Plasty

První plast (dříve „umělá hmota“) byl vyroben roku 1862. Do té doby se používaly ke zhotovování nejrůznějších předmětů přírodní materiály jako dřevo, sklo, keramika, slonovina nebo jantar.

Plasty tyto drahé materiály v mnoha případech plně nahradily. Jsou pevné, za tepla dobře tvarovatelné, mají malou hustotu, jsou dobrými izolátory elektrického proudu a tepla, jsou na vzduchu stálé a některé jsou odolné proti účinkům žíravin a jiných chemikálií. Plasty jsou většinou polymery. Tento název je odvozen od řeckého slova poly čili mnoho a slova mer, což znamená část. Mer je tvořen skupinou atomů, která se v makromolekule neboli velké molekule pravidelně opakuje. Makromolekuly obsahují několik set až tisíc atomů.

Dříve se vyráběly hlavně plasty napodobující přírodní materiály. Na rozdíl od přírodních materiálů jsou snadno tvarovatelné. Celuloid je plast vzdáleně připomínající slonovinu. Používal se pro výrobu kulečníkových koulí, střenek nožů, límců, manžet, kabelek a ozdobných předmětů.

Existuje velké množství rozmanitých druhů plastů. Polyvinylchlorid PVC byl objeven ke konci minulého století, ale až do roku 1930 nebyl známý způsob jeho průmyslové přípravy.

Polyvinylchlorid je odolný proti působení vody a proti výkyvům teploty, což se využívá např. při zhotovování okapů nebo hraček. Také se vyrábějí držáky záclon, obaly elektrických kabelů, dětské plenky a vycpávky.

Další významný plast je perspex. Je průhledný a odolný proti nárazu. Vyrábějí se z něj mj. letecké padáky.

Nylon byl objeven roku 1928 chemikem Wallacem Carrothersem, pracujícím u americké firmy Du Pont. Nylon vzniká v roztoku dvou kapalin, kyseliny a diaminu. Při styku těchto kapalin dochází k vytvoření vlákna, které je možno z roztoku vytahovat a namotávat na připravené cívky. Vlákno nylonu je pevnější než všechna přírodní vlákna a tak jeho objev umožnil obrovský nárůst výroby syntetických textilií. Dámské nylonové punčochy byly uvedeny na trh roku 1940 a rychle se rozšířily po celém světě. Úspěch nylonového zboží spočíval v pružnosti a přilnavosti materiálu.

Belgičan Leo Baekeland objevil tmavou, plastickou hmotu, kterou do té doby chemici nebrali na zřetel, neboť se snažili vždy získat krystalickou, čistou látku. Při studiu vzniku polymerů se mu podařilo připravit plast, který je po něm nazýván bakelit. Bakelity mají široké využití při výrobě předmětů každodenní potřeby a elektrických zařízení. Jsou to materiály odolné proti teplu a jsou dobrými elektrickými izolátory. K zvýšení pevnosti a pružnosti se do něj vkládají textilie. Chemici se po objevení tmavého bakelitu snažili nalézt plast s podobnými vlastnostmi, ale světlejší barvou. Ve 20. letech tohoto století byly objeveny plasty, ze kterých mohou být předměty s příměsí celulosy a umělých barviv v libovolné barvě.

Do roku 1950 byla objevena řada různých plastů. Plasty našly použití v průmyslu, ale i v domácnosti, zvláště v kuchyni. Pevný polyvinylchlorid PVC se používá na pokrytí podlahy. Také byly objeveny plasty, které jsou odolné proti vodě i saponátu. Z těchto plastů je vyroben povrch mycí linky i prkénka na krájení zeleniny. Ostatní plasty, jako je polystyren, jsou využívány k výrobě nádob, talířů a košů. Nevýhodou plastů je jejich mimořádná stálost vůči vnějším vlivům – proto zůstávají dlouhou dobu na skládkách.