Báje pojednává o výpravě za zlatým rounem do Kolchidy, kterou vedl hrdina Iason. Základem této výpravy byl čin krále Peliáse, který odňal vládu nad Iolisem zákonnému dědici trůnu Aisonovi. Právě jeho syn Iasos se domáhal vrácení vlády, Peliás s tím naoko souhlasil ale dal podmínku, že musí přinést zlaté rouno z Kolchidy. Toto rouno patřilo králi Aiétovi, který jej získal ze zlatého berana. Bylo pověšeno na vysokém stromě v posvátném háji boha války Area, kde ho hlídal drak, který nikdy nezavřel oči. Zmocnit se rouna bylo obecně nemožné, už sama cesta do Kolchidy skýtala obrovská nebezpečí. Peliás doufal, že se Iason úkolu zalekne a pokud ne, že stejně při pokusu o získání rouna zahyne. Iason viděl, že sám nebude na splnění úkolu stačit a proto se vydal po řeckých zemích a navštívil všechny známé hrdiny, aby požádal o pomoc. Nakonec se mu podařilo získat jich pro výpravu rovných padesát., byl mezi nimi Diův syn Heraklés, chlouba Athén Théseus, bratři Kastor a Polydeukés ze Sparty, salamínský král Telamon, hudebník Orfeus, lékařem pozdější bůh lékařství Asklépios. Argos následně postavil padesátiveslici nesoucí jméno Argo (což znamená rychlý). Velitelem lodi byl Iasos, kybernetem – kormidelníkem Tifus a jako v dnešní době lodivod Lynkeus, který tak bystrý zrak, že viděl nejen pod vodu, ale i skrz dřevo a skály.
Z přístavu vyplula Argo nejprve k ostrovu Lémnu, kde byli nadšeně přivítáni, jelikož na ostrově byly pouze ženy, které předtím vyvraždily pro nevěru všechny muže. Hrdinům se z ostrova nechtělo a nebýt pomoci Herakla, neodjeli by vůbec.. Jejich dalším přístavem byl poloostrov Kyzik, kde je místní král varoval před nebezpečnými šestirukými obry. Druhého dne na ně Argonauté skutečně narazili, ale Herakles je všechny pobil. Poté je krutá bouře zahnala zpět do Kyziku, kde je místní obyvatelé mylně pokládali za zlé obra a celou noc bojovali, než ráno zjistili kdo s kým bojuje. Přitom Iasos zabil místního krále Kyzikose. Na další plavbě se Argonauté dostali ke břehům Mýsie, kde jim nymfy unesly mladého hrdinu Hyla a Herakles s Polyfemem se rozhodli nevrátit na loď, dokud jej nezachrání. Argonauté museli pokračovat v plavbě bez nich. Poté dopluli k Bithynii, kde silný a vychloubačný král Amykos vyzval k souboji Polydeukésa, jež zvítězil. Místní Bebrykové se poté vrhli na Argonauty, kteří nakonec zvítězili. Iasos se rozhodl pro odpočinek. Přitom potkali slepého věštce Finea a při záchraně jeho synů svedli další boj s Harpyjemi. Vděčný Fineus poté radil Argonautům, jak dále na cestě za zlatým rounem. Argonauté se museli dostat přes úžinu Bospor, kterou střežily Symplégady, dvě obrovské skály, jež se neustále srážely a nebylo možno mezi nimi proplout. Na radu Fineuse nejprve poslali dopředu holuba ke zjištění cesty. Skoro bez poškození se jim s pomocí bohyně Athény (jednu ze skal přidržela) podařilo mezi skalami velkou rychlostí proplout. Dále Argonauté pluli bez problému několik dní až k ostrovu Aretiadě. Když chtěli přistát, neustále nad nimi kroužil velký pták. Ptáci ale vypouštěli měděná pera, plnící funkci šípů. Nakonec se hrdinové dostali do Kolchidy. Iason požádal o vydání zlatého rouna. Místní král Aiét nevěřil, že by tolik hrdinů přijelo pouze pro rouno a po Iasonově prohlášení, že splní každý úkol, aby rouno získal, mu je skutečně uložil. Přikázal aby zoral pole boha války Area železným pluhem taženým ohnivými býky, pak aby pole osil dračími zuby, z nichž vyrostou ozbrojení vojáci a ty potom zabil. Iason všechny úkoly zvládl za pomoci Aiétovi dcery Medei, která se do Iasona zamilovala. Aiét ani potom nechtěl roucho vydat. Iason jej nakonec s pomocí Medii, která hlídacího draka uspala, ukradl. Poté se hrdinové vraceli domů, ale cestou se objevily kolchidské lodi s pronásledovateli, vedenými Aietovým synem Apsyrtem. Proti obrovské přesile neměli Argonauté šanci a proto lstivě vylákali opět s pomocí Medei Apsyrta do chrámu na blízkém ostrově a tam ho zabili. Jeho tělo rozsekali na kousky a naházeli do vod. Zatímco zděšení Kolchiďané lovili jeho údy, Argo unikla rychlými) údery vesel. Nakonec se Argo dostala k ostrovu, kde vládla kouzelnice Kirké, dcera boha slunce Helia. Jako Médeina příbuzná očistila Médeiny a Iasonovi ruce od krve a poradila jak se vyhnout dalším nástrahám. Tyto rady nakonec Argonauté použili při plavbě v úžině mezi Skyllou a Charybdou, kterou šťastně překonali, když Orfeus překonal svým zpěvem líbezné hlasy Sirén, lákající námořníky do záhuby. Ostatní přitom měli voskem zalité uši, aby je při veslování nic nerušilo. Poté přistáli v zemi Fajáků. Druhý den přistála kolchidská loď, jejíž velitel žádal o vydání Medei, jako dcery jejich krále. Král Fajáků však odmítl, protože Médea s Iasonem tvrdili, že jsou manželé. Ještě téže noci se opravdu vzali a Kolchiďané se vrátili domů s nepořízenou. Po odpočinku vypluli Argonauté k řeckým břehům, ale zastihla je hrozná bouře. Po dlouhém bloudění je vlny vyvrhly na mělčině u Lybie. Z mělčiny se nemohli dostat a tak se rozhodli na radu mořských nymf přenést loď přes poušť k otevřenému moři. Po hrozných útrapách, vysílení horkem a žízní se dostali k vodě. Zde však zjistili, že jsou na Tritonově jezeře. Bůh Triton jim za bohatou oběť ukázal cestu k moři a převedl je přes všechny nástrahy. Pak pluli až na Krétu, kde je čekala poslední překážka v podobě měděného obra Talose. Médea ho svými kouzly zahubila. Nakonec se Argonauté dostali šťastně zpět do Iolku a tak skončila slavná výprava. Slavná nejen tím, že dosáhla svého cíle, ale také tím, že nikdo z účastníků nezahynul. Hrdinové se rozešli do svých domovů, přitom si slíbili, že se sejdou každí čtyři roky, aby dokázali, že stále ovládají své dovednosti, udržují si sílu a obratnost, kdyby si v budoucnu měli opět pomoci. Organizací této soutěže pověřili Herakla.. Ten pro soutěž vyhlédl krásné místo mezi řekami Alfeiem a Peneiem, které zasvětil olympskému bohovi Diovi. Podle něho pak byly hry nazvány olympijskými.
27. červenec 2007
7 447×
945 slov
