Včela medonosná

Včelí hnízda pojmou až 80 000 jednotlivých včel. Výstavbu těchto vysoce vyvinutých sociálních svazků odráží různé kasty jejich obyvatel – královnu, dělnice a trubce, z nichž každý má nejen své úkoly, ale také zcela specifickou postavu a velikost.
Buňky jsou charakteristickým znakem včelích hnízd všeho druhu ať už se jedná o samotářské druhy, nebo o druhy žijící v koloniích. V tomto stavebním útvaru se vyvíjí každá larva o vajíčka až po kuklu. Pouze u druhu se silnou sociální strukturou, jako jsou třeba medonosné včely visí buňky jako medové plásty těsně vedle sebe. Plásty jsou útvary z vosku, z nichž některé slouží pro chov mladých, jiné pro ukládání medu nebo pylu. Buňky jsou mírně skloněné, otvorem nahoru aby z nich nevytékal hustý med. Obvykle jsou seřazeny do vodorovného plástu. Každá buňka má charakteristický šestiúhelníkový obrys. Tato konstrukce není náhodná, protože poskytuje plástu nejvyšší možnou pevnost, při minimálních nárocích na materiál a spotřebu energie při jeho stavbě. Při síle stěny plástu 0,1 mm, může 40 g vosku udržet tímto způsobem až 2 kg medu.
Vosk vylučují žlázy umístěné na spodní zadní části zadečku včely. Včela hněte vosk předními končetinami a partií kolem úst, mísí ho se slinami až je dokonale plastický, aby s ním mohla pracovat. Kromě vosku používají včely ještě speciální lepicí prostředek, obsahující pryskyřici – propolis, aby s ním mohli lepit trhliny v úle. Propolis seškrabuje kusadly z lepkavých pupenů některých stromů a pomocí pylových košíčků je dopraví do úlu.
Včelstva medonosných včel jsou organizována ve třech kastách. Nejmenší a nejpočetnější jsou dělnice. Tyto sterilní samičky se ujímají v určitých úsecích života péče o potomstvo, stavbu hnízda, údržby a ochrany včelstva, zabývají se sběrem pylu a nektaru. Královna je matkou všech dělnic a trubců. Její velký zadeček je důkazem její hlavní úlohy: kladení vajíček. Feromon, který vylučuje, potlačuje pohlavní dospělost. Trubce, kteří se vylíhnou z neoplozených vajíček poznáme podle jejich facetových očí. jejich úkolem je oplodnění královny.

Každá buňka vzniká spoluprací mnoha jedinců a stavějí se odspoda nahoru. Nejprve se vytvoří kosočtverečný základ, potom dvě protilehlé stěny. K tomu se přistaví další kosočtverečný základ se stěnami. Třetí kosočtverečný díl a dvě stěny doplní šestiúhelníkovou buňku. Tloušťka stěn se liší maximálně o 0,002 mm. Včely dosahují této přesnosti tím, že do stěny zapichují svá žihadla a jeho ohebností využívají jako měřítka. Přitom hlava včely slouží jako kyvadlové závaží, jímž se vertikálně orientují. Smyslové chlupy na zadní straně krku zaznamenávají výchylku hlavy.