou znalostí. Mezi účinné cesty k prevenci patří nesporně například omezení takových rizikových faktorů, jako je kouření či nevhodná výživa. Dále sem patří volba zdravého životního stylu, omezujícího přílišné stresy a cílevědomé usilí o vhodnou životosprávu a přiměřenou fyzickou aktivitu. K prevenci patří i včasné zdravotní prohlídky a očkování, atd, atd. Předchozí řádky patrně mnohým připomínají argumentaci používanou pro vysvětlení důvodů k sledování biologického věku. Tato podobnost není nikterak náhodná. Význam znalosti vlastního biologického věku vyplývá mimo jiné i z toho, že preventivní opatření je třeba přizpůsobit reálnému stupni individuálního stáří. To platí zejména pro již zmíněnou vhodnou volbu životního stylu. Příkladem může být přizpůsobení pracovního zatížení biologickému věku. Určitá míra pracovního vypětí je pro mladý organismus neškodná a přiměřená, pro starší organismus může již znamenat trvalý a destruktivní stres, vedoucí například k vysokému krevnímu tlaku a k srdečnímu infarktu. Obvykle míru pracovní zátěže přizpůsobujeme kalendářnímu věku. Mnohem lepší je vzít v úvahu skutečný biologický věk. Totéž platí o fyzické námaze. Je známo, že fyzická námaha, ať již jde o sport, turistiku nebo jen procházky v přírodě, působí na organismus blahodárně a do určité míry zpomaluje stárnutí. Je zřejmé, že i míru této zátěže je třeba přizpůsobit biologickému věku. Přecenění vlastních sil může mít totiž opačné účinky. Nebezpečí z přecenění vlastních sil hrozí zejména u starších mužů, zvyklých z mládí tvrdé práci či intenzivní sportovní činnosti. Běžné preventivní prohlídky jsou samozřejmě velmi užitečné při odhalování nastupujícího onemocnění. Celkový biologický věk se však na jejich základě určit nedá. Tím se dostáváme k dalšímu hledisku: nejúčinnější formou prevence je zpomalení růstu či dokonce snížení biologického věku. Riziko onemocnění a úmrtí totiž závisí v hlavní míře na reálném stupni zestárnutí. Podrobněji se těmto otázkám věnujeme v následujícím fejetonu. Zde uvedeme jen základní fakt: riziko úmrtí roste od 35 let stáří vždy o 100% za každých 8 let. Jestliže si nevhodným životním stylem zvýšíte biologický věk o 8 let, zvyšujete riziko úmrtí o 100% ! Naopak, podobně velké snížení biologického věku by toto riziko snížilo na polovinu. Žádný dílčí rizikový faktor nemá na úmrtnost ani zdaleka tak velký vliv.

