Zinek

Tento kov je již známý více než 3000 let. Jeho název je odvozen od německého slova zink ( zubatý, rohatý), kvůli rudě kalamínu uhličitému, ze které se původně získával. Zinek se nejvíce vyskytuje v horninách jako je sfalerit ( sulfid zinečnatý), smisonet ( uhličitan zinečnatý), hemimorfit ( hydrát tetraoxokřemičitanu zinečnatého) atd. Zinek se získává pražením rud na oxid zinečnatý, který se poté redukuje uhelným prachem, dá se také vyrobit elektrolycky s použitím hliníkové katody a anody z olova. Zinek je modrobílý kov, krystalický a lesklý, ale také křehký. Na vzduchu se pokrývá vrstvičkou svého oxidu, proto slouží jako ochranný povlak na předmětech. Pozinkování se zprostředkovává mnoha způsoby např. elektrolycky, postříkáním, sherardováním- zahřátím ocelového plechu v práškovém zinku, ponořením do kyseliny sírové poté do taveniny ( ZnCl2 + HN4Cl) a ponořením do roztaveného zinku s malým množstvím hliníku. Jeho sloučeniny jsou všechny jedovaté.
Svůj význam má zinek i při vegetariánství. Je zastoupen více v živočišné než v rostlinné stravě a obvykle je vázán na bílkoviny. Vegetariáni získávají zinek z celozrnných obilnin, které běžně konzumují ve velkém množství, aby se ho vstřebalo dostatečně. Stejně tak jako v případě železa a vápníku znesnadňuje vláknina i vstřebávání zinku.
Zinek je stopový prvek, který potřebujeme v nepatrných dávkách. Vyskytuje se ve většině potravin. Hlavně v játrech a tmavém masu. Také ve vaječném žloudku, mléčných výrobcích, celozrnné mouce, obilovinách a výrobků z nich. Zinek obsahují i plody z moře. Zejména ústřice.
Doporučené denní množství je 15 mg pro normálního člověka, 20 mg pro těhotné ženy a 25 mg pro kojící matky. Zinek zajišťuje funkci četných enzimů a tím normální růst a vývoj. Podporuje vylučování inzulínu a vitamínu A. Z nedostatku zinku můžeme mít opožděný tělesný, duševní a pohlavní vývoj. Častá je neplodnost a pomalé hojení ran.