Jazyk: prostředek sdělování a vůbec vyjadřování myšlenek a citů,tj. toho, co máme na mysli,
co si uvědomujeme při mnímání smyslových podnětů ( když prší, něco nás bolí,…)
Jazyková komunikace:
- proces sdělování, dorozumívání pomocí jazyka.
- Pro dorozumívání je potřeba různých zvukových nebo grafických značek
- svými mluvidly mluvčí vytváří určité zvukové signály ( rsp. Celé sledy takových signálů) s nimiž je spojen jistý význam ( obsah, smysl)
- posluchač tyto signály usliší, vyluští jejich význam,dešifruje jej a porozumí tomu, co měl mluvší na mysli.
- Předpoklady: Značky a signály musí být pevně smluvené
Mluvčí i posluchač musí tyto pravidla a smluvených značkách znát a musí je umět používat
Původ a vývoj českého jazyka
Všechny jazyky na světě by se daly rozdělit do 9 hlavních jazykových skupin(rodin). Jedna z těchto rodin je indoevropská jazyková skupina. Patří do ní namátkou např. indičtina, řečtina, keltština, germánské jazyky, slovanské jazyky, do kterých je čeština zařazována.
Všechny slovanské jazyky vzešly z původní praslovanštiny, která vznikla zhruba 2000 př.n.l. v oblasti mezi Odrou a Dněprem. Měla 7 pádů při skloňování, slovesný vid, duál a jery(velmi krátké samohlásky).
Slovanské jazyky můžeme rozdělit na tři skupiny:
Všechny tyto jazyky mají spoustu společných slov, např. dům, člověk, hrad..
Nejstarší spisovný jazyk slovanský je staroslověnština, který v 9. stol. Zavedli na Velké Moravě Cyril a Metoděj.
Slované mají také dvojí písmo, zvláště západní slované píší latinkou, v Rusku, Bělorusku, Ukrajině a Bulharsku se píše azbukou(vznikla z hlaholice – písma staroslověnštiny).
Vývoj spisovné češtiny ve vztahu k vývoji společnosti
Vývoj spisovné češtiny můžeme rozdělit na několik základních období:
a) Do r. 1300
– zprvu se využívala staroslověnština, později vytlačena křesťanskou latinou. Český jazyk se prakticky nevyskytuje, pouze jako slova v latinském textu (bohemika) – např. v Kosmově kronice, nebo vpisy slov na okraj textu (glosy).
– Pravopis byl primitivní, jednoduchý. Později nastupuje pravopis spřežkový – k označení hlásek, které má čeština proti latině navíc, používány spřežky(spojení 2 a více latinských písmen).
b) 14.stol. – doba Karla IV.
– všestranný rozvoj našich zemí, rozvoj slovní zásoby, přejímání slov z němčiny (říše, rychtář, šlechta).
-Literární památky – epos Alexendreis, Dalimilova kronika. Nejdokonalejší čeština v této době v díle Tomáše ze Štítného.
c) 15.stol. – husitství ¨
– zlidovění a popularizace češtiny. Nejvýznamnější osobnost bezpochyby Jan Hus. Snažil se nahrazovat německá slova, nepoužíval zastaralá slova, snažil se jazyk oživit. Pečoval o výslovnost.
– Zavedl diakritický pravopis(rozlišovací) – ve spise O pravopise českém navrhl diakritická znaménka –nabodeníčko dlúhé(délka samohlásky) a krátké(měkkost samohlásky).
d) 16. – 17. stol. – humanismus.
Velký význam měl vynález knihtisku.
Rozvoj větné stavby, zvláště složitá, dlouhá souvětí nazývaná humanistická perioda(2 části oddělené dvojtečkou – předvětí a závětí-myšlenkově závažnější, sloveso na konci věty) Velká záliba v obrazných pojmenováních, využívání přísloví a rčení. Humanistickou periodu dovedl k dokonalosti Palacký. Vznikly různé české mluvnice, např. Gramatika česká Jana Blahoslava. Dvě knihy české mluvnice od Václava Benedikta z Nedožier(působil v Německém Brodě). Vydávány vícejazyčné slovníky např. od Daniela Adama z Veleslavína (známý nakladatel a tiskař). Vrchol vyspělosti v díle Jana Amose Komenského, pracoval na slovníku Poklad jazyka českého. Vzor spisovné češtiny v té době i v době národního obrození – šestidílná Bible kralická – společné dílo českých bratří. Je v ní použit tzv. bratrský pravopis – platil až do národního obrození – místo teček nad samohláskami zaveden háček . Zánik duálu a jednoduchých časů minulých.
e) 17.-18 stol. – pobělohorská doba .
