Trilobiti

Trilobiti se na zemi objevili před 540 miliony let, na počátku Kambria, a jejich příchod znamenal opravdový převrat. Stali se doslova vládci moří. Díky své pevné konstituci dokázali přežít 300 milionů let a jejich stopy končí v období permu, tedy před asi 245 miliony let.
Původ
Předchůdci trilobitů pocházejí pravděpodobně již z prekambria, tedy z období, které skončilo před 540-570 miliony let, ale jejich vývoj není dosud vyřešen. Avšak opravdu průkazné organické zbytky pocházejí až z kambria. Nedostatek fosilií vede k domněnce, že schránky těchto prvních organismů byly měkké proto, aby se mohly zachovat. Někteří vědci se domnívají, že dříve než zvítězili trilobiti, evoluce „ experimentovala “ s různými formami členovců. Jiní se kloní k názoru, že všichni členovci mají jediného, dosud neznámého předka.
Stavba těla
Trilobiti patřili do skupiny vyhynulých členovců s charakteristickou trojdílnou tělesnou stavbou a oválným chitinovým krunýřem zvaným exoskelet. Tělo se dělilo na hlavu, trup a zadeček. Protože patřili mezi členovce, jejich tělesné schránky bývají rozčleněny na 3 laloky: podélný axiální lalok uprostřed a dva laloky po stranách. Tuto podobu sdílely tisíce trilobitů, ale přece něčím se jen lišili, např.: velikostí ( často se vyskytující druhy trilobitů měřili 2-10 cm, trilobit zvaný Paroxides harlani měřil více než 45 cm a vážil asi 45 kg ), přítomností zrakových orgánů nebo typem přijímané potravy. Někteří z nich byli aktivními lovci, jiní se živili uhynulými živočichy nebo planktonem.
Rozmnožování
O rozmnožování trilobitů se ví velice málo. Zdá se, že mezi samcem a samicí nebyl žádný výrazný rozdíl. Odborníci proto věří, že samice trilobitů kladly vajíčka, která samci oplodňovali spermatem vypouštěním do vody. Byly nalezeny určité druhy s výrůstky na předním štítu, které by mohly svědčit o přítomnosti vaku, v němž samice buď nosila vajíčka, nebo své potomky, avšak ani tato domněnka nebyla potvrzena.
Zrak
Zrakové orgány trilobitů patří mezi nejstarší a nejzajímavější. Někteří trilobiti, např.: druhy žijící ve větších hloubkách, byli zcela slepí. Jiní měli oči doslova „ na stopkách “, tedy na zvláštních výrůstcích, které sloužili jako jakýsi periskop.Díky nim se trilobit mohl ukrýt v kalu u dna a pozorovat dění ve vodě nad sebou. Oči trilobitů byli složené z mnoha polygonálních čoček ( podobné oči mají členovci ), jejichž výhodou bylo velice široké zorné pole. Byly to jediné zrakové orgány v živočišné říši, jejichž čočky obsahovaly krystaly kalcitu.
Nevšední časomíra
Zkameněliny tr. svědčí nejen o druhové rozrůzněnosti a vývoji života jako takového, ale pomáhají také odhalit tajemství pohybu kontinentů. Je totiž známo, tr. Žili na kontinentálních šelfech. Podle rozšíření několika typů fosilií lze vytvořit mapu oblastí, kde žili. Tyto mapy pak napomáhají ověřit i zdánlivě málo pravděpodobné teorie o kontinentálním driftu. Během dlouhé éry trilobitů prošel zemský povrch mnoha proměnami. Nálezy těchto vyhynulých členovců podpořily teorii o rozdílném geologickém původu Anglie a Skotska, které možná byly před 4 miliony let součástí dvou různých kontinentů, rozděleným oceánem lapetus. Tyto země se liší jak geologickou povahou oblastí, tak zkamenělinami trilobitů. Druhy, které se našli ve Skotsku odpovídají druhům žijících v Kanadě a Grónsku ( tyto oblasti kdysi tvořili Laurasii ), zatímco v Anglii žili trilobiti v blízkosti kontinentu Avalonia.
Ústup
Existovalo mnoho důvodů, proč éra trilobitů na konci permu definitivně skončila.Především to byla změna klimatu, doprovázena vysycháním moří a jejich těla, která nedávala velké možnosti vývoje, jako mnohem lépe přizpůsobivější plazi. Ačkoliv tito živočichové byli možná opravdovými vládci prvohorních oceánů, je málo pravděpodobné, že by se ještě dnes mohl ve světovém oceánu ukrývat jediný exemplář. Jedno je však zřejmé: pokud jde o schopnost přežít, patřili tito členovci k velmi úspěšným živočichům.