Allende, Isabel - Dům duchů

La casa de los espíritus
Přeložila: Hana Posseltová - Ledererová
Nakladatelství: SVOBODA
Praha 1990

Děj románu Dům duchů vypráví o osudech rodiny Estebana Trueby. Ten požádá o ruku Rosu, dceru vlivného Severa del Valle. Rodina souhlasí, ale Esteban se sám považuje příliš chudý a proto odchází do dolů na severu země, aby zbohatl.

Clara ohlásila, že v domě bude další mrtvý člověk.
- Ale zemře omylem, řekla.

Rosa zemře na otravu jedem, určeného Severovi od jeho politických odpůrců. Rosina malá sestra Clara disponující nadpřirozenými schopnostmi si klade vinu za její smrt a přestane na několik let mluvit. Esteban je zdrcen a odchází na statek Tři Marie, aby zde tvrdou prací na Rosu zapomněl.

Jedenáct kilometrů od městečka San Lucas, na bídné cestě zarostlé křovím a plné rigolů, uviděl dřevěný štít se jménem svého statku. Visel na přetrženém řetěze a větrem narážel o kůl. Ponurý zvuk těch nárazů mu zněl jako rány bubnu ve smutečním pochodu. Stačil mu jediný pohled, aby pochopil, že pouze Hercules by dokázal zachránit to, co bylo tak neskonale zpustošeno.

Přesto Trueba dokáže udělat z těchto trosek bohatý a příkladný statek v kraji. Do města se vrátí po několika letech, až když mu umírá matka, o kterou celou dobu starala jeho sestra Férula. Zároveň vyhovuje matčinu přání a vybere si novou nevěstu - Claru. Postaví dům ve městě a žijí tu do doby než se narodí Blanca. Potom se rozhodnou strávit nějaký čas na venkově. Malá Blanca se tu spřátelí s Pedrem Tercerem Garcíou, synem správce statku.

Pedro Tercero García byl podobný svému otci. Byl snědý, rysy tvrdé a jako vytesané z kamene, velké smutné oči, černé husté vlasy ostříhané na ježka. Měl jen dvě lásky: svého otce a pánovu dceru, kterou miloval ode dne, kdy v nejútlejším dětství spolu nazí usnuli pod stolem v jídelně. A Blanca neunikla téže osudovosti.

Esteban Trueba Pedra nenávidí, protože na jeho statku roztrubuje cosi o sociální spravedlnosti a snaží se vzpouru jeho dělníků. Proto Pedra vyžene, ale nezabrání Blance, aby se s ním stýkala a nakonec i otěhotněla. Esteban donutí Blancu vzít si francouzského hraběte a pošle je daleko od rodiny. V té době se od něj odvrátí celá rodina i přátelé, on se začne věnovat politice a stane se senátorem Konzervativní strany. Jediný přítel, kterého má a udržuje ho v domě je jeho vnučka Alba, která se narodila po návratu Blancy do města. Když ve volbách nakonec zvítězí socialisti strne se vír událostí na jejíchž konci se setká Alba se svým nevlastním bratrancem Estebanem Garcíou, který si na ní (už jako plukovník vojska, terorizujícího celou zem) vylévá zlost za svůj život bastarda.

U nohou mu právě seděl jeho pravnuk Esteban Garcia, kterému tenkrát bylo už deset let. Právě se pokoušel kuřeti hřebíkem probodnout oči. Byl to syn Estebana Garcíi, jediného pánova levobočka, který měl jeho jméno, ale příjmení ne. Nikdo se na jeho původ už nepamatoval, ani nevěděl, proč se jmenuje Esteban; ale on sám to věděl velice dobře, protože jeho babička Pancha Garcíová, stačila otrávit jeho dětství řečmi, že kdyby se jeho otec byl narodil tam, co Blanca, Jaime a Nicolás, byl by on zdědil Tři Marie a mohl se stát prezidentem, kdyby chtěl. V tom kraji posetém nemanželskými dětmi a potomky, kteří nikdy nepoznali svého otce, byl pravděpodobně on jediný, který čím byl starší, tím více nenáviděl své příjmení. Sžíral se pomstychtivým hněvem proti pánovi, proti své svedené babičce, proti svému otci z nemanželského lože a proti svému osudu křupana, který se nikdy nezmění.

Hlavní postavy:
Esteban Trueba
Hrdý, despotický a silně vznětlivý majitel statku Tři Marie. Často má záchvaty vzteku, a svoje sexuální napětí uvolňuje na mladých dívkách žijících na jeho statku. Nadělá si tak "houfy bastardů". V otázce sociální spravedlnosti má jasno, protože jen on sám si vydobyl nynější postavení ve společnosti a nesnese, aby nějací "lenoši" na tom vydělávali. Proto ze srdce nenávidí Pedra Tercera Garcíu, životní lásku své dcery Blancy a zároveň otce milované vnučky Alby.

