Již delší dobu víme, že naše planeta je chráněna tenkou „pokrývkou“ různých plynů. Některé z nich, hlavně oxid uhličitý (CO )a vodní pára označujeme jako plyny skleníkové. Pohlcují totiž teplo ze Země a ze Slunce a udržují naši atmosféru v rozmezí teplot, které umožňují, aby na Zemi existoval život. Jinými slovy, Země funguje jako určitý druh ústředního topení, které ohřívá okolní vzduch. Část tepla sice uniká do vesmíru, ale část taky zůstává na této planetě a časem by mohla způsobit výrazné problémy s teplotou, která by se mohla zvednout na nebezpečnou hranici. Právě tuto, miliony let existující rovnováhu ohrožují některé naše lidské činnosti.
Mezi hlavní plyny způsobující skleníkový efekt patří již zmíněný oxid uhličitý a vodní páry. Už v roce 1985 se do ovzduší dostalo 18 miliard tun Co . Z toho tři třetiny emisí (látek vypouštěných z nějakého zdroje) má na svědomí civilizace. Je to uhlí, zemní plyn nebo třeba břidlice a ropa. Rostliny pohlcují tento plyn procesem zvaným fotosyntéza.
Za uplynulých 8 tisíc let zmizela téměř třetina deštných pralesů. Díky kácení stromů se zvyšuje emise Co o dalších 23%.
Vyšší hodnoty ultrafialového záření pohlcují Co . To skleníkový efekt ještě prohlubuje.
Množstvím emisí Co se Česká republika podílí na celkovém objemu ve světě více než jedním procentem. Na každého obyvatele naší republiky připadá ročně 4,1 tuny těchto emisí, zatímco např. ve Francii je to jen 2,0 tuny a v Japonsku dokonce 1,9 tuny.
Není těžké pomoci dnešní situaci životního prostředí, dokonce stačí třeba jen malá pomoc. Je ale důležité, aby se jí zúčastnilo co nejvíce lidí na celém světě. Tak např. energie. Světová spotřeba energie stoupá ročně o 2%. Vůbec by k tomu ale nemuselo docházet. Stačí kdyby se ve školách začalo více šetřit elektřinou. Zbytečně neplýtvat světlem o přestávkách, doma po sobě zhasínat, neotvírat okno, když máme zapnuté topení, zajistit si těsnění dveří, oken, střech, nejezdit na krátké vzdálenosti autem apod. Věřte, že kdyby tohle dodržoval každý, stav životního prostředí by se výrazně zlepšil
3. březen 2008
5 478×
327 slov
