Ilse, německá studentka, potkala muže jménem Shahid, který pocházel z Pákistánu ve svých 16-ti letech. Shahid byl v Německu pracovně a během jeho pobytu se s Ilse vzali.
Získal výhodnou nabídku na práci v Saúdské Arábii, a tam se také ilse narodily tři děti. Nejstarší byla Miriam poté přišla na svět Anja a nakonec Yassin,
který byl mentálně a fyzicky postižený. Proto se rodina musela odstěhovat do Německa, kde na rozdíl od Saudské Arábie tuto speciální péči poskytují. Shahid v Německu začal podnikat, ale v podnikání se mu nedařilo. Od té doby byl rozmrzelý. V té době přišel s návrhem navštívit o jarních prázdninách svou rodinu v pákistánském Láhauru. Miriam tehdy bylo 13, Anje 11 a Yassinovi 7. Pákistánská rodina byla velmi rozrostlá, někteří její členové žili v Kanadě.
V den odjezdu Shahid s jeho mladším bratrem Javedem a jeho ženou Ifat oznámili Ilse a dětem, že zůstávají natrvalo v Pákistánu. Ilse to zprvu nebrala vážně, ale znejistěla, když nenašla německé pasy, které Shahid ukryl, v případě že by chtěla s dětmi utéct. Ilse, Miriam, Yassin a Anja byli hlídáni všemi ostatními členy rodiny.
Naskytla se jim jednoho příležitost, kdy teta Ifat nemohla zůstat v domě a javed a Shahid byli v práci. Matka s dětmi jeli časně ráno autobusem na německé velvyslanectví, aby jim pomohli, vystavili nové pasy a dostali zpět do Německa.
Avšak cestou z velvyslanectví k fotografovi Shahidovi najatí muži unesli Miriam a maskovaný strýček Javed ji odvezl k Ifatiným příbuzným daleko od zbytku rodiny. Ilse s dětmi se vrátila na velvyslanectví a ukryla se tam, ale již bez Mriam.Ale na velvyslanectví je začal hledat Shahid a tak je velvyslanectví ukrylo v domě jednoho z pracovníků. Měli naplánovaný utěk, ale Ilse nemohla opustit zemi bez Miriam.
Všichni čtyři s vrátili do Láhauru. Tam jim otec po několika týdnech zdráhání dovolil, aby matka odletěla do Berlína a že ji bude s dětmi za týden následovat a že v německu začne všechno odznova. Ale tak se nestalo. Děti byly donuceny zůstat v Pákistánu odloučení bez matky. Nechtěli se přispůsobovat, nepomáhaly, protestovali hladem a dělali různé naschvály. Za jejich šestiletý pobyt je tu matka navštívila 3x.
Otec je zapsal na americkou školu, na ktrerou chodili děti z jiných zemí , ale i pákistánci.Dívky se učily urdštinu a paňdžábštinu, ale doma probíhaly hovory s otcem v anglickém jazyce.Miriam se zde naučila řídit, někdy pomohla Ifat, ale nejvíce se starala o Yassina, kterého si matka po velkých třenicích s otcem a javedem vzala do péče matka. Od toho co se Miriam naučila řídit zpožďovala se i o tři hodiny po smluveném čase.Nevadilo jí, že jí otec s Javedem nadá, brala věci s nadhledem, což se o Anje říct nedá. Anja byl výbušná rozmrzelá a náladová, ale bez sebe nedaly obě ani ránu. Dívky neměly ve škole problémy a zúčastňovali se různých výletů.
Obě patřily do nějakého sportovního týmu, a obě byly výborné.
Strýc Javed jim stále nadával a když už chtěl jednu z nich uhodit,ta druhá se jí zastala a Javed se zklidnil. Miriam si dopisovala s matkou, ale než jakýkoli dopis odeslala, byl zkontrolován otcem. Miriam po úspěšném dokončení školy odletěla do Kanady, vystudovat vysokou školu, zatímco Anja byla ještě v pákistánu rok bez ní.
Po ukončení školy i ona odletěla do ameriky studovat, jenže měly přísně zakázané se setkat s matkou, ale nepovedlo se uhlídat Miriam a ta se s matkou setkala v Jugoslávii, kde zároveň navštívila i svoji nejlepší kamarádku z pákistánu.
V den kdy Anja končila vysokou školu se v americe sešla celá rodina, včetně Ilse.Všichni byli na Anju pyšní. Miriam poté co se vrátil otec do pákistánu poslala dopis co si o něm myslí a jaký byl. Dívky zůstaly s matkou a Yassinem, konečně po 6-ti letech.
Tento příběh je sepsán podle skutečné události samotnými postavami knihy.
9. prosinec 2007
5 803×
637 slov