Čechy zasáhla vlna rekatolizace a germanizace, všechna důležitá místa obsazena německými přistěhovalci. Většina české inteligence byla protestantského vyznání a musela po Bílé hoře uprchnout. Jako jediný oficiální jazyk zavedena němčina, čeština přežívala pouze na venkově. Páleny a ničeny české svazky – páter Koniáš, řád jezuitů. Rozkolísání normy. Zásahy brusičů jazyka a puristů(klavír = břinkoklapka)
f) konec 18.stol. a 1.pol.19.stol. –národní obrození
Po zrušení nevolnictví v roce 1781 následuje přiliv českého obyvatelstva do měst a jejich počeštění. Začíná se opět vydávat literatura v češtině – česká expedice Václava Matěje Krameria. Zásadní bylo dílo Josefa Dobrovského – Pocházel z Uher, jeho otec sloužil v armádě = často se stěhoval. Chvíli pobýval i v Německém Brodě, kde studoval na zdejším gymnáziu. Česky se naučil až v průběhu studií. Vydal Podrobnou mluvnici jazyka českého, ustálil spisovnou češtinu po vzoru bible kralické. Vydal Německo-český slovník a Dějiny české řeči a literatury. Dalším významným literátem byl Josef Jungmann. Obohatil českou slovní zásobu přejímáním slov. z příbuzných slovanských jazyků. Z ruštiny (jablko, přírody, vzduch) z polštiny(závoj, obřad, plyn)
• ze starých literárních památek
• z řeči lidu, nářečí, lidové slovesnosti
• sám vytvořil (měsíce, kyslík, dusík, mluvnice)
Územní diferenciace češtiny
Nářečí: je nespisovný jazykový útvar užívaný pouze mluvčími z určité geografické oblasti
Spisovný jazyk vznikl na základě nářečí, a to nářečí užívaného v centru země, tedy středočeského. Během samostatného vývoje se však spisovný jazyk od svého východiska vzdálil
V minulosti mělo na rozrůzněnost českého jazyka vliv rozdělení středověkého státu (soběstačnost panství, omezený pohyb obyvatel, docházelo k vymezování nářečí)
Po zániku nevolnictví se mohli obyvatelé volněji stěhovat, přicházeli do měst - setkávání lidí z různých krajů vliv na jejich vyjadřování. Začalo docházet k přirozenému, neuvědomovanému vyrovnávání jazykových rozdílů. Déle se držela nářečí na venkově ( menší styk s okolím, tradiční způsob práce
Příchodem lidí do měst, rozvojem dopravy (lepší styk měst s venkovem), rozšířením rozhlasu a televize docházelo k vyrovnávání jazykových rozdílů
Nadále přetrvávají především nářeční znaky společné větším oblastem
- nadnářeční útvary = INTERDIALEKTY(= skupina nářečí)
• obecná čeština = používáme běžně při styku s lidmi, od spisovné češtiny se liší tvaroslovím, hláskoslovím
• interdialekt hanácký
• východomoravský
• slezský
Česká nářečí - 3 nářeční skupiny
• severovýchodočeská (nářečí podkrkonošské)
• jihozápadočeská (nářečí chodské, doudlebské)
• středočeská
Rozdíly v nářečích ve větě:
Dej mouku ze mlejna na vozejk ( nářečí česká)
Dé móku ze mléna na vozék ( hanácká)
Daj múku ze mlýna na vozík ( východomoravská)
Daj muku za mlyna na vozik ( slezká)
Sociální diferenciace češtiny
• podle mluvy profesních skupin a zájmových skupin
• útvary, které nemají vlastní gramatiku, ale jen slovník a frazeologii = ustálená slovní spojení
a) profesní mluva - jazyk různých povolání (např. mluva horníků, zedníků - ciment, fanka)
b) slang - jazyk zájmových skupin (myslivecký - barva, běhy; sportovní, vojenský,
studentský)
c) argot - jazyk vrstev na nejnižší společenské úrovni(zlodějský - chechtáky = peníze, chlup =
