Ropa je přírodní hořlavá kapalina tvořená směsí plynných, těkavých a rozpustných tuhých uhlovodíků. Obsahuje neuhlovodíkové organické sloučeniny a minerální příměsi (vodu, sůl, písek). Téměř bezbarvá až černá, zeleně fluoreskující, různě viskózní kapalina. Podle specifické hmotnosti se rozlišuje ropa lehká (pod 0,83 g•cm–3), středně těžká a těžká (0,83 – 0,93 g•cm–3) a velmi těžká (nad 0,93 g•cm–3). Podle složení (převládajících uhlovodíků) se rozeznávají ropy alkanické (parafinické), naftenické a aromatické. Některé ropy (parafinické) mohou při nízké teplotě tuhnout, jiné zůstávají v tekutém stavu i při velmi nízkých teplotách. Chemické složení ropy závisí na nalezišti; surová vytěžená ropa obsahuje emulgovanou vodu (s rozpuštěnými solemi a dalšími látkami), pevné částice (např. zrnka písku), rozpuštěné plyny metan,ethan,sulfan aj.). Zapálena hoří čadivým plamenem. Destiluje od 300 K do 700 K a výše (nad 600 K již bývá patrný tepelný rozklad). Nejvýznamnější naleziště ropy jsou na severní polokouli v Rusku, Saúdské Arábii, USA, Mexiku, Číně, Velké Británii, Iráku, Kuvajtu, Libyi, Norsku, Kanadě, Egyptě, Rumunsku; v rovníkové a jižní sféře jsou významná naleziště ve Venezuele a v Indonésii. V ČR se ropa těží na jižní Moravě. Vrty stoupá ropa na povrch buď tlakem doprovodného plynu, nebo je čerpána a dopravována (ropovody nebo loděmi) do rafinérií. Ve zcela automatizovaných provozech se rafinuje, destiluje a po frakcích dále zpracovává na motorová a jiná paliva nebo na petrochemikálie. Nejtěkavějšími produkty jsou uhlovodíkové plyny, lehký benzín(70 – 90 °C), těžký benzín, dále se získávají petrolej, motorová nafta, plynový, lehký, střední a těžký olej a destilační zbytek (ropný asfalt). Z něho po oddestilování frakcí vzniká mazut, popř. se dále destiluje. Ropa se někdy nesprávně nazývá nafta (viz též nafta motorová).
Uhlí vzniká prouhelněním nekromasy tvořené buď pletivy cévnatých rostlin, méně často pouze jejich odolných částí . Podle stupně prouhelnění se rozlišuje černé uhlí a hnědé uhlí. Podle využití se rozlišují uhlí energetická a koksovatelná. Část uhlí se užívá k výrobě briket nebo svítiplynu. hnědé uhlí, hořlavá hornina, hnědé až hnědočerné barvy s hnědým vrypem. V hořlavině obsahuje okolo 74 % uhlíku a 52 – 54 % prchavých látek. Hnědé uhlí má proti černému uhlí vyšší obsah vázané vody (severočeské 23 %, sokolovské 42 %) a nižší výhřevnost(17 MJ•kg–1 a 12 MJ•kg–1). Některé druhy, zejména s nižší výhřevností, jsou více sirnaté. Hnědé uhlí má převažující podíl ve spotřebě tuhých paliv v tepelných elektrárnách a v průmyslu, tříděné druhy i v domácím otopu. Pro snížení negativních dopadů na ekologii se vybavují velké spotřebiče hnědého uhlí zařízením pro odlučování prachu z kouřových spalin a pro odsíření a denitrifikaci. černé uhlí, hořlavý nerost černé barvy; pevné, vrstevnaté, při nárazu se drobí. Má vysoký obsah uhlíku(80 – 88 %) a prchavých látek (38 %) v hořlavině. Výhřevnost černého uhlí se mění podle druhu a původu a je mezi 17 – 19 MJ•kg–1. Spékavé druhy ostravsko-karvinského černého uhlí se používají na výrobu koksu, nespékavé černé uhlí se používá jako palivo v průmyslu a pro otop v domácnostech. aktivní uhlí, velmi pórovitá forma uhlíku o velkém vnitřním povrchu (až 1 000 m2•g–1); účinný absorbent. Užívá se v průmyslu k zachycování nečistot z roztoků (např. v rafinériích cukru) nebo z plynných exhalátů (např. adsorpce par rozpouštědel, sulfanu), ve zdravotnictví (střevní sorbenty, např. karborafin), ve filtrech ochranných masek, při odbarvování aj. Aktivní uhlí se vyrábí z dřevného uhlí nebo přímo z dřevěných pilin karbonizací za teplot 500 – 600 °C, s přísadou určitých aktivujících látek (např. chlorid zinečnatý) a následnými úpravami.
Zemní plyn je druh kaustobiolitu, který náleží buď do skupiny přírodních uhlovodíků, nebo do skupiny uhlí. Přírodní bezbarvá směs nejjednodušších uhlovodíků a dalších plynů . Plyn zemní se nachází v podzemních ložiskách, často v souvislosti s ložisky ropy nebo uhlí; podle biogenní (organické) teorie vznikl plyn zemní (obdobně jako ropa a uhlí) z nahromaděných rostlinných nebo živočišných zbytků jejich biochemickou a následnou geochemickou přeměnou za účinku vysokých tlaků, teplot a katalytického vlivu hornin. Zemní plyn vzniká složitými rozkladnými a přestavbovými procesy z organické příměsi v sedimentech. Rozlišuje se suchý plyn (s obsahem 98 – 99 % methanu) a vlhký plyn (85 – 95 % methanu). Zbytek ve vlhkém plynu (10 – 15 %) tvoří ethan, méně než 2 % bývá dusíku, oxidu uhličitého a vyšších uhlovodíků. Plyn se zvýšeným obsahem inertitů má asi 60 % methanu a zvýšený podíl dusíku nebo oxidu uhličitého. Vykazuje vůbec nejnižší výhřevnost. Karbonský zemní plyn vzniká při prouhelňování slojí. Plyn zemní je ekologicky nejpřijatelnější fosilní palivo a mimořádně významná chemická surovina.
21. červen 2008
12 780×
755 slov