Douglas Adams je autorem slavných humorných knih žánru science-fiction jako jsou například Stopařův průvoce po galaxii, Restaurant na konci vesmíru či Vesmírná loď Titanic. Tentokrát ale nejde o fiktivní cesty vesmírem a jinými dimenzemi, ale o výpravu smutnou realitou za ohroženými živočichy, kteří jsou na pokraji vyhynutí díky lidem.
Pro pořad rozhlasové stanice BBC spojí Douglas Adams své síly s nadšeným zoologem Markem Carwardinem a ti se vydají na roční cestu kolem světa na vlastní pěst hledat tyto vzácné živočichy. Navštíví Nový Zéland kvůli ohromnému bezbrannému papouškovi jménem kakapo ( kterých je na světě kolem 40-ti ), do Zairu hledat horské gorily a bílé nosorožce, kteří vůbec nejsou bílí, jen jde o nedorozumění zoologů, pak zavítají do Číny hledat téměř slepého delfínovce čínského žijícího v řece Jang-c-tiang, na Madagaskar za nejpodivnějším lemurem ksuksolem, kterých je na světě méně než 30, také na ostrov Komodo v Indonésii za lidožravým varanem komodským a nakonec za vzácnými ptáky na Mauricius.
Téměř ve všech těchto zemích se této dvojici přihodí neuvěřitelná dobrodružství, která jsou doplněny, které jsou doplněny Adamsovým sarkastickým a suchým humorem.
Kniha se velmi mění: zpočátku je kniha napsána vyloženě z pohledu laika, kterého to cestování za zvířaty skoro vůbec nebaví, nadává na místní obyvatele zemí a těší se na další pivo. Toto mi na knize nejvíce vadilo, ale zase naopak byla tato první část také nejvtipnější. Čím víc cest má Adams za sebou, tím více jsou mezi jednotlivými příhodami různé filozofické úvahy, které se později mění na fantastické pohledy a kritiky na svět a zejména na lidstvo, které jsou většinou bohužel pesimistické, ale přesto napsány s menší dávkou humoru. Tyto úvahy pro mne nebyly nové, podle mého názoru mají mnoho společného s myšlenkami buddhistického náboženství – jak napravit svět atd.
Adamse velmi například dojme poslední cesta na Mauricius, kde žije posledních 15 papoušků alexandra mauricijského z celého světa… Za velmi důležitou část knihy považuji doslov a doplněk, což je krátká starověká povídka, která je zejména určená k zamyšlení čtenáře. Kniha neukazuje na čtenáře prstem, že má neustále vylepšovat svět, starat se o přírodu apod., naopak ho vyzve na cestu plné starostí a smíchu, která čtenáře nakonec stejně donutí zamyslet se nad sebou samým a nad lidstvem. Toto jsem nejvíce oceňovala na celé knížce. Je zde vidět, že Douglas Adams svými cestami s Markem Carwardinem jistým směrem duševně vyspěl.
Osobně jsem velmi ráda, že jsem v obchodě zavadila o tuto knihu, od srdce jsem se po delší době zase zasmála a velmi ji doporučuji všem čtenářům, kteří milují ironii a anglický suchý humor a mají vztah ke zvířatům a přírodě. Je to krásné a neobyčejné dobrodružství vášnivého zoologa a autora sci-fi příběhů.
10. říjen 2007
5 895×
444 slov