detektiv)
Některá argotická slova přešla do obecné češtiny i do češtiny hovorové:
- prachy = peníze, prkenice = velká peněženka, špicl = udavač, donašeč
Vývojové tendence současné spisovné češtiny
Za současný jazyk se bere jazyk používaný v posledních 50 letech. Prodělal samozřejmě velké změny, a to hlavně ve slovní zásobě. V souvislosti s rozvojem vědy a techniky a spousty dalších oborů a objevů vyvstala nutnost pojmenovávat nové věci a skutečnosti. Spousta slov je přejata z jiných jazyků, dnes zvláště z angličtiny. Jazyk se internacionalizuje. Pomalejší vývoj prodělal v gramatické stavbě, syntaxi, tvarosloví a hláskosloví. Spisovný jazyk je čím dál tím více ovlivněn nespisovnou obecnou češtinou – proniká z ní do něj spousta dříve nespisovných tvarů a frází. Nejdříve hovorové výrazy se stanou neutrálními a nakonec jsou knižními spisovnými výrazy. Dříve nespisovná slova jako holka nebo taky jsou dnes spisovná.
Mezi hlavní vývojové tendence současného jazyka musíme zařadit demokratizaci – vlivem školy a vzdělání se spisovná čeština rozšiřuje, roste jazyková úroveň uživatelů, dochází k odstraňování zastaralých slov a tvarů.
Zároveň probíhá integrace (sjednocování) - hlavně vlivem hromadných sdělovacích prostředků se stírají nářeční rozdíly, nářečí přežívají hlavně u starších lidí na vesnicích. Opakem integrace je funkčně stylová diferenciace – do ní můžeme zahrnout osamostatnění publicistického a administrativního stylu od stylu odborného.
Vlivem vědeckotechnického rozvoje probíhá intelektualizace češtiny – například rozšíření jmenných vazeb a předložkových obratů (v důsledku, z hlediska).
V češtině roste počet odborných termínů (terminologizace) a zároveň spousta termínů přechází do oblasti méně odborné až neodborné (parametr, počítač) = determinologizace.
Jazykověda a její disciplíny
Lingvistika (jazykověda) : nauka o jazyce a jeho užívání
Jejím úkolem je rozebírat ( analizovat, popisovat a vysvětlovat jazyk ( ustálenou soustavu dorozumívacích prostředků)
Každý jazykový znak má svou stránku
a) formální – zvukovou nebo grafickou
b) významovou
disciplíny:
fonologie: pojednává o systému a funkci fonému (nejmenší součást zvukové stránky řeči, jinak také hláska)
fonetika: pojednává o artikulaci ( tvoření) hlásek a jejich akustickém složení
gramatika: zabívá se popisem a výkladem jazykových jednotek různého stupně složitosti a pravidly jejich
kombinování
oddíly:
a)morfematika - nauka o morfémech (Morfém je nejmenší vydělitelná část slova, která je nositelem věcného
nebo gramatického významu. Morfémem je předpona (prefix), vpona (infix), přípona,
koncovka nebo kořen slova) – o jejich stavbě, druzích a kombinačních schopnostech
b)morfologie ( tvarosloví) – nauka o vnitřní stavbě slovních tvarů
c)syntax ( skladba) – nauka o stavbě vět a souvětí
d) lexikologie – nauka o slovní zásobe, všímá si významů slov a vztahů mezi nimi
e)slovotvorba: nauka o tvoření slov
f)dialektologie: věda studující nářečí ( hlavně místních)
g)onomastika – nauka o vlastních jménech
stylistika: nauka o způsobu výběru a využití jazykových prostředků v jazykových projevech, o slohové výstavbě jazykových projevů,textů, a též o stylovém zabarvení jazykových prostředků
lenndulka
28. prosinec 2012
7 423×
1436 slov