4. Dalším důležitým milníkem lidské životosprávy je zdravá výživa:

V povědomí každého informovaného člověka současné doby má správná výživa významné místo jako nezbytný předpoklad zdravé životosprávy. Vhodná výživa je podmínkou dobrého celkového zdravotního stavu i duševní a fyzické výkonnosti. Není pochyb, že přispívá i k duševní pohodě a dobrému životnímu pocitu. Z našeho hlediska je úsilí o optimální výživu součástí snahy stárnutí nezrychlit a minimalizovat jeho nepříjemné průvodní jevy.
Víme však jaká výživa je vhodná pro náš organismus? Čím se vlastně máme řídit při výběru vhodné výživy? Jistě, o správné výživě jsme se učili již ve škole, bylo a ještě bude o ni napsáno mnoho článků. Mnoho informací a návodů se dozvíme z reklam firem zabývajících se doplňky výživy. Informací je ale až příliš a často si odporují. Je obtížně si udělat objektivní názor. Většina z nás proto spoléhá na svoji intuici a také, přiznejme si to, na chuť. Význam chuti však nelze vůbec podceňovat. Chuť na určité jídlo nás velmi silně ovlivňuje, do značné míry i přes naše podvědomí. Dodejme, že na tom není v zásadě nic špatného. Zdravý organismus přirozeně reaguje na nedostatek některé složky potravy zvýšenou chutí na to jídlo, které danou složku obsahuje. V dobách dostatku potravy se podle chuti řídí přírodně žijící tvorové. A takto si jistě sestavovali jídelníček i naši dávní předkové, když ještě žili v náruči přírody.
Dnešní podmínky jsou však velmi vzdálené těmto přírodním podmínkám. Na naše smysly útočí spousty podnětů. které našemu organismu mohou vysílat falešné signály. Rovněž náš životní styl, hlavně fyzická námaha a civilisační stresy, znesnadňují našemu organismu přirozenou regulaci příjmu potravy. Dnešní člověk by se tedy měl více spoléhat na racionalizaci stravy. K tomu však je třeba dvou typů informací. V první řadě bychom měli vědět jaké jsou skutečné potřeby našeho organismu a za druhé bychom měli vědět jaké složky naše strava skutečně obsahuje. Mám na mysli informaci, kolik kalorií, jaké množství bílkovin, cukrů, tuků, vitamínů a minerálů potřebujeme a kolik jich skutečně obsahují potraviny, které sníme.
Po pravdě řečeno, ani jedna z těchto informací není v dostatečné míře za normálních okolností dostupná. Dokonce ani odborníkům. Ne snad proto, že by nebylo známo, co náš organismus potřebuje nebo že by se v literatuře nebylo možno dopátrat jaké složení mají jednotlivé potraviny, ale proto, že je příliš složité tyto informace získat.
Podívejme se nejprve na problém optimálního složení potravy. Je obecně známo, že potrava má obsahovat cukry, bílkoviny, tuky, vitamíny, vlákninu, minerální látky a stopové prvky. Jedná se o několik desítek položek. V odborné literatuře lze nalézt, jaké jsou pro tyto jednotlivé položky optimální denní dávky. Tyto dávky však závisejí na věku, fyzické námaze, pohlaví, tělesné konstituci, zdravotním stavu a v menší míře na některých dalších faktorech. I tyto závislosti jsou v odborné literatuře dostupné. Dokonce i pro odborníka je nesmírně obtížné určit optimální denní dávky pro konkrétního člověka. I odborník zde zpravidla musí spoléhat na spíše na svůj odhad, než na přesný výpočet.
Ještě obtížnější je zjistit, jaký je skutečný obsah jednotlivých živin v přijímané potravě. Víme sice jaké je složení jednotlivých potravin, ale vypočítat, jaké množství jsme skutečně přijali ve stravě například během týdne je nesmírně pracné. Vezmeme-li v úvahu, že existují desítky možná až stovky různých typů jídel a každé z nich obsahuje několik desítek dílčích složek a že záleží na množství spotřebovaného jídla, je za běžných podmínek přesný výpočet zcela nereálný. Proto i zde spoléháme na odhad a intuici. Můžeme se však velmi snadno dopustit velkých chyb. Není málo případu, kdy lidé, kteří si velmi zakládali na své zdravé výživě, jedli velmi nezdravě. Spolehli se totiž na některý z mnoha pseudoodborných návodů a výživových doporučení. Více si uškodili, než prospěli.
Dnešní doba naštěstí nabízí racionální a dostupné řešení. Stručně řečeno lze tuto práci svěřit počítači. Při našich debatách o stárnutí s lidmi, kterým jsme určovali biologický věk, jsme se k otázkám správné výživy dostávali velmi často. Díky tomu, že v našem kolektivu jsou odborníci na výpočetní techniku, mohli jsme vypracovat počítačový program, který je schopen výše uvedené problémy vyřešit a umožní skutečné přesnou a odborně podloženou analýzu složení přijímané potravy a jeho porovnání se optimálními hodnotami pro konkrétního jedince.
Základní myšlenka programu je velmi jednoduchá. Do paměti počítače jsou vložena data převzatá z odborné literatury o optimálním složení potravy v závislosti na všech hlavních faktorech charakterizujících jedince z hlediska nutričních potřeb (věk, pohlaví, tělesná námaha, tělesná konstituce). Počitač během několika vteřin vypočte konkrétní optimální individuální potřebu jednotlivých složek potravy přímo pro testovaného jedince. Dále paměť počitače obsahuje informace o obsahu hlavních složek (cukry, tuky, vitamíny atd) v jednotlivých typech potravin a běžných jídel. Pak již stačí udat, co dotyčný jedinec snědl, v jakém množství a za jakou dobu. Počitač vypočte obsah jednotlivých složek potravy v jídelníčku této konkrétní osoby a porovná ho s její optimální potřebou. Vytiskne příslušné grafy a tabulky. Z těchto výsledků lze vyčíst, kterých složek bylo málo, kterých byl nadbytek a jaký je energetický (kalorický) obsah potravy ve srovnání s optimem. Jinými slovy, co je tedy třeba v potravě doplnit a co omezit.
Takto můžeme snadno kontrolovat svůj jídelníček, popřípadě můžeme racionálně sestavovat jídelníček do budoucnosti. Můžeme se tak vyhnout nedostatku některých živin i případného nežádoucího nadbytku. Zjištěné údaje mohou být i vodítkem pro doplnění výživy o minerály či vitamíny, pokud je to nutné. Výsledky nám také umožní zjistit, zda diety, výživové programy a doporučení, která se vyskytují v tisku a v různých reklamách, jsou skutečně v pořádku a zda odpovídají poznatkům vědy o zdravé výživě. Na závěr je nutno dodat, že naše analýzy jsou určeny pro zdravý organismus. V případě nemoci je třeba další konzultace buď u nás nebo návštěva odborného lékaře.

Doporučované hodnoty obsahu jednotlivých složek v potravě za jeden den

složka energie bílkoviny sacharidy lipidy vláknina
jednotka kJ g g g g
MUŽI
střední zátěž 12550 105 420 100 24
nízká zátěž 11300 90 382 90 24
ŽENY
střední zátěž 9730 81 325 78 19
nízká zátěž 8750 70 296 70 19

V referátu jsou použity názory našeho předního gerontologa Stanislava Ďoubala, dále pak materiály z českého webu Farmaceutické fakulty.