Viry, rozdělení podle NK

Viry jsou nitrobuněční parazité (striktně intracelulární) . Jsou to nukleoproteinové částice, které nesou určitou genetickou informaci. Znaky života projevují pouze uvnitř živé hostitelské buňky. Nemají buněčnou stavbu a nejsou schopny samostatného života ani vlastní reprodukce – rozmnožováním jsou vázány na buňky (biotropie). Nemají vlastní metabolizmus a nejsou tedy citlivé na antibiotika. Jsou antigenní a podléhají mutacím.
Objeveny byly koncem 19. století (virus tabákové mozaiky). Studiem virů se zabývá virologie.
Velikost: 15 – 300 nm

Stavba viru:

VIRION = jedna infekční částice, tvoří ji:
1. Nukleová kyselina – má funkci chromozómu – je nositelem dědičných informací
DNA viry
RNA viry – mají jen RNA
- i tzv. retroviry – mají schopnost zpětného přepisu (enzym reverzní transkriptáza) informací z RNA do DNA, která se pak zařadí do DNA hostitelské buňky
2. Kapsida (obal) – obaluje nukleovou kyselinu
- proteinový jedno i vícevrstevný obal; podjednotky jsou kapsomery – je jich až několik desítek (mnohostěn / šroubovice)
- chrání a zprostředkovává vazbu na povrch buňky
- na povrchu viru jsou druhově specifické enzymy, které obsahují cukernou složku
Nukleová kyselina + kapsida = nukleokapsida (nukleoprotein)
Nejsložitější stavbu mají některé bakteriofágy

Hostitelé virů:

Bakterie, sinice: bakteriofágy (využívány i v základném genetickém výzkumu)
Rostliny: mozaiky (tabáková…), šarka
Živočichové a člověk:
DNA-viry: neštovice, infekční žloutenka typu B, záněty horních cest dýchacích
(adenoviry), bradavice, opary (herpesviry), mononukleóza
RNA-viry: dětská mozková obrna, zánět mozkových blan )klíšťová encefalitida), slintavka, zarděnky, rýma, infekční žloutenka typu A

Rozdělení virů:

I. DNA viry s obalem
II. DNA viry bez obalu
III. RNA viry – jednošroubovice
IV. RNA viry – dvoušroubovice

I. DNA VIRY S OBALEM
Herpesviry (Herpesviridae)
Herpes simplex – má dva sérotypy, 1 a 2
- úzce vázán na živočišné buňky
- zůstává v genomu ve spící formě; při změně obranyschopnosti pronikají do organismu (opar na rtu / herpetická angína)

Herpes genitalis simplex – typ 2; sexuálně přenosné (i z matky na dítě při porodu)
Varicella-zoster – původce planých neštovic
Epstein-Barrové – původce infekční mononukleózy
Poxviry (Poxviridae)
Orthopoxvirus – pravé neštovice; přeneseno z opic, z 80% smrtelné; na zemi se volně
nevyskytuje, ale je nebezpečí biologické zbraně

II. DNA VIRY BEZ OBALU
Papovaviry (Papovaviridae)
Papilomavirus – přilnavost ke tkáním ženských genitálií – rakovina dělohy
- původce kožních nádorků, které mohou přejít ve zhoubné
Adenoviry (Adenoviridae)
Mastadenovirus – onemocnění lidí – respiratorní infekce
Aviadenovirus – ptáci
Iridoviry (Iridoviridae)
Iridovirus – členovci
- virus africké horečky prasat

III. RNA VIRY – DVOUŠROUBOVICE
Reosviry (Reoviridae)
Rotavirus – nejčastější původci průjmových onemocnění u kojenců a batolat
Orbivirus – encefalitida

IV. RNA VIRY – JEDNOŠROUBOVICE
Togaviry (Togaviridae)
Flavivirus – původce žluté zimnice; 60% úmrtnost
Rubivirus – původce zarděnek (horečka, vyrážka)
Pikornaviry (Picornaviridae) bez obalu
Enterovirus – virus dětské obrny (akutní zasažení CNS, ochrnutí)
- nachlazení, chřipka, faryngitida, vyjímečně i zápal plic
- enterovirus typ 72 = hepatovirus typu A
- infekční zánět jater typu A (žloutenka)
- přenos: špinavé ruce, stolice, nedostatečná hygiena
Rhinovirus – jsou příčinou běžných onemocnění, jako je rýma
Retroviry (Retroviridae)
Virus HIV – původce AIDS; snižuje část populace bílých krvinek typu CD4
- původ v Africe; objeven r. 1986 ve Francii a USA
- sexuálně přenosný (také z matky na plod – v Africe asi 30% dětí získá od matky vrozenou HIV infekci)
Ortomixoviry (Orthomyxoviridae)
- lidské chřipkové viry typu A, B a C a viry chřipky u zvířat
Rabdoviry (Rhabdoviridae)
Lyssavirus – původce vztekliny (neléčená vzteklina je 100% smrtelná)
Arenaviry (Arenaviridae)
Virus Lassa – původce hemoragické horečky člověka (vykrvácení do břišní dutiny)

Léčba viróz:
Viróza – onemocnění vyvolané činností virů
Virulence – kvantitativní vyjádření patogenity
- je obtížné zničit léčebným prostředkem virus a přitom nezničit napadenou buňku hostitele, proto je za nejúčinnější prostředek boje proti virovým onemocněním pokládáno ochranné očkování oslabenými viry (očkování proti dětské obrně, spalničkám apod.) nebo podávání příslušného antiséra v akutním případě
Virostatika – látky působící proti virům
1. blokující reprodukci viru (jsou pro ně toxické)
2. inhibující specifické enzymy (odblokují DNA polymerát – pak se nevytvoří genom)

Důsledky infekce virem pro buňku:
- smrt buňky
- poškození buňky (a tedy následně i tkání a orgánů)
- bez zjevného poškození: virus zůstává v buňce a přechází do dalších generací buněk
- tzv. pomalé viry: způsobují závažné choroby po několika letech (nebo desítkách let): kuru, scrapie, roztroušená skleróza apod.