Clara
Nejmladší dcera Severa del Valle přestane jako malá na devět let mluvit. Má telepatické schopnosti, hraje Chopina na zavřeném pianu, pohybuje předměty bez dotyku, ale hlavně si povídá s duchy. O životě své rodiny si vede pečlivé zápisky, které později pomohou Albě příběh převyprávět.

Férula
Estébanova sestra, starala se o jejich matku Ester dokud nezemřela a dokáže u Estebana vyvolávat silné pocity viny. Po smrti matky se ujme vedení bratrovy domácnosti a zpřátelí se s Clarou, na které začne být závislá a žárlí dokonce i na svého bratra. Estebanovi to leze na nervy, až nakonec vypění a Férulu vyhodí z domu.

- Proklínám tě, Estébane, vykřikla Férula. -Do smrti budeš sám! Tvoje duše i tělo se smrskne a zemřeš jako pes! A navždy odešla z velkého rohového domu, v noční košili, a nic si sebou nevzala.

Blanca
Dcera Clary a E.Trueby celý život miluje Pedra, nemohou se ale vzít nejen kvůli společenskému postavení, ale i rozdílným názorům na politiku, které rozdělují Pedra a jejího otce. Až při vojenském převratu jim (dokonce) pomůže při útěku do jiné země.

Pedro Tercero García
Správcův revolučně smýšlející syn se saží na venkov přinést socialistické myšlenky. Stane se z něj psanec, ale u venkovanů je populární.

Jednou vyprávěl Pedro García Blance a Pedrovi příběh o slepicích, které se dohodly, jak doběhnou lišku, která chodila každou noc do jejich kurníku, kradla tam vejce a rdousila kuřata. Slepice měly liščiných násilnosti už dost, zorganizovaly se a rozhodly se, že si na ni očkají. Když vlezla do kurníku, zastavily jí cestu, obklopily ji a vrhly se na ni. Klovaly ji zobáky tak silně, až byla víc mrtvá než živá.
-V tom jim liška, s ocasem mezi nohama, pronásledovaná slepicemi, proklouzla, skončil starý Pedro García své vyprávění. Blanca se té bajce smála a řekla, že to není možné, protože slepice se rodí hloupé a slabé, kdežto lišky chytré a silné. Pedro Tercero se ale nesmál. Celé odpoledne byl zamyšlen. Pořád myslel na tu bajku o lišce a slepicích a možná, že to byl okamžik, kdy se z dítěte stal mužem.

Alba
Vnučka Estebana Trueby je jediný člověk, který při něm zůstane, až do jeho smrti. Spolu s ním a s pomocí zápisků její babičky Clary vypráví celý příběh.

- Doufám, že to tentokrát bude kluk, aby dostal mé jméno, zažertoval jsem.
- Není to jedno dítě, jsou dvě, odpověděla Clara. Ta dvojčata se budou jmenovat Jaime a Nicolás, dodala.

Děj se odehrává hlavně na statku Trés Marías - Tři Marie a ve velkém rohovém domě v hlavním městě. Vypráví ho střídavě Esteban Trueba a Alba. Popisuje události (vojenský převrat, zavraždění prezidenta,...), které se v Chille skutečně odehrály a poznamenaly i život autorky.

Filmová adaptace vznikla v roce 1993 pod vedením režiséra Bille Augusta (Bídníci). Když se Isabele Allendová dozvěděla, že chce dánský režisér podle její knihy natočit film, moc se jí to nezamlouvalo. Nakonec souhlasila a vznikl film s Jeremy Ironsem (Esteban Trueba), Meryl Streep (Clara), Glenn Close (Férula) a Winonou Ryder (Blanca) s Antoniem Banderasem (Pedro).

ISABEL ALLENDOVÁ
Narodila se 2.srpna 1942 v hlavním městě Peru - Limě, kde její rodiče pracovali v diploma- tických službách. Rodiče se ale rozvedli a matka jí a dva sourozence odvezla zpět do Chille. Po střední škole pracovala v Santiagu jako sekretářka v organizaci FAO (mezinárodní organizace OSN pro výživu a zemědělství). V roce 1962 začala pravidelně vysílat chilská televize a I.Allenndová mohla připravovat publicistické pořady a reportáže.
11.9.1973 skončila vláda demokratická vláda Lidové jednoty vojenským převratem. Zaroveň byl zavražděn chilský prezident Salvador Allende Gossens (prezidentem od r.1970) - strýc I.Allendové, která (tak jako mnoho jiných lidí) opustila Chille a usadila se ve Venezuele. Její literární debut s autobiografickými prvky Dům duchů (1982) byl přijat velmi nadšeně a dnes je přeložen do mnoha jazyků. Za ním, stále v duchu magického realismu, následovaly romány O lásce a stínu a Eva Luna.