Kyslík (lat. Oxygenium)
Kyslík (O2) je plynný chemický prvek, jeden z hlavních biogenních prvků nezbytných pro existenci většiny živých organismů na této planetě a druhou hlavní složkou zemské atmosféry. Autorem jeho českého názvu je Jan Svatopluk Presl.
První objevy učinil už Leonardo da Vinci v 15. století, když sledoval, že jedna ze složek vzduchu podporuje hoření. V roce 1772 Carl Wilhelm Scheele objevil kyslík a pojmenoval ho „ohnivý vzduch“. Krátce na to v roce 1779 Antoine Lavoisier navrhuje název oxygenium (kyselinu tvořící).
Vzduch obsahuje 21 % kyslíku, dále je součástí hydrosféry, litosféry (minerály a horniny) a biosféry.
Bezbarvý plyn těžší než vzduch. Při teplotě -183 °C kondenzuje na modrou kapalinu. Tvoří jednak molekuly O2, jednak tří atomové molekuly O3 - ozon. Atomární kyslík O je obdobou atomárního vodíku.
Kyslík je velmi reaktivní, hlavně za vyšší teploty se slučuje téměř se všemi prvky. Odolávají halogeny, některé ušlechtilé kovy a vzácné plyny.
Prudká oxidace látek kyslíkem nebo jinými oxidačními činidly za vývoje tepla a světla se nazývá hoření, ke kterému dochází až po zahřátí látky na tzv. zápalnou teplotu.
Tato vlastnost je velmi důležitá pro spalování prakticky každého fosilního paliva a využívá se k vytápění, pohonu motorů a turbín nebo i při vaření na plynovém sporáku.
Nežádoucím procesem je koroze kovů. Hoření i koroze souvisí s oxidačně-redukční reakcí, při které se mění oxidační čísla atomů.
Záporně dvojmocný kyslík tvoří velkou škálu anorganických sloučenin, především jsou to oxidy, zejména voda. Také je přítomen ve většině anorganických kyselin a jejich solí. Zejména jde o uhličitany, křemičitany, sírany, dusičnany a fosforečnany.
Z organických sloučenin, kde řada těchto sloučenin je součástí živých organismů to jsou: Alkoholy, fenoly, ethery, peroxidy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery.
Frantisek_H
9. leden 2020
5 547×
309 slov
