Velbloud

Velbloud je společné označení pro dva druhy sudokopytníků. Velblouda dvouhrbého (Camelus bactrianus), zvaného též drabař a velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius) neboli dromedára. Arabové rozeznávají přes dvacet plemen velblouda.

Popis

Velbloud je značně vysoký, statný, nevzhledný přežvýkavec s malou hlavou na mohutném krku. Dosahuje výšky do dvou a půl metru, délky do tří a půl metrů. Srst je nerovnoměrná, na krku přechází do hřívy. Velbloud je zásadně býložravý, není vybíravý.

Výskyt

Na světě žije asi 15 milionů domácích velbloudů, převážně v severní Africe a západní Asii. V mongolských pouštích se vyskytují malé skupinky divokých drabařů. V Austrálii najdeme asi 25 tisíc zdivočelých dromedárů (podle jiných pramenů až 700 tisíc), potomků domácích velbloudů.

Hospodářské využití

Velbloudi jsou pověstní svou schopností přetrvávat dlouho bez vody. Velbloud se chová především pro dopravu břemen, pro maso a mléko. Velbloudí vlna dosahuje značné kvality zejména v jižní Americe. Užitečný je i velbloudí trus, používá se jako palivo.

Velbloud je velmi rychlý a vytrvalý běžec, dokáže ujet až 175 km za 12 hodin. Stoupání mu činí obtíže, proto není často vidět v horách.

Kuchyňská úprava

Maso mladých velbloudů je považováno za největší lahůdku. Velbloudí maso obvykle není konzumováno, protože velbloudi bývají pojmenováni a majitelé k nim mají silný citový vztah. To ovšem nevylučuje rituální důvody a pojídání velbloudů ukradených jiným kmenům. Jateční hmotnost velblouda je kolem 450 kg.

Velbloudí mléko je velmi tučné a husté.

Zajímavost(červené krvinky)

červené krvinky velbloudů jsou poměrně velké a na rozdíl od jiných savců nemají tvar piškotu, ale jsou kulaté. Je tomu tak proto, aby buňka mohla řídit poměrně složitý proces, díky němuž může velbloud dlouho žít bez vody. Jeho principem je nebobtnávání červených krvinek v závislosti na koncentraci minerálů v krvi (čím více přijal velbloud tekutin, tím menší bude koncentrace minerálů v krvi). Takto nabobtnané krvinky vodu v nich obsaženou udrží, dokud se koncentrace minerálů v krvi nezvedne nad normální hodnotu.

Velbloud jednohrbý

Velbloud jednohrbý-dromedár

(Camelus dromedarius)

Velbloud jednohrbý může chodit vyprahlou pouští až osm dní bez potravy a bez kapky vody. Velbloudi v době strádání používají zásobní tuk v mohutném hrbu na hřbetě. Bez jakékoliv újmy mohou ztratit až čtvrtinu své tělesné hmotnosti. Pokud se dostanou ke zdroji potravy a k vodě dosáhnou svého původního stavu během 2-3dnů.Jsou za tuto dobu vypít až 150l vody. Mezi další přizpůsobení k životu v poušti patří velbloudí měkká srst, která v sobě udržuje vzduchové vrstvičky, jako izolaci. To jim pomáhá zůstat chladnějšími ve dne a udržet teplo v noci.

Dlouhé řasy víček chrání oči před pískem vátým větry.Ovládají i otevírání a zavírání nozder. Velbloudi mají ba prsou a ne zevních plochách končetinových kloubů tvrdé mozoly. Pokud leží nebo klečí, chrání jejich tělo před drsným pískem.Jejich prsty jsou spojeny dohromady a obaleny masitými polštářky(mozolamy). Celé chodidlo je zespodu chráněno pružnou rohovitou poduškou, kopýtka chrání je špičky prstů. Velbloudi se proto do písku neboří.

Velbloud dvouhrbý-drabař

(Camelus bactrianus

Způsob obživy:

Velbloudí potravu tvoří suchá trnitá pouštní vegetace, stepní a slanomilné rostliny. Prakticky jako jediný savec dokáže pít slanou vodu.

Způsob života – sociální struktura:

Žijí ve stádech čítajících až 30 kusů. Každou skupinu vede starý samec. V období říje samci často svádějí o samice urputné boje.

Rozmnožování:

Po 13ti měsíční březosti se rodí jedno mládě, které se prvních několik dní pohybuje vratce a musí být matkou mnohdy podpíráno. Matka ho kojí zhruba rok. Samice dospívají do pohlavní zralosti za 3 – 4 roky, samci za 5 – 6 let.

Velbloudí samci mají na zadní části hlavy mohutné kožní žlázy, které vylučují zejména v době páření mazlavou hmotu. Tento výměšek ostře páchne.

- Když jsou žízniví, dokáží za 10 minut vypít až 110 litrů vody. Část vody se zadrží v oválných červených krvinkách (ty se nabobtnáním zakulatí), část je vázána v tuku vyplňujícím oba hrby.

- Velbloudí trus je tak suchý, že je možné ho ihned použít jako palivo.

- Velbloudi mají rádi vodu, dobře plavou a s oblibou se v řekách kopou.

Ochrana druhu:

Předpokládá se, že v poušti Gobi žije již jen několik málo stovek divokých velbloudů dvouhrbých (500 - 1000). Byli proto zařazeni do seznamu zvířat ohrožených vyhubením. V domácích chovech je zhruba 1,5 miliónu velbloudů dvouhrbých